Advokát Hrádela: Volby nebyly spravedlivé. Lidovci mají peníze z církevních restitucí

Již před volbami prý Hrádela odhadoval, že po prosazení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi dojde k posílení vlivu KDU- ČSL. Zejména nárůstu jejího vlivu na politiku, který bude zapřičiněn především silnou reklamou v subjektech na lidovce navázaných.

Lidovci podle něj s církvemi spolupracují historicky a majetkové přesuny jim umožní takovou pozici, jakou od roku 1989 nikdy neměli.

Dalo se prý očekávat, že ohrožení této pozice demaskuje řadu těch, kteří majetkové přesuny chystali. Proto se rozhodl právě on, známý odpůrce církevních restitucí, ke kandidatuře, která by jejich zastánce znejistěla.

„Předpokládal jsem ale, že pokud se některé osoby spojené s církevními restitucemi dozví, že kandiduji, že mimořádně zesílí tlak na zvolení kandidáta spojeného s touto stranou v obvodě, kde budu kandidovat, aby mé zvolení bylo vyloučeno,“ píše na svém Facebooku advokát.

Protikandidátem za lidovce (v koalici s dalšími stranami) byl v jeho obvodu známý advokát Václav Láska. Jeho kampaň prý až do chvíle, než Hrádela oznámil svou kandidaturu, probíhala podobně jako u jiných kandidátů. Od té chvíle se však aktivita jeho kampaně začala nápadně zvětšovat. „Celý volební obvod byl doslova oblepen jeho billboardy, plakáty, rozdávaly se jeho knihy, tašky, občerstvení na akcích atd.,“ popisuje protikandidát. Takovou kampaň prý Hrádela coby dlouholetý obyvatel pátého pražského obvodu v životě nezažil.

Aktivita doktora Lásky byla podle něj nesrovnatelná i s aktivitou lidoveckých kandidátů v jiných obvodech, kde proti nim nekandidoval nikdo takhle vyhraněný. V souvislosti s jeho kampaní je prý rovněž pozoruhodné, že společnost Transparency International, na kterou je Láska navázán, vyhodnotila jeho stranu v desítce nejvíce transparentních.

Zároveň začal využívat všechny nabízené možnosti ke zjištění, zda probíhají jednání o tzv. „konkordátu“ mezi Českou republikou a Vatikánem. Ten by totiž, jako mezinárodní smlouva, mohl zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi buď zrušit, nebo naopak definitivně zabetonovat. Jakou variantu by preferovala současná vláda, je podle Hrádely jasné.

Jeho obavy, že stát v utajení vyjednává se Svatým stolcem, se prý potvrdily. Když informace, zjištěné na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, Hrádela zveřejnil, zničehonic oficiálně oznámil jednání ve Vatikánu i ministr Zaorálek.

„Skutečnosti výše popsané tak mne vedou k závěru, že cíl mé senátní kampaně byl naplněn, přestože jsem nebyl zvolen,“ uklidňuje advokát své stoupence. Za úspěch považuje to, že dosáhl odpovědí na své otázky.

Pak varoval sociální demokracii, která se podle něj může díky své obojaké a nejasné politice stát druhou ODS. „Rozpor mezi slovy a činy ve věci církevních restitucí u vedení ČSSD a ustupování KDU-ČSL se dle mého přesvědčení ČSSD nevyplatí. Kdo chce kam, pomozme mu tam. Je mi pouze líto poctivých členů ČSSD,“ uzavřel advokát.

Co přesně napsal Karol Hrádela na Facebook:

Ve skupině Občané proti církevním restitucím byl zveřejněn příspěvek, že prohrát bitvu neznamená prohrát válku. Byla mi vyjádřena podpora, přestože nepostupuji dále v senátní kampani. Sám to tak necítím. Dále uvádím svoji analýzu voleb s dopady na naši zemi a skutečné důvody mé senátní kampaně, vysvětlení, proč jsem je nemohl říci hned, vyhodnocení toho, co se stalo a co se dá očekávat, že nastane. Udělat analýzu kratší než na 4 strany však nedokáži. Omlouvám se.

