Které náboženství je vám nejbližší?Anketa
Nejsledovanější měnou posledních týdnů byl jednoznačně ruský rubl. Campbell obsáhle rozebírá historické peripetie obchodů s touto měnou a dopady, jaké měly na Rusko a jeho hospodářství a politiku. Neméně zajímavý je vývoj měny na Ukrajině, která dnes podle vlastních slov s Ruskem vede válku. Její vyhlídky jsou ještě výrazně pesimističtější.
V Evropě rozbouřila veřejné mínění I finanční trhy centrální banka ze Švýcarska, když uvolnila vazbu švýcarského franku na euro, načež tato měna okamžitě výrazně posílila a ukázala, jaká je její reálná hodnota.
Osud švýcarské měny podle Campbella nabízí zajímavou inspiraci pro dánskou korunu, která je v podobné pozici, ale je pořád pevně svázaná s evropskou centrální měnou. A pak je tu samotná eurozóna, která stále přemýšlí, co dělat se svou měnou a stanující ekonomikou. I k tomu doktor Jan Campbell upozorňuje na mnoho zajímavých, a obvykle opomíjených skutečností.
Celá úvaha Jana Campbella:
Woodrow Wilson
„Od doby, kdy jsem vstoupil do politiky, byly mi svěřovány převážně názory mužů. Někteří z nejlepších mužů Spojených států na poli byznysu a průmyslu se bojí někoho a něčeho. Vědí, že existuje síla tak organizovaná, jemná, pozorující, propojená, kompletní a pronikavá, že je lepší mluvit o ní šeptem, je-li odsuzována.“
Club of Rome, The First Global Revolution
„Hledajíc nepřítele, který by nás spojil, přišli jsme s myšlenkou globálního oteplování: nedostatek vody, hladomory atd. jsou dostačující.”
Rok 2014 byl podle výpočtů amerického meteorologického úřadu NOAA nejteplejším rokem od roku 1880. V tomto dávném roce se začala systematicky měřit teplota. Nedávný prosinec 2014 potvrdil, že devět z deseti nejteplejších roků od začátku měření patří do 21. století. Průměrná teplota 20. století byla 13,9 stupňů Celsia, průměrná teplota roku 2014 byla o 0,69 stupně Celsia vyšší, to jest 14,6 stupně Celsia. Teplotní rekordy hlásily také meteorologické úřady Holandska, KNMI, Německa, Deutsche Wetterdienst, Velké Británie, Francie, Španělska i Belgie. Proto nelze psát o náhodě. Přesto není potřeba se obávat, že by se postoj klimaskeptiků k současnému hospodářskému systému a chování obyvatel planety mohl změnit.
Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Bohumila Doležala (z 15.1.) + (z 27.8.) , Romana Jocha (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.) Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského, Miroslava Kalouska ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Libora Dvořáka, Mariana Jurečky, Jana Šinágla, Jiřího Wolfa, Martina Balcara, Jiřího Peheho (z 26. 11.) + (z 11.9.) + (z 30.7.) , Jefima Fištejna, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) , Grigorije Paska (+21. 10.) Michaela Kocába (z 3.12.) (+ z 8. 11.+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla, Karla Schwarzenberga (z 3.10.) + (ze 14.8.) Petra Pitharta, Ivana Gabala, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky, Martina Bursíka (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), , Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Michala Kučery, Romana Šmuclera, Jiřího Peheho (z 11. 9.), Romana Jocha (ze 7. 8.) + (9. 9. + 8.12.) Jiřího Pospíšila, Marka Ženíška, Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové (+ z 24. 10.) Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Františka Bublana, Karla Hvížďaly, Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka (+ z 23. 10.), Džamily Stehlíkové (21.11.) či Jana Vituly
Podobné lze očekávat i od bankéřů, ekonomů a politiků. Ti pořád ještě nevěří v nutnost zásadní změny postoje k finančně-hospodářskému systému. Budou proto i nadále vysvětlovat jedno fiasko za druhým odkazem na chování a vinu druhých.
