Akce k výbušnému dokumentu o Mečiarovi. Mladá režisérka Nvotová: Snažíme se to dostat do škol...

23.04.2018 17:51

REPORTÁŽ Politici by nejraději stále někoho zachraňovali, ale před hrozbami, které si sami vymýšlejí. Dvacet i třicet procent preferencí se dá „nahnat“ strašením. Doba „mečiarismu“ na Slovensku není u konce, pokračovala obdobím premiéra Fica a lidé z bývalé HZDS jsou stále ve vrcholných funkcích. To je podle autorek celovečerního časosběrného dokumentu o Vladimíru Mečiarovi svědectví o současné oligarchické demokracii u našich sousedů. To zaznělo na besedě s tvůrci filmu, která proběhla v Plzni v rámci festivalu Finále. Přítomní se také od autorek filmu dozvěděli, že slovenský parlament nedávno zrušil amnestii vyhlášenou Vladimírem Mečiarem těsně před koncem jeho působení ve vedení státu.

Akce k výbušnému dokumentu o Mečiarovi. Mladá režisérka Nvotová: Snažíme se to dostat do škol...
Foto: Hans Štembera
Popisek: Debata Klaus – Mečiar: Čtvrtstoletí nové české a slovenské státnosti v sále Sněmovny lidu v budově bývalého Federálního shromáždění

Na dotazy několika desítek návštěvníků odpovídala režisérka filmu Tereza Nvotová a producentka Zuzana Bystríková.

„Vlado“

„Viděl to pan Mečiar?“ zněl první dotaz z auditoria. „Byl první, komu jsem ten film poslala, pozvali jsme jej na premiéru, zpětná vazba ale nebyla,“ uvedla mladá slovenská režisérka. „Pak se někde pro média vyjádřil, že byl zneužitý, ale on samozřejmě věděl velmi dobře, co točíme a jak se to bude vyvíjet. Byl to původně můj bakalářský film a pak se z toho vyvinul celovečerní dokument. Jinak by se ani nenechal přemluvit, nabídla jsem mu točení doma a rozhodl se do toho jít. Přemlouvání by ani nefungovalo.“

V roce 2013 Vladimíra Mečiara podle Nvotové nikdo neřešil, nebyl ani v HZDS, byl mimo politiku, ale minulý rok se to začalo ožívat hlavně tím, že v parlamentu zrušili Mečiarovu amnestii.

Manipulátor?

„Jaký na vás udělal dojem, jaký z něj máte pocit? Dokáže si sám připustit, že tu politiku nedělal úplně dobře?“ zněl další dotaz od mladého diváka. „Velký rozdíl byl mezi soukromou a veřejnou osobou. Kdybych nevěděla, kdo to Mečiar byl, co Slovensku způsobil, tak by pro mne byl takový děda, který mi ukazuje, kde žije, dává mi najíst a tak. Možná je to i tím, že jsem devadesátá léta neprožila jako dospělá a nemám k němu přiřazené určité konotace jako většina starších lidí, kteří s ním měli ať negativní, nebo pozitivní zkušenosti,“ hodnotila režisérka. „Vždycky to byly takové magické historky, kdy na nich jako osoba extrémně zapůsobil… On je opravdu zajímavá osoba… Vladimír Mečiar stále věří a hovoří o celé verzi toho příběhu,“ uvedla k problematickým restitucím po sametové revoluci na Slovensku. „Je pravda, že jsem od něj nečekala nějaká obrovská přiznání a odhalení. Zajímalo mě spíše to, do čeho se novináři nepustili – tedy jak žije, co si myslí, čím se obklopuje. Otázka je, zda tomu, o čem hovoří, také věří. Osobně si myslím, že když o tom hovoří, tak tomu v té chvíli věří. Ale Bůh ví, jak to vlastně má…“

„Byly momenty, kdy už řekl stop, dál už nejede vlak. A Slovensko v dnešní době po vraždě novináře, je to další projev, pozůstatky ‚mečiarismu‘, který pokračoval v tom Ficovi a dále?“ zeptal se další přítomný. „Vladimír Mečiar je velmi výjimečný, protože je nejsložitější člověk, se kterým se dá dělat rozhovor. On je v tom velmi šikovný,“ odpověděla režisérka. „On se rozhoduje, kam vás zavede. Vy mu sice položíte otázku, ale on vás někam odvede. O únosu prezidentova syna, Kováče mladšího, třeba hovoří, že o tom ještě není čas mluvit…“ Poznamenala k významné aféře, která rezonuje v dokumentu, režisérka Nvotová.

Nejen mafiánské Slovensko…

A aktuální situace na Slovensku? „Je velmi rozbouřená. Lidé se probudili, až když se stala velká tragédie. Najednou zase zjistili, že to, v čem žijí, není nějaká demokracie, spíše taková oligarchická demokracie, a že stát je prorostlý nejen naší mafií, ale i dalšími. Když jsme to pouštěli na konci října minulého roku, tak mi lidé ještě říkali – ten Fico, on přece není jako Mečiar, že už je to něco jiného. A titíž lidé mi po vraždě Kuciaka a jeho snoubenky přišli říci, že se mýlili, že si to odmítali připustit, i když reálné návaznosti období mečiarismu jsou nejen v politické kultuře a v tom, jak vnímáme naše Slovensko, ale jsou konkrétní přes osoby, peněžní toky a tak dále. Bohužel.“

„Vidíme paralely – těch třicet procent, ti u nás, co volí Babiše a SPD. Přijde mi to neuvěřitelné, že lidé nevidí nebezpečí,“ konstatovala mladá žena z publika. Nvotová zareagovala tím, že se snaží film dostat do škol, „protože ty strašnosti, co se děly na Slovensku, probudily i mladou generaci, která se začíná aktivizovat. To je jediné východisko. Ono těch dvacet třicet procent, jak se uvádí ve filmu(volebních preferencí a výsledků, ve filmu k tomu hovoří marketingový manažer Mečiara i Fica – pozn.autora), je vlastně strašně jednoduché. Protože lidská psychika je jednoduchá, lidé volí pudově a emočně a východisko je, aby lidé začali používat hlavu a kritické myšlení. Aby pátrali po pravdě a nevěřili blbostem, aby se neorganizovali jen ti ‚třicetiprocentní‘, ale také my.“

Bu, bu, bu aneb spasitelé, zachránci v akci

Producentka Zuzana Bystríková k tomu dodala: „Abychom nebyli zlí k těm třiceti procentům. Máme i my, i vy, a v této chvíli skoro všude na světě, politiky, kteří se rozhodli, že prosazovat reálné řešení je složité a těžko se to komunikuje. Je daleko jednodušší lidi vyděsit a pak je zachraňovat. Oni to dělají už dvacet let systematicky, a to jsou ti migranti, u nás maďarská karta, to je Unie, která nám bere peníze a rozhoduje za nás, to je tento čtyřletý cyklus, který funguje. Vymyslíte si něco, co je problém, a jsou lidé, kteří ve svých problémech, každodenních situacích a mnozí opravdu v sociálních a dalších kontextech, se cítí ohroženi, a v tom případě jsou politici, kteří mají předpřipravené publikum. Když se pak bavíme se studenty, tak i oni, i když byli velmi kritičtí, tak říkali – musí přijít ten politik, který má charizma a začne to řešit pozitivně.“ Už tady podle Bystríkové cítíte moment, že se nacházíme na další vlně toho samého problému. „Je třeba vysvětlovat lidem, kteří se v tom životě cítí ztracení, hledají záchranu... Ne všichni jsou automaticky radikální. Je třeba vysvětlovat, že jsme součástí něčeho a jsme solidární i mezi sebou, a ne ti politici, kteří nám zachraňují život. Protože už dvacet let to dělají všichni a lidé jedou na vyděšené vlně. „Je to i v Americe!“ vykřikla jedna dívka. „Bohužel, je to globální vlna populismu,“ odpověděla Bystríková.

O kamarádech i tutlání

A režisérka Nvotová dodala: „Když se podíváte na Slovenskou televizi, jejíž ředitel se volí v parlamentu, tak tam vidíte ty, kteří přišli z Mečiarovy éry, kamarádili se s HZDS… Soukromá televize, která nemá zájem něco tutlat nebo ohlazovat hrany, je takový jediný a možná relevantní partner.“ „Ani v České ani v Slovenské televizi neznáme nějaký projekt, který by narazil,“ dodala producentka a moderátor večera na závěr zaglosoval: „Prezident poskytuje návod, jak sesadit ředitele ČT, a uvidíme, jestli se dostaneme tam, kam úplně nechceme…“

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Václav Fiala

Mgr. Karel Krejza byl položen dotaz

Naše obrana

Jak bude ČR dál podporovat Ukrajinu, když jsou naše zásoby vyčerpány (tvrdí to Černochová)? A kde se najednou vzaly finance na nákup další munice? Zajímalo by mě taky, nakolik jsme zásobeni sami pro sebe a jestli máme vůbec dost velkou armádu (asi ne, když se uvažuje o obnovení povinné vojny)? Proto...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Bitevní stodola.“ Smáli se, ale funguje to. Rusové vyzráli na ukrajinské drony

20:13 „Bitevní stodola.“ Smáli se, ale funguje to. Rusové vyzráli na ukrajinské drony

Válka na Ukrajině přinesla do moderního válčení použití dronů a dalších bezpilotních letounů, které …