Osobně se nedomnívám, že došlo k jakékoliv mé prohře v kampani za mé zvolení senátorem. Kampaň za mé zvolení přesně splnila svůj cíl.

Na základě svých analýz jsem odhadoval, že po prosazení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi dojde k posílení vlivu KDU - ČSL, spojeného s
1. nárůstem vlivu KDU - ČSL na naši politiku a
2. k většímu počtu jejich zvolených zastupitelů a senátorů zejména na úkor ČSSD a
3. zesílením reklamy u subjektů navázaných na KDU-ČSL a
4. odlivem voličů od ČSSD, pokud tato nebude vyjadřovat názory většiny společnosti na církevní vyrovnání.

Jsem přesvědčen, že po schválení zákona má a dlouhodobě bude mít KDU-ČSL otevřeně podporující církve historicky nejsilnější postavení od revoluce v roce 1999. Předpokládal jsem, že se podniknou zvláštní kroky k zabezpečení církví a vyloučení hrozby ohrožení jejich výsadní pozice, bude-li ohroženo postavení církví, aby nic nestálo nezvratnému posílení církví v cestě.
Jak si svoji ověřit tezi o růstu vlivu KDU-ČSL po schválení zákona a vyplácení části náhrad církvím a o zájmu na zabezpečení církví z peněz státu proti vůli většiny obyvatel s tichou podporou této snahy ze strany vedení ČSSD? Změnu zákona by mohl vyloučit konkordát, protože mezistátní smlouvy mají přednost před našimi zákony. Jednání o něm jsem považoval za logický důsledek podpory církví ze strany nejen KDU-ČSL, ale i části vedení ČSSD. Za ohrožení zájmů některých představitelů církví jsem pak považoval hrozbu aktivizace a nárůstu pozice kohokoliv, u koho by se vládnoucí skupina mohla obávat, že by dokázal racionální opatření chránící běžné občany navrhovat a případně je i prosazovat.

Jak však závěry ověřit při možnostech řadového občana? Jak si prověřit svá podezření a logické závěry? Jako vědec nerad něco tvrdím bez důkazů. Za jedinou možnost jsem považoval vytvoření zdání o svém boji za zvolení v rámci senátní kampaně. Neznám nikoho jiného, kdo by mohl být považován za ohrožení specifických zájmů a byl přitom ochoten se vystavit riziku. Zároveň taková osoba musela být známější a věrohodná. Řada lidí mne zná jako kritika zákona, který se nenechal zastrašit ani vykradením automobilu před jednáním o zrušení zákona u Ústavního soudu. Obavy z mého zvolení by mohly vyvolat neobvyklé reakce. Proto mi připadala moje kandidatura logická. Zároveň jsem začal s využitím možností dle zákona o veřejném přístupu k informacím zjišťovat, zda se jedná o konkordátu, což jsem považoval za závěr svých analýz.