Rubl – Winston Churchill
„Od času Spartaka, Weishophfa, Karla Marxe, Trotského, Belacoona, Rosy Luxenburgové a Emy Goldmanové se tato konspirace stále rozrůstala. Tato konspirace hrála zřejmou a definitivní roli v tragédii francouzské revoluce. Byla zdrojem každého podvratného hnutí v 19. století. A nyní, nakonec, tato banda výjimečných osobností z podsvětí velkých evropských a amerických měst dostala ruský lid do svých spárů a stala se absolutními pány této obrovské říše.“
Rok 2014 byl podle výpočtu Centrální banky Ruské federace také rekordním rokem. 151,5 miliard USD „emigrovalo“ na Západ. Není to asi absolutní rekord v postsovětské historii Ruské federace, ale není to také málo. Bude to ale s největší pravděpodobností poslední rok s takovou emigrací USD z Ruské federace. To nejenom proto, že prezident Putin bude i nadále čelit pokusu USA přenést finanční náklady na ukrajinské dobrodružství na EU a Ruskou federaci. Gazprom udal již směr: Stěhování gazpromské marketingové a obchodní společnosti (Gazprom Marketing and Trading, GM & T), založené v roce v 1999 pro obchodování na svobodných trzích, po přestěhování z Kingston-upon-Thames v roce 2011 do Londýnské ulice Triton Street ukončí emigraci USD a GBP v St. Petersburgu. To je jenom jedna z mnoha plánovaných měr kremlovské administrativy, jak omezit emigraci USD a GBP a napomoci otevřít oči Britům zvyklým číst o večeřích, jejichž cena se někdy blížila i 100 000 USD.
Dalším omezením emigrace USD bude i refinancování úvěrů v zahraniční měně do rublu. Dle statistiky CB RF k 1. listopadu 2014 byla zadluženost občanů v zahraniční měně 117 miliard USD, to jest přibližně 3,5 % celkového zadlužení. Tím, že CB RF konečně provedla první personální změny a jasně sdělila, že nebude v žádném případě podporovat kasinové chování bank známé z minulosti, lze předpokládat, že toho času již plně funkční integrované vojensko-hospodářské řízení dění ve světě a doma prezidentskou administrativou bude efektivnější než vynalézavost ruských bankéřů a spekulantů. Vláda premiéra Medveděva potvrdila na nedávném Gajdarovském fóru, že nehodlá nic dělat. Neoliberálové a jejich pomocníci ve vládě si vzali pauzu a mlčí v naději, že jejich čas přijde. Přitom asi vědí, že nebudou prezidentem Putinem propuštěni a vláda rozpuštěna. Na odchodné a cestovné pro tento typ politiků nechce prezident Putin tratit peníze. Je lepší držet ovečky pohromadě v prostoru vládních kanceláří a dát jim za úkol odpovědět písemně, zdali řešení situace s rublem může napomoci geniální rada z Ukrajiny.
Tam v pátek 16. 1. při zasedání parlamentu odpověděla předsedkyně CB Ukrajiny Valerije Gontareva na dotaz, „kde koupit USD“ jednoduše. „Nekupujte dolary. Nákup dolarů zvyšuje paniku mezi občany Ukrajiny.“ Vedle ní pan George Soros (veleúspěšný obchodník a spekulant, původem z Maďarska, v posledních letech především aktivista a sponzor prozápadních aktivistů ve střední a východné Evropě- pozn. red.) prohlásil, že „defloat Ukrajině opravdu hrozí, nevím ale ještě, jak tomu zabránit.“ Rok 2015 „bude opravdu těžkým kvůli nepředstavitelně velké vnější hrozbě.