Xaver začal zhodnocením 30 let demokracie se slovy, že v roce 1989 se protestovalo za svobodné volby, teď se prý protestuje proti jejich výsledkům. „Hejma to viděl jinak: „Dřív v těch starých demokraciích byly volby, kdo vyhrál, vyhrál, kdo prohrál, prohrál. Teď je to tak, že ten, kdo prohraje, se uchýlí do ‚občanské společnosti‘ a ta začne s podporou úplně jinejch sil jít proti těm volbám. Takže je to trochu proti těm volbám, ale hlavně je to ta občanská společnost a ta je tady dneska silná.“ Dodal, že až prohrají zase jiní, tak se třeba také uchýlí do občanské společnosti.

Václav Havel byl podle něho ideální osoba na úřad prezidenta. „On byl člověk, se kterým se mohl každej tak nějak ztotožnit, z obou stran, což bylo zajímavý. On sice byl strašnej disident, ale nebyl zas až takovej antikomunista, aby ho ti komunisti nemohli zvolit, vždyť ho zvolil komunistický parlament, jeho a Kocába.“ Xaver teoretizoval, že kvůli tomu Havel nemohl komunisty zrušit, ale Hejma to odmítl s tím, že důvod byl jednodušší, a sice, že komunistů bylo prostě moc, v každé druhé rodině. „Kdyby se měla dělat nějaká odveta, pomsta, kandelábry, nedej Bože, tak by to vůbec nebylo, ta revoluce. Ti lidi by to zašlápli.“ Že bylo v roce 1989 prý „něco ve vzduchu“, věděli všichni, ale nikdo nevěděl, jak to proběhne, ani Havel.