Nejsem nepřítel církví. Uznávám, že řada církevních představitelů včetně svatého otce, ale i prostých kněží či sester, obětavě pracují pro lidi. Podporuji je. Stejně si vážím i řady věřících a to i některých politiků KDU-ČSL. Sám jsem se i některých jejich akcí účastnil a to i v rámci jejich volební kampaně na Praze 13 atd. Byly pro lidi a oceňuji je. Předpokládal jsem ale, že pokud se některé osoby spojené s církevními restitucemi dozví, že kandiduji, že mimořádně zesílí tlak na zvolení kandidáta spojeného s touto stranou v obvodě, kde budu kandidovat, aby mé zvolení bylo vyloučeno. K tomuto účelu bylo logické, že se peníze vždy někde nějak najdou. Je o mně známo, že se nebojím komplikací, že mám připravený návrh zákona, kterým se dá změnit zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi tak, aby byl v souladu s naším právním řádem i judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, že vystupuji proti plýtvání a mrhání státním majetkem bez ohledu na to, zda se to mocným líbí či nelíbí. Nenechám si věšet bulíky na nos, že něco nejde, když to jde, přestože to třeba bude tvrdit například předseda vlády. Bylo nereálné, aby určité politické síly, o nichž se domnívám, že nerespektují ani zájem většiny občanů a ani potřebu věřících, dopustily mé zvolení. Hrozilo by, že bych mohl jako zákonodárce aktivněji v této věci vystupovat. Nezanedbatelné finanční prostředky by nezměnily své majitele, případně se vrátily zpět státu. Předpokládal jsem tak, že po oznámení mé kandidatury dojde k zahájení mimořádně nákladné senátní kampaně jejich proti kandidáta, aby její výdaje přesáhly výdaje, které lze rozumně očekávat, že vynaloží či bude schopen vynaložit subjekt, který mne případně navrhne. Logicky se takovéto prostředky dají opatřit různými cestami a žádné transparentní financování podezření na zabezpečení zdrojů hlavně pro prosazení prosazovatele politiky KDU-ČSL na ochranu restitucí neodstraní

Teoreticky bych mohl úspěšně bojovat i za své zvolení bez jakékoliv finanční podpory navrhujícího subjektu. Zvolení by však vyžadovalo vynaložení finančních prostředků v částce odhadem minimálně ve výši 1 milionu korun, pokud měla být úspěšná kandidatura v Praze pravděpodobná. Takovéto prostředky bylo možné vynaložit, buď z vlastních zdrojů, nebo i ze zdrojů politické strany, která by mne navrhla. Prostředky vynaložené ze soukromých zdrojů by však nebyly návratné a to i za situace, že bych byl zvolen.

Možnou návratnost totiž mají zabezpečeny pouze politické strany a politická hnutí podle § 20 č. 424/1991 Sb., zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. Politické strany nemají zájem na tom, aby jejich vliv byl v senátu oslaben nezávislými kandidáty. Tím ohrožují samotný hlavní smysl senátu. Proto zákon stanoví:

"§ 20
(1) Strana a hnutí mají nárok na státní příspěvek za podmínek stanovených zákonem.
(2) Příspěvek na činnost zahrnuje stálý příspěvek a příspěvek na mandát.
(5) Nárok na příspěvek na mandát vzniká, jestliže byl zvolen alespoň jeden poslanec, senátor, člen zastupitelstva kraje nebo člen zastupitelstva hlavního města Prahy na kandidátní listině strany a hnutí nebo byl zvolen za stranu a hnutí na kandidátní listině koalice ve volbách do Poslanecké sněmovny, Senátu, zastupitelstva kraje nebo zastupitelstva hlavního města Prahy.
(7) Příspěvek na mandát poslance nebo senátora činí ročně 855 000 Kč a na mandát člena zastupitelstva kraje a člena zastupitelstva hlavního města Prahy činí ročně 237 500 Kč."

Za zvoleného senátora, tak může po dobu jeho funkčního období obdržet politická strana celkem 5 130 000 Kč. I kdyby došlo k vynaložením výše uvedeného 1 milionu či případně větší částky, znamená zvolení senátora pro stranu příjem v řádu několika milionů Kč. Proto je pro strany velmi vhodné vynaložit finanční prostředky, je-li pravděpodobné, že dojde ke zvolení senátora. Takové prostředky mají k dispozici pouze velké parlamentní strany a některé soukromé subjekty, které chtějí prosadit své zájmy. Menší politické strany a hnutí takovými prostředky zpravidla nedisponují. Zvolení jejich kandidáta je vysoce nepravděpodobné. To se projevuje i u výsledků 1. kola senátních voleb. Z 54 postupující kandidátů jich 51 bylo navrženo stávajícími politickými stranami zastoupenými v PS a jejich koalicemi. Pouze známý doc. Čuba byl navržen Stranou práv občanů, starosta Vosecký byl navržen Starosty pro liberecký kraj a miliardář Ivo Valenta Stranou soukromníků ČR.