“ V takové situaci nelze opravdu vyloučit, že „neviditelná ruka trhu“ v podobě Monsanto nebo Dow Chemical a podobných obrů, mimo jiné v oblasti potravinářských biotechnologií, pomůže. Také jednoduchým řešením. Pomůže koupí zbytku plodných, relativně čistých zemědělských ploch střední Ukrajiny. Obchodníci s čokoládou, uhlím a atomovým topivem, a tím i se suverenitou Ukrajiny a bojovníci za demokracii Porošenko, Jaceňuk, Kolomolský & Co bez mrknutí oka akceptují takový obchod. Ukrajinská zemědělská půda by i podle mého laického hodnocení měla stačit jako garance MMF pro financování další a ještě větší zadluženosti Ukrajiny. Příkladů z minulosti a receptů jak na to, je mnoho. O jednom z nich, Řecku, později. Jako vedlejší efekt si dovedu představit, a to bez pomoci konspiračních teorií, že Monsanto a podobné společnosti zasejí ihned TTIP na ukrajinských polích a pomohou EU porozumět, že když ne dobrovolně, tak zadními dveřmi je možné dostat TTIP i na půdu EU v podobě již hotových produktů. Evropská komise v takovém případě nebude určitě bránit široké interpretaci asociační smlouvy a ocení chování ukrajinské vlády prosbou o urychlený vstup po zuby zadlužené Ukrajiny do EU. Klid a přátelství mezi USA a EU tak mohou dále rozkvétat. Na ulicích budou zemědělci protestovat jako z pátku na sobotu v Berlíně, se zástupci petice, která má již dnes více než 2,5 milionů podpisů se bude samozřejmě dlouho diskutovat, ale v žádném případě vést dialog, v britském parlamentu bude možné sledovat bezplatnou lekci vrcholové tautologie a bezkonkurenční schopnosti formulovat a mlžit podstatu věci. Věřím, že ministr financí a parlament ČR uvolní peníze na účast a osobní přítomnost poslanců v tomto vzdělávacím procesu, který žádná univerzita v ČR nenabízí. Čtenářům nabízím se zamyslet nad slovy Thomase Jeffersona: „Věřím, že bankovní instituce jsou větším nebezpečím pro naše svobody než skutečné armády. Už nyní vytvořily vrstvu bohaté aristokracie, která je hrozbou pro vládu. Moc vydávání peněz by jim měla být odebrána a předána lidem, pouze těm skutečně náleží.“ A rusofobům připomínám staré ruské přísloví: „Neexistují silní soupeři, pouze my můžeme být slabými.“
Euro – Benjamin Disraeli, premiér
„Je zbytečné to zapírat, protože je nemožné skrýt fakt, že velká část Evropy – celá Itálie a Francie a velká část Německa, a to nemluvím o dalších zemích – jsou pokryty sítí tajných společností, tak jako zemský povrch je nyní pokrýván železnicí.“
Na cestu k zadluženosti až po zuby pomocí „oddlužení“ – jak by to neznělo divně – nás vede úspěšně ECB ve Frankfurtu pod vedením prezidenta Maria Draghiho. Tento profesionál, mimo jiné zkušený exvýkonný ředitel Světové banky (1984–1990) a exbankéř Goldman Sachs International (2002–2005) bude ve čtvrtek 22. ledna 2015 s největší možnou a představitelnou pravděpodobností vést jednání o dalším expanzivním chování ECB formou QE (quantitavie easing). A to přesto, že podmínky pro QE nejsou pro Eurozónu objektivně vůbec příznivé. Přidám-li k nepříznivým podmínkám výroky Bena Bernankeho, že „The problem with QE is it works in practice, but it doesn't work in theory“ a jeho know-how spojené se čtyřnásobným zvýšením bilační sumy FED od roku 2009, kterými se ECB řídí a chce kopírovat, mělo by být každému myslícímu člověku jasné, že něco není v pořádku. Pro studenty ekonomie to znamená minimálně důkaz, že teoretické modely neokeynesiánské školy, se kterými pracují prakticky všechny centrální banky světa pod vedením „Basilejského klubu“ a které se vztahují na nákup státních dluhopisů CB, nemají vůbec žádný význam a vliv na reálné hospodářství. A to již není legrace, i když to budou mnozí doktoři ekonomie a úředníci CB popírat a odkazovat na některé empirické studie FED a Bank of England, jejichž nákupy státních dluhopisů v době první finanční krize měly určitý vliv na reálné hospodářství. To je, nebo to jsou malé výjimky, které potrvzují pravidlo a moji hlavní tezi o tom, že vliv a význam QE pro reálné hospodářství je prakticky žádný, v optimistickém hodnocení minimální a zanedbatelný. Další důvody si může kdokoliv se zájmem o ekonomii