Podle Buquoye je „typicky křivým charakterem komunisty“ zrada. „Mnoho bývalých rudých kádrů se po listopadu 1989 stalo vášnivými kritiky „totalitního bolševismu“, tedy režimu, který sami vybudovali a jenž je vynesl na samé výsluní společnosti. Prostě zradili to, co léta pomáhali aktivně vytvářet a co jim v diktatuře zaručovalo úspěch včetně vysokého životního standardu,“ tvrdí.

Klaus měl tak špatné vlastnosti, že ho nechtěli ani v KSČ

Nejúspěšnějšími představiteli tohoto druhu křivých charakterů v novodobých dějinách jsou prý Miloš Zeman a „notorický komunistický kandidát“ Václav Klaus. Ten prý několikrát podával přihlášku do KSČ, ale neuspěl, přestože jeho předkové a příbuzní byli ortodoxními komunisty.

Do KSČ prý nebyl Klaus přijat proto, že mu komunisté vyčítali jeho přílišný narcismus, aroganci, samostřednost a jednostranné egoistické snahy po kariéře. „Jednou větou: Měl tak špatné charakterové vlastnosti, že ho nechtěli přijmout ani do Komunistické strany Československa. Jeho povahové rysy byly dokonce i pro KSČ až příliš moc!“ tvrdí Buquoy.