Kterého z těchto mediálně známých kandidátů do Senátu byste volili, kdyby kandidoval ve vašem obvodě (či v něm kandiduje a vy ho budete volit)?Anketa
„Tento týden uplyne 25 let od bouřlivé scény, která se odehrávala ve východoněmeckém městě Drážďany. Na hlavním vlakovém nádraží se tehdy střetly desítky tisíc demonstrantů s policí, armádou a agenty východoněmecké tajné služby Stasi. Je dost pravděpodobné, že celý ten chaos onoho 4. října 1989 sledoval i šestatřicetiletý důstojník KGB Vladimir Vladimirovič Putin," píše v úvodu Sarotteová.
„Tehdejší demonstrace byly později zastíněny událostmi spojenými s pádem Berlínské zdi, které se uskutečnily o měsíc později. Přesto jsou střety drážďanských demonstrantů s komunistickou mocí důležité pro pochopení toho, jak se dnes dívá ruský prezident Putin na krizi ve východní Evropě. Pro někoho, kdo věřil v ideje studené války, to byl nejspíš nesnesitelný zážitek. Putn se musel vracet domů znechucen a s pocity plnými hořkosti, které u něj přetrvávají do dnešních dnů. Což má bohužel dramatické následky nejenom pro jeho ruské spouobčany," tvrdí Sarotteová.
„Pojďme se podívat do léta roku 1989, které předcházelo bouřlivým podzimním událostem. V červenci a srpnu 1989 bylo zřejmé, že NDR patří k zastáncům tvrdé linie zosobňované Erichem Hoeneckerem. Vůdce NDR nenásledoval příkladu Michaila Gorbačova a neprosazoval ekonomické ani politické reformy. Čáru přes rozpočet však udělali Hoeneckerovi Maďaři, kteří zmírnili kontroly na svých hranicích. Do poloviny srpna se proto vydalo 200 000 občanů východního Německa přes maďarské hranice do Rakouska a dále směrem na Západ. Když Hoenecker zakázal svým spoluobčanům vycestovat do Maďarska, zaplavili rozhněvaní uprchlíci západoněmecké velvyslanectví ve Varšavě a Praze. Přibližně 5000 východních Němců se tehdy v sychravém podzimním počasí tísnilo v bahně a studené vodě na půdě obou velvyslanectví," připomíná Sarotteová.
„Situace se stávala dramatickou a nakonec tedy došlo k dohodě mezi východním a západním Německem. Uprchlíci mohli vycestovat na Západ. Na naléhání Hoeneckera však museli uvést svá jména a vycestovat přímo z východního Německa, aby vůdce NDR dokázal, že on byl tím, kdo rozhodl o jejich vyhnání. V noci 30. září se tak tímto způsobem dostalo do západního Německa 5500 východních Němců. Poté Hoenecker nechal hranice uzavřít úplně a domníval se, že tím je problém vyřešen," zmiňuje Sarotteová historická fakta.
Celý článek v angličtině najdete ZDE.
„Jižně od Drážďan se však začali shromažďovat další zájemci o vycestování na Západ. Místo, aby se pokojně rozešli do svých domovů, začali veřejně demonstrovat svůj odhodlaný postoj. Na to konto byl Hoenecker nucen souhlasit s průjezdem dalších vlaků z tehdejšího Československa do západního Německa přes území jeho země s platností od 4. října. Na vlakovém nádraží v Drážďanech se shromáždilo 2500 lidí, kteří se chtěli stůj co stůj dostat do posledního vlaku za svobodou. Dalších 20 000 lidí se shromáždilo pobliž nádražní budovy. Vůdci NDR zpanikařili a požádali Prahu, aby vlak poslala zpátky, což ale v Praze odmítli," pokračuje Sarotteová.
„Drážďanská policie se tedy s pomocí Stasi rohodla nádraží vyčistit. Celé akce se rovněž zúčastnilo více než 400 vojáků ozbrojených kulomety. Po celou noc na 5. října probíhaly na nádraží a v jeho okolí násilnosti, ve kterých bylo podle zprávy Stasi zraněno 45 jejích členů a nejméně jeden policejní vůz byl zapálen. Demonstranti hovořili o nesčetných případech policejní brutality, a to jak přímo v ulicích, tak v provizorně zřízených policejních vazbách. Události v Drážďanech tak fakticky pomohly umést cestu k pádu Berlínské zdi. Tehdejší poradce Gorbačova Anatolij Černajev bědoval, že brutální zásah policie poškodil východoněmecký i sovětský režim. Celá tato událost ještě více zhoršila vztahy mezi východním Berlínem a Moskvou," cituje Sarotteová Gorbačovova poradce.
„Není možné přesně určit, kde se v tu dobu nacházel Putin. Nejspíš zametal stopy po svém působení a spaloval tajné dokumenty, aby nepadly do rukou demonstrantů. Bezpečně však víme, že v NDR působil ve druhé polovině 80. let jako člen sovětské tajné služby. Není tedy žádný důvod se domnívat, že v oblasti nebyl přítomen na začátku října 1989. Putin se k dotazům směřujícím k témto událostem vyjadřoval vždy velmi neurčitě. Bezpochyby ale musel tehdy z první linie pozorovat, jak davy demonstrantů postupně přebírají kontrolu nad městem," je přesvědčena Sarotteová.
„Taková událost musela být pro lidi loajální sovětskému režimu přímo katastrofou. Nutno dodat, že jen málo z nich sloužilo tomuto režimu věrněji než právě Putin. Vzhledem k tomu, že vše viděl na vlastní oči, patrně na tuto osobní zkušenost nikdy nezapomněl. Drážďanská katastrofa musela mít velký vliv na jeho uvažování a nám ostatním pomáhá částečně pochopit jeho dnešní jednání. Jeho okamžitá a agresivní reakce na demonstrace v Kyjevě a dřívější protesty v Moskvě ukazují, že Putin skutečně na drážďanské nepokoje nezapomněl. Ruský prezident byl před třiceti lety jako agent nějakým způsobem naprogramován a jeho program se už nikdy nezmění. To je špatný signál pro Ukrajinu, Rusko i Západ. Dokud bude Putin u moci, nic se k lepšímu nezmění. Jakékoli náznaky protestů bude Putin i nadále řešit s ohledem na své zlozvyky získané v době služby pro KGB," uzavírá Sarotteová.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
