Kostolný připomněl, že Fico ještě jako mladý muž vstoupil před rokem 1989 do strany, ale po roce 1989 se neztratil a jako mladý právník začal rychle stoupat. „Fico byl takový mladý ambiciózní člověk na ministerstvu spravedlnosti,“ poznamenal před kamerou Mečiar. V roce 1999 tehdy pětatřicetiletý Fico oznamoval, že všechno směřuje k vytvoření nového politického subjektu, který hodlá vést. Zrodila se strana Smer – sociální demokracie. Odcházející slovenský premiér se prý už v 90. letech projevoval jako silná osobnost, jako výřečný člověk, který uměl předstíral, že má starost o lidi.

„Ale přišlo období, kdy to nevydrželo. Začalo to porážkou v prezidentských volbách,“ poznamenal Mečiar. Poslední slova jednoho ze zakladatelů moderního slovenského státu by Fica pravděpodobně nepotěšila. „Vidíme, že Fico budoval systém osobní moci. Ten systém byl postavený na kontrole vlády, parlamentu, opozičních stran i koaličních stran. Opozici vymezil určitý prostor. Pod jeho kontrolu přešel ústavní soud, policie i generální prokuratura,“ uzavřel své vystoupení Mečiar.

• Celý pořad naleznete zde.

Publicista Andrej Križan k tomu v textu pro server Britské listy dodal, že Slovensko už má Fica dost a žádá nové volby. Samotná demise Roberta Fica už nestačí. Svědčí o tom pochody tisíců lidí v ulicích slovenských měst. Akce na podporu slušného Slovenska pokračují. Jenže, co bude dál? ptá se Križan. Fico možná předčasné volby nevyhraje, ale najde se ve slovenské politice dost slušných lidí, kteří by ho mohli nahradit? Publicista o tom pochybuje.

Tak třeba o předsedovi hnutí Sme Rodina Borisi Jolárovi tvrdila komunistická státní bezpečnost, že se živí jako vekslák a možná obchoduje i s drogami. To by byla zajímavá vizitka nového člena lepší neficovské vlády. Podobně Križan ohodnotil i další slovenské opoziční politiky. Další představitel opozice Igor Mtovič, předseda strany Obyčejní lidé, prý zase porušil zákon, když jako poslanec nepřerušil včas své podnikání, ačkoli mu to ukládá zákon. A do třetice předseda strany Svoboda a Solidarita Richard Sulík. Ten se podle Križana drží teze, že musí bohatnout ti nejbohatší, kteří následně přepustí drobky ze svého bohatství dalším lidem.