Američané zařadili zpátečku. Konečně se Evropa spoléhá sama na sebe, píše britská novinářka. A probírá nástupce lady Ashton

24. 7. 2014 9:25

Bývalá zahraniční dopisovatelka předních britských listů a expertka na Rusko a Evropu Mary Dejevská komentuje v britském deníku The Guardian překvapivou zdrženlivost americké diplomacie při jednáních o vydání obětí leteckého neštěstí. Evropa by tak podle jejího názoru mohla diplomaticky dospět a více se spoléhat sama na sebe.

Američané zařadili zpátečku. Konečně se Evropa spoléhá sama na sebe, píše britská novinářka. A probírá nástupce lady Ashton
Foto: KPR
Popisek: Prezident Miloš Zeman s americkým prezidentem Barackem Obamou ve Varšavě
reklama

„Těla obětí ze sestřeleného ledla MH17 se ve středu konečně dostala z Charkova na místo svého určení. Rozloučení bylo důstojené a alespoň částečně tak nechalo zapomenout na předcházejících šest dní. Věci se daly částečně do pořádku, což je důsledek složitých vyjednávání za účasti mnoha stran. Jednání se účastnili zástupci Malajsie, Nizozemí, Ukrajiny, proruských separatistů a samozřejmě Ruska. K tomu přidejme OSCE plus několik expertů z Velké Británie. Zajímavější než vypočítávat, kdo byl přítomen, je si říci, kdo naopak u jednání chyběl. Překvapivě to byly Spojené státy americké,“ píše na úvod Mary Dejevská.

Američtí diplomaté si přitom nenechali podle britské novinářky v minulých dnech ujít jedinou příležitost se k sestřelenému letadlu vyjádřit a obvinit z něj Rusko. „Vidět a slyšet byla zejména velvyslankyně při OSN Samantha Power. To prezident Barack Obama byl ve svých komentářích přece jenom zdrženlivější. Za posledních několik desítek hodin komentáře amerických diplomatů ubraly na své konftrontaci. Z původní přímé odpovědnosti nyní obviňují Rusko pouze z toho, že pomáhalo, diplomaticky řečeno, vytvořit podmínky, jejichž důsledkem bylo sestřelení letadla MH17,“ všímá si Dejevská.

Spojené státy změnily podle Dejevské svůj přístup a v otázce konfliktu na Ukrajině zůstávají poněkud v ústraní. Podílejí se samozřejmě na řešení celého problému, ale již méně viditelně. Ministerstvo zahraničí v čele s Johnem Kerrym se nyní soustředí spíš na urovnání sporů v Gaze. „Ať už zdrženlivost USA týkající se Ukrajiny vítáme nebo ne, stejně bychom všichni čekali, že se budou Spojené státy angažovat více. Když se však podíváme na Obamovu averzi vůči tomu, aby byl Washington jediným světovým lídrem, měli bychom být nad novou situací přece jenom méně plakat. Rusko, Francie i další velké státy horovaly pro multipolární svět, tak jej nyní konečně mají,“ míní Dejevská.

„Ukázalo se to i po bezprecedentním záboru Krymu Ruskem. Spojené státy sice nabídly pobaltským státům protiraketovou obranu, ale šlo spíš o přátelské gesto než o skutečný závazek. Jako by Evropě chtěl Obama vzkázat, že se nesmí při řešení konfliktů ve svém okolí spoléhat pouze na Spojené státy. Možná, že intervence v Libyi byla jedna z posledních akcí organizovaných Evropou, do kterých USA zasáhly. Stejně tak vojenské dobrodružství v Afghánistánu byla poslední akce tohoto typu, do které se zapojili vojáci z Evropy,“ dívá se do budoucností Dejevská.

Originální text v angličtině najdete ZDE.

V budoucnu by podle Dejevské měla Evropa postupovat jednotně, určit si priority a vynaložit na jejich naplnění společné úsilí. „Doposud má společná evropská diplomacie na svém kontě pouze částečné úspěchy v podobě dohody mezi Srbskem a Kosovem a podílu na zahájení jednání o omezení jaderných zbraní s Íránem. To je sice všechno hezké, ale mnohem důležitější je, abychom rozlouskli oříšek, který se týká Ruska,“ má jasno Dejevská.

Zatím však podle britské novinářky nic nenasvědčuje tomu, že by se Evropa dokázala spojit a razantně tak vstoupit na pole mezinárodní diplomacie. „Zatím však máme bohužel problémy sami se sebou. Naposledy jsme ani nebyli schopni se shodnout na tom, kdo by měl nastoupit na pozici po baronce Catherine Ashtonové. Italský ministr zahraničí Federico Mogerini byl částí evropských politiků považován především ve vztahu k Rusku za příliš umírněného. Jeho polský protějšek Radoslaw Sikorski zase za příliš radikálního a protiruského,“ vypočítává Dejevská a dodává, že se již dlouho neukázaly takové názorové rozdíly mezi „starou“ a „novou“ Evropou.

„Každý úspěch Evropy na poli mezinárodní diplomacie se počítá. Je tomu tak i v případě zmíněného jednání s Íránem. Pro náš kontinent je však přece jenom mnohem důležitější, jaké budou naše vztahy s Ruskem. Právě ty jsou pro budoucí vývoj Evropy klíčové. Dobrovolná absence Spojených států v této diskuzi by nás měla posílit a pomoci nám dospět," uzavírá Dejevská svůj komentář.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: pro
reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Slovenský klimatolog naprosto chápe, že se mladí cítí v tísni. Připravte se na velkou migraci z Afriky, stovky milionů lidí. A ty vaše konspirace z internetu...

7:30 Slovenský klimatolog naprosto chápe, že se mladí cítí v tísni. Připravte se na velkou migraci z Afriky, stovky milionů lidí. A ty vaše konspirace z internetu...

ROZHOVOR 100 milionů imigrantů z Afriky? To je ještě hodně optimistický odhad, varuje významný slove…