a dluhopisy identifikovat a potvrdit sám. Stačí si uvědomit dvě základní premisy standardních modelů neokeynesiánské školy, které neobstojí v žádné zkoušce či kontrole realitou. Za prvé, ideální finanční trhy bez tření, a za druhé, jednoduchá finančně-politická pravidla, kterými se CB řídí a podle nichž se chová. Finanční trhy nefungují totiž bez tření podle teorie, protože například finanční vklady nejsou a nemohou ani být perfektními substituty a rizikové prémie závisí od nabídky a poptávky po vkladech. Kromě toho CB nefungují a nerozhodují jako automat. Rozhodnutí CB je prakticky vždy přijato diskrétně a v grémiu, ve kterém je chtě nechtěně mnoho opravdového a také umělého expertního vědění a intuice. ČNB je dobrým důkazem – příkladem. Proto lze obě podmínky jednoduše vyvrátit. QE funguje, protože jeho teoretické podmínky nejsou přítomny. QE funguje především prostřednictvím takzvaného přerozdělovacího kanálu, portfolio rebalancing channel, a pomocí ovlivňování očekávání na trhu. Zjednodušeně formulováno to znamená, že když CB kupuje státní dluhopisy, jejich cena stoupá a současně rendita klesá. Najednou má vlastník cennější dluhopis a začíná přerozdělování. Takto získaný „nový“ nebo „doplňkový“ kapitál dává možnost k novým investicím do dalších dluhopisových nebo podobných papírů. Nízká úroková sazba má (mít) za následek vliv na investiční činnost v hospodářském sektoru, a tím i vliv na hospodářský růst, zaměstnanost a podobné. Kéž by tomu tak bylo. QE ale působí i přes kanál očekávání. A tady čeká na občany a vlády další hrozba. CB svými nákupy dělá dojem podpory nízké úrokové sazby. Zvyšováním bilanční sumy (objemu) a rizika CB zvyšuje virtuálně důvěryhodnost svého chování a konání. Zjednodušená analýza obou kanálů (portfolio rebalancing channel a kanál očekávání) v současné hospodářské situaci a geopolitickém dění ve světě jednoznačně indikuje, že se jedná o nekvalitní, lidově formulováno nesprávný čas pro QE. K tomu je potřeba dodat, že kopírovat první a poslední úspěch QE nelze. Proto doporučuji nejenom studentům studium úspěchu pouze ve spojení s návštěvou hřbitovů neúspěchů. Analýza neúspěchu totiž nabízí potenciál pro vypracování možných vlastních alternativních řešení. Je to podobně jako s lékem. Jestliže lék klinicky vyzkoušený na 10 tisících pacientech u nich působí, řekněme na 80 procent, neznamená to, že lze očekávat stejný nebo podobný výsledek u 7 miliard obyvatel planety. V tomto kontextu patří Draghisova slova z roku 2012 „whatever it takes“ do kategorie kanálu očekávání. Očekávat lze také, že se prezident Draghi účastní klání o prezidentské křeslo v Itálii a vyhne se přímé kritice své politiky v čele ECB v budoucnosti. To vše ví nejenom NSB. Současný postoj Německé spolkové banky indikuje (Deutsche Bundesbank), že Němci nechtějí QE příští čtvrtek podpořit. Protože ale politická rozhodnutí jsou většinou iracionální, nelze vyloučit, že Němci změní názor. V takové situaci se účastní kopání hrobu sami sobě i ostatním členům EU. Švýcaři přes její SNB svým čtvrtečním rozhodnutím jasně odmítli následovat QE. Udělali to jeden týden dopředu a jsou z obliga. Podle mého hodnocení, rozhodli správně a ve svém vlastním zájmu, nehledě na již tak omezenou švýcarskou bankovní suverenitu. Pro čtenáře příspěvku nabízím tezi vlivné Rady pro mezinárodní vztahy (Council of Foreign Relations): „Fetiš suverenity je v povědomí veřejnosti stále tak silný, že se šance na získání veřejného mínění pro myšlenku zařazení Ameriky do nadnárodních organizací zdá být malá. Přístup, který bude používat vzdělávací systém, v tom bude hrát velkou roli.”
