Na úvod moderátor Petr Štefan z organizace Člověk v tísni seznámil přítomné s aktuální statistikou: „Zanedlouho budeme na počtu 10 000 lidí, kteří zemřeli jako oběti v důsledku konfliktu. Více než 22 000 lidí bylo zraněných. A 3,8 milionu lidí na východní Ukrajině potřebuje nějakou formu pomoci. Mezi lednem a únorem tohoto roku zemřelo na bojové linii 111 civilistů, a to především z důsledků ostřelování z obou stran. To číslo se zvětšuje – v loňském roce to bylo ‚jenom‘ 51 lidí. To znamená, že konflikt eskaluje.“

Jak je (ne)možné prosadit Ukrajinu v médiích

Štefan začal besedu první otázkou: „Jak těžké je prosadit Ukrajinu v médiu, že se má o Ukrajině psát?“ Petra Procházková si posteskla: „Je to skoro nemožné. Každý den ráno se dohadujeme na redakčních poradách a já tam vytrvale nějaké ukrajinské téma cpu. Nemusí to být nutně téma, které se třeba týká Donbasu. Ukrajina skýtá obrovské množství jiných témat a skoro nikdy se mi to nepodaří v poslední době prosadit. Vím z jiných konfliktů, že se musí stát něco strašně tragického, aby to s vedením trochu zacloumalo. Anebo v našem případě je dobré, když se to objeví v maďarském tisku, protože naši šéfredaktoři mluví maďarsky,“ informovala za smíchu přítomných Procházková. „Ale zase Maďaři nemají dobrý vztah k Ukrajině.“

Ondřej Soukup reagoval na výzvu takto: „Zcela nedávno jsme psali, že tajná služba obsadila kanceláře několika firem, údajně kvůli tomu, že tam měli nainstalovaný software, který mohl být používán jako špionážní pro Rusko. Jednou z obětí byl Tomáš Fiala, český podnikatel, který žije dvacet let na Ukrajině. Takže tam byla ta česká stopa. Snažím se prosazovat všechna ta témata, včetně korupce. Jestliže Ukrajina se nedokáže reformovat, aby to byl funkční stát, tak na frontě mohou vojáci předvádět cokoliv.“

Nejmladší účastník besedy Filip Horký měl pozitivní informaci: „Mám štěstí, že mohu pracovat pro DVTV, protože když přijdu s čímkoliv včetně Ukrajiny a pokud jsem schopen to vyargumentovat, tak nepřijde otázka, jestli to někoho bude zajímat. Na druhou stranu, máme určitý limit, je nás tam ‚pět a půl‘ a musíme pojímat poměrně velkou agendu. Kapacita toho, co můžeme pojmout, je bohužel naplněna stejně tak jako je naplněno to, co jsou diváci schopni ‚odkoukat‘. A to nás limituje. Nejsem tedy limitován šéfy, ale diváky a jejich kapacitou vnímat.“

Libor Dvořák se pochválil: „Mám to asi nejjednodušší. Ukrajinská témata nabízím jak ve své rodné stanici Český rozhlas Plus, tak v Radiožurnálu. Když to chtějí, což se stává, jak bych to řekl slušně, velmi zhusta, tak mám minimálně jednou týdně vlastní pořad a tam to prostě dám. Ukrajina je novinářsky velký problém. Teď se postupně ukázalo, že Ukrajina, jak tvrdím, jakkoliv je to režim oligarchický, tak je daleko demokratičtější než ten ruský. My musíme usilovat o to, aby se Ukrajina stala součástí evropského prostoru, ale ukrajinský establishment dělá všechno pro to, aby to nešlo.“