Pro nezávislého senátora zvoleného z iniciativy občanů bez návrhu politické strany či hnutí však vynaložené prostředky na kampaň znamenají ztrátu. Tuto ztrátu mu zpravidla může vyrovnat pouze jeho ego, že je ústavním činitelem, příjem za výkon funkce senátora, vliv a možná specifické příjmy související s jeho vlivem.

Nic z toho nepotřebuji. Příjem za výkon funkce senátora by byl u mne vykoupen snížením příjmů za výkon advokacie a pedagogickou činnost. Zvyšovat si svůj vliv též nepotřebuji. O specifické příjmy nestojím. Proto pro mne nebylo reálné vynakládat vlastní finanční prostředky ve výši 1 milionu korun na své zvolení. S jejich vynaložením pro účely ověření mých podezření na tunelování státu nesouhlasila ani moje rodina.

Politické strany, které nesouhlasí se zákonem o majetkovém vypořádání s církvemi, tak, jak byl schválen, nemají příjem ze státního rozpočtu. Jedinou výjimkou je KSČM a Hnutí Úsvit. Bylo zřejmé, že kandidáti menších stran neuspějí a kandidaturu za ně by nikdo nebral vážně. Nedošlo by k předpokládané reakci. Za KSČM jsem o kandidatuře neuvažoval. Zbývalo tak jenom Hnutí Úsvit, které však bylo připraveno z důvodů, které nemohu posuzovat, vynaložit podstatně menší prostředky, než bylo nutné pro případné zvolení. Otázka tak zněla: Mám se pokusit jít do ztraceného boje, ale ověřit si své podezření, nebo se domnívat, že se dějí podezřelé věci a nic nepodniknout? Mám jít do kandidatury, přestože téměř všechny předpoklady prokazují s vysokou pravděpodobností neúspěšnost, protože bez peněz se nedá vyhrát, přestože jsem přesvědčen, že dokáži sehnat více hlasů než navrhující hnutí? Nerad se chovám jako zbabělec. Nechci si vyčítat, že jsem něco tušil a nikoho na to neupozornil. Vědec musí své závěry zveřejňovat. Proto jsem nabídku Hnutí Úsvit přijal, přestože jiné jsem odmítl.

Co se stalo po oznámení mojí kandidatury? Nestal předpokládaný vývoj ve volební kampani mého protikandidáta? Prokázalo se mé podezření o jednání o konkordátu za zády veřejnosti?

Svoji kandidatury jsem oznámil poslední možný termín pro podání přihlášky. Přestože již předtím zhruba 14 dnů byla oznámena kandidatura zástupce KDU-ČSL, probíhala do oznámení mé kandidatury jeho kampaň podobně, jako kampaň ostatních kandidátů. Po oznámení mé kandidatury začala se mimořádně zvětšovat kampaň Mgr. Lásky, který byl v tomto obvodě nominován jako společný kandidát KDU-ČSL, Strany zelených s podporou Pirátů. Později on sám přiznává, že na kampaň počítá, že vynaloží zhruba 1 800 000 Kč, že měl více než 100 billboardů atd. Celý volební obvod byl doslova oblepen jeho billboardy, plakáty, rozdávaly se jeho knihy, tašky, občerstvení na akcích atd. Za celou dobu co žiji, jsem snad s výjimkou kampaně před volbou presidenta v roce 1968, tak masivní kampaň nezažil I komunistické kampaně v éře tzv. socialismu byly nevýrazné. Peníze tekly plným proudem. Nevylučuji, že všech 10 ostatních kandidátů na senátora vynaložilo dohromady tolik prostředků, jako on. Osobně se domnívám na základě dostupných informací, že vynaložené prostředky neodpovídají tomu, co kandidáti jeho navrhujících stran vynaložili v jiných obvodech, kde jsem nekandidoval. Souvislost mezi kandidaturou významného protivníka tohoto zákona a vynaloženými prostředky na zvolení Mgr. Lásky je vysoce pravděpodobná. Do téměř posledního dne volební kampaně přitom nemohli prosazovatelé církevních restitucí počítat s tím, že něco nečekaného neprovedu, co změní přístup veřejnosti ke kampani. Nemohlo je ani napadnout, že bude kandidovat kdokoliv, kdo na svojí kampaň nevynaloží ani korunu, i když ví, že jeho navrhovatel chce vynaložit pouze symbolické prostředky. Sám jsem je v jejich obavách z hrozby mých nepředpokládaných kroků podporoval.

