Přejete si, aby Miloš Zeman za 4 roky znovu kandidoval na prezidenta?Anketa
„Irák je rozbitý na tisíc kousků a 300 amerických vojenských poradců by mělo tyto střípky dát zase dohromady. Takže, co teď?" klade si sugestivní otázku Robinson v úvodu svého textu. Připomíná v této souvislosti staré rčení o Středním východě, které praví, že věci mohou být vždy ještě o mnoho horší.
Robinson dochází k přesvědčení, že neexistuje reálná šance, že by se z Iráku mohla díky americké podpoře stát v nejbližší době demokratická a svobodná země. Úkolem americké politicky v regionu bude pouze minimalizovat neodvratitelnou katastrofu. Navzdory nepřátelským silám, které nemají na demokratizaci země žádný zájem.
Americký komentátor se v této souvislosti ohlíží do historie a připomíná výrok britského pozdějšího ministerského předsedy Winstona Churchilla z roku 1922. „V současné chvíli platíme osm milionů ročně, abychom mohli privilegovaně žít na aktivní sopce, která pro nás nemá žádnou skutečnou hodnotu," prohlásil před téměř sto lety Churchill.
„Prezident Barack Obama se rozhodl z této aktivně činné sopky v roce 2011 stáhnout americké vojáky. Oficiálním důvodem bylo, že měl irácký premiér Nouri-al-Málikí problém se začleněním amerického personálu do iráckého soudního systému," píše Robinson a kontatuje, že šlo pouze o zástupný důvod. Tím hlavním byl nátlak Íránu na Irák, aby nadále neprodlužoval přítomnost amerických vojáků na svém území.
Robinson rovněž zmiňuje včerejší návštěvu ministra zahraničí Johna Kerryho v Bagdádu. Podle jeho názoru americká administrativa věří, že se brzy zformuje nová vláda v zemi, ve které budou zastoupeny všechny náboženské skupiny a frakce. Dosavadní premiér země Málikí se podle Robinsona trestuhodně řídí pouze zájmy šíitské většiny, která byla desítky let Saddámem Husajnem tvrdě potlačována.
Sunnité na toto ignorování podle Robinsona reagovali tím, že přivítali posílení džihádistů, kteří bojují za „Islámský stát v Iráku a Sýrii - (ISIS)". Další velká a opomíjená komunita Kurdů zase využila současný chaos v zemi k tomu, že získala kontrolu nad ropnými poli na severovýchodě Iráku. Obě tato uskupení jsou velmi dobře vyzbrojena, o mnoho lépe než iráčtí vojáci vytrénovaní americkými poradci. Na obranu hlavního města Bagdádu poslal Írán na pomoc irácké vlády i několik svých jednotek. Kurdové budou podle Robinsona hájit především své zájmy.
„Jak jsem již zmínil, vše může být ještě horší," vyjadřuje svou skepsi komentátor Robinson. Podle jeho názoru se nynější situace podobá té, která si v roce 2003 vyžádala zásah amerických jednotek. Robinson ale nevěří, že by nyní takový zásah vedl k něčemu pozitivnímu. ISIS podle něj už nyní vymazal faktickou hranici mezi Sýrií a Irákem a pokud bude jejich postup úspěšně pokračovat, může dojít k trvalému překreslení mapy Středního východu.
Jisté podle Robinsona je, že Írán posílí svůj vliv a zůstane fakticky jedinou mocností v regionu. Robinson konstatuje, že to pro jeho sousedy, Jordánsko a Saúdskou Arábii, nejsou dobré zprávy, protože další variantou je větší vliv džihádistů s ISIS. Na závěr svého zamyšlení dává Robinson za pravdu Churchillovi v názoru, že Irák je sopka těsně před výbuchem. Více peněz a více prolité krve amerických vojáků tomu podle něj v katastrofě stejně nezabrání.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