Co byste řekli české dívce, která po svatbě s muslimem konvertovala k islámu a později změnila názor s tím, že jde o náboženství šikanující ženu a ponižující její důstojnost?Anketa
Téměř každá teorie zní zajímavě, příjemně a lákavě i pro zvědavé laiky. Bohužel ne každá teorie ale reflektuje realitu a může nám prakticky pomoci. Současná realita je jednoduchá: Množství peněz, které se nachází mimo praktický, to jest reálný peněžní oběh – „finanční kapitál“ – se bude „zabývat samo sebou“, to jest přerozdělováním. Tím zůstane „finanční kapitál“ vzdálen reálnému finančnímu trhu. Bohužel neexistuje žádná, ekonomickými guruy akceptovaná teorie chování peněz, která by dovolila formulovat tento jednoduchý zákon. QE funguje jenom jako pokus. Dělat pokus na společnosti a spojenectví států v EU bez demokratického mandátu je více než pochybné a již vůbec ne rozumné. Vše, o čem jde v příspěvku, je známo z historie. Nejpozději od roku 1930 to víme dokumentárně.
Ve čtvrtek, 22. ledna, v době paralelně se odehrávajícího fóra v Davosu, se bude ve Frankfurtu jednat o několika stovkách miliard eur, které mají pohnout hospodářstvím EU směrem ke konjuktuře. To je velice zajímavý program v době, kdy euro je na nejnižší úrovni ve vztahu k USD za 11 let, kdy CHF (Švýcarský frank) stojí 2x více než před 20 lety, česká koruna neví, kdo je a co s ní bude, Řecko neví, co se stane po volbách a zbídačelé Bulharsko začíná jednat o vstupu do Eurozóny a očekává další vojenskou a prý i energetickou pomoc z USA. V době, kdy Ruská federace dala prakticky ultimátum Evropě, co se týče budoucího tranzitu plynu do Evropy a vyzvala EU, aby začala stavět plynovody vedoucí do Turecka, Evropská komise prosí písemně Ruské ministerstvo o povolení dovozu skotu a brambor do Ruské federace. V době sankcí, které mají být ještě zpřísněny, přijal Evropský parlament opravdu podivnou rezoluci výborně popsanou profesorem Kellerem v Právu 16. 1. 2015. Ta potrvzuje absurditu požadavku respektovat společné stanovisko EU, bez možnosti členských zemí EU vyjádřit předem své stanovisko. Proto i po přečtení takové rezoluce je v dalekém zaoceánsku strýc Sam v pohodě. Ví, jak velký je moment setrvačnosti v bruselském byrokratickém motoru a ve starých motorech vlád členů EU. Proto také mohl podepsat smlouvu s ruským Energomash o dodávce raketových motorů RD – 181 za 1 miliardu USD, aniž by to koordinoval s EK nebo kancléřkou Merkelovou. Američané podepsali smlouvu asi také proto, že v devadesátých letech americký Aerojet, který dostal raketový motor NK 33, původně konstruovaný pro mise na měsíci prakticky zadarmo, za 1 milion USD, nezvládl tento dar převrátit v dar ještě větší. To jest nezávislost USA v konstrukci raketových motorů na Ruské federaci. Aerojetem modifikovaný ruský raketový motor NK 33 zvaný také AJ – 26 totiž neúspěšně plnil funkci a po posledním fiasku Antares nebude používán při dalších plánovaných startech. Stará ruská myšlenka a práce se zdají kvalitnější a lepší než moderní americké technologie. Tak to bude i s rublem, který se pomalu ale jistě dal na cestu ke svobodné měně, nehledě na stále trvající povinnosti vyplývající z členství v „Basilejském klubu.“ Započatá emigrace osvobozuje CB RF od pout utkaných americkou pomocí z 90. let minulého století. Rubl jako emigrant utíká z košíku rezervních valut šitého především z USD, eura a koneckonců i CHF. Otázkou zůstává, nakolik bude mít CB RF sil a štěstí. Emigrace je historicky vždy komplexní proces. Úspěšně ho absolvují jenom ti fyzicky, intelektuálně a duchovně nejzdatnější.
Švýcarský frank – James Paul Warburg
„Budeme mít globální vládu, ať se nám to líbí, nebo ne. Jedinou otázkou je, jestli globální vlády bude docíleno skrze dobývání, nebo skrze konsensus.“
Ti čtenáři PL, kteří pozorně četli příspěvek publikovaný v PL 6. ledna tohoto roku, nebudou mít problém pochopit, že tak neočekávané „odcházení“ švýcarského franku od eura bylo jenom logickým ukončením epizody SNB (Švýcarské národní banky) ve snaze dokázat, že centