„Irák je rozbitý na tisíc kousků a 300 amerických vojenských poradců by mělo tyto střípky dát zase dohromady. Takže, co teď?" klade si sugestivní otázku Robinson v úvodu svého textu. Připomíná v této souvislosti staré rčení o Středním východě, které praví, že věci mohou být vždy ještě o mnoho horší.

Robinson dochází k přesvědčení, že neexistuje reálná šance, že by se z Iráku mohla díky americké podpoře stát v nejbližší době demokratická a svobodná země. Úkolem americké politicky v regionu bude pouze minimalizovat neodvratitelnou katastrofu. Navzdory nepřátelským silám, které nemají na demokratizaci země žádný zájem.