Připojíme-li k nestandardní kampani mého protikandidáta i nezvyklý postup společnosti, kde je zakladatelem, s názvem Transparency International, která vyhodnotila za nejtransparentnější kandidáty v první desítce hodnocených subjektů subjekty spojené se stranami, co ho navrhly, i zcela nečekané nedoručení letáčků zaplacených Hnutím Úsvit do poštovních schránek, přestože to bylo objednáno na minulý týden v úterý, pak je můj výsledek, který je lepší než výsledek Hnutí Úsvit, které mělo reklamu na své kandidáty do Zastupitelstva, více než překvapující. Nepočítal jsem, že bez reklamy, pouze s rozdáním menšího počtu letáčků osobně či do schránek několika domů dostanu tolik hlasů. Děkuji všem, kteří mi dali svůj hlas, přestože jsem na něj nemusel sám nic vynaložit kromě zanedbatelných výdajů zejména na jízdné atd. a především pak hodně času. Skutečně však vynakládat větší prostředky proti vůli rodiny bez jakéhokoliv přínosu bylo nereálné. Žádat o pomoc podporující jsem nechtěl. Bez dosažení relativně vysoké částky by se z jejich strany jednalo o vyhozené prostředky, protože bez jejího dosažení bylo mé zvolení vyloučené. Vážím si jejich podpory. Beru ji jako ocenění, za které jsem jim nic nedal, ale ani je neohlupoval falešnými sliby či nepravdivými tvrzeními.

Potvrdilo se i mé podezření, že stát utajovaně jedná se Svatým stolcem. Po té, co jsem zveřejnil výsledky svých šetření za pomoci zákona o svobodném přístupu k informacím, zveřejnilo i ministerstvo zahraničí informaci, že ministr Zaorálek bude o konkordátu jednat tento týden ve Vatikánu.

Skutečnosti výše popsané tak mne vedou k závěru, že cíl mé senátní kampaně byl naplněn, přestože jsem nebyl zvolen. Pokud bych byl zvolen, dřel bych v zájmu své vlasti, ale nepočítal jsem s tím. Zvolení by pro mne bylo šokem. Chtěl jsem hlavně prověřit svá podezření s tím, ať si každý může závěry udělat ze zjištěných skutečností sám. Třeba skutečnosti někdo vyhodnotí jinak a lépe. Podle mne jsem prokázal některé podezřelé skutečnosti, vliv prosazovatelů restitucí, omezování odpůrců majetkového vyrovnání s církvemi. Ze všech těchto důvodů a ve spojení s nárůstem zastupitelů KDU-ČSL považuji tuto stranu za nejperspektivnější politickou sílu v zemi, která v konečném důsledku způsobí, že z ČSSD se může stát strana stávající důležitosti ODS či spíše menší. Rozpor mezi slovy a činy ve věci církevních restitucí u vedení ČSSD a ustupování KDU-ČSL se dle mého přesvědčení ČSSD nevyplatí. Kdo chce kam, pomozme mu tam. Je mi pouze líto poctivých členů ČSSD.