Na úvod Höschl poznamenává, že v Evropě od 90. let minulého století klesá volební účast. Zarážející je to především u občanů zemí bývalých sovětských satelitů, kde lidé získali svobodu, mohou volit, ale stále víc lidí toto právo hází jakoby do koše.
„Jedním z vysvětlení může být podle Caramaniho i určitá deziluze z toho, že významná proporce starých struktur přešla bez ztráty kytičky z bývalého režimu do nového a vládne a kumuluje majetek v neztenčené míře dál, proměnivši svou původní moc politickou v nynější moc ekonomickou. Dalším důvodem však může být opotřebení tradičních forem zastupitelské demokracie ruku v ruce s nástupem nových informačních technologií a sociálních sítí. Informace se šíří lavinovitě a postoje se dají vyjadřovat spíše spontánními nástroji přímé demokracie než osobní angažovaností v klasických stranických a parlamentních volbách,“ míní Höschl.
Letošní volby budou podle psychiatra v jedné věci nové. Deziluze vede k tomu, že se nemalá část voličů posunula od klasického pravo-levého středu na novou linii, linii, kterou narýsoval Andrej Babiš (ANO). V jeho podání je lhostejné, jestli jste liberál, konzervativec, levičák nebo pravičák. Podstatné je podle Babiše jen to, jestli věříte starým politickým stranám, nebo Babišovi jako novodobému Jánošíkovi. Tak to alespoň vidí Höschl.
Místo pravo-levého vidění světa se bude mluvit o tom, zda jsme pro Rusko, nebo pro Západ, zda soucítíme s uprchlíky, nebo je odmítáme, jsme-li pro EU, nebo proti ní a tak podobně. Babiš, ale s ním i jiní politici jsou si toho vědomi a tato témata vyzdvihují už dopředu.
„Nezanedbatelný vliv na proměnu politické scény má též krize klasických médií, která natolik prolnula s politickými zájmy, že už svou nezávislost ani nepředstírají. Lidé se obracejí spíše k internetu, jenž je však nízkoprahově zaplevelen konspiračními teoriemi, nesmysly a pomluvami, jež mají v očích méně kritických konzumentů stejnou váhu jako validní a ověřené informace, což ztěžuje předvídatelnost formování postojů k politickým otázkám. Přesto je pro tradiční média internet snadnou konkurencí, neboť média přestala dbát na vyváženost a pravdomluvnost a stala se aktivistickými: v Německu a Švédsku cenzurují zprávy o kriminalitě imigrantů, v Americe se silně aktivizovala proti Trumpovi a podpořila Hillary a v Británii se postavila proti Brexitu,“ pokračuje psychiatr.
Internetová média lze také snáze kontrolovat. Pokud šíří nesmysly, snáz se to zjistí a zkritizuje.
Společnost je ale rozdělená. Nejen u nás, ale v celém postmoderním západním světě. Ubývá svobody a to je velký problém.
Svoboda slova je zužována v aktivistických médiích s využitím „politické korektnosti“ a přecitlivělosti fanatických rozmazlenců, kteří zavedli termíny jako „mikroagrese“ a jakoukoli odchylku od jediného správného názoru označují za projev rasismu, fašismu a ultrapravičáctví, což jsou všechno univerzální nadávky pro každého, kdo nejde s námi, neboť „kdo nejde s námi, jde proti nám“. Tento vývoj zachvacuje celý postmoderní svět a je snad nejviditelnější v USA, kde už nastoupili obrazoborci a kácejí sochy na náměstích, nikoli nepodobni Tálibánu. Částečně živelná cenzura i autocenzura se stále citelněji uplatňuje i na internetu (Google, YouTube, Facebook) a na západních vysokých školách,“ varuje Höschl.
Tohle všechno bychom tedy podle psychiatra Cyrila Höschla měli vzít v potaz, až půjdeme k volebním urnám. Podstatné podle autora je, aby občané k volbám opravdu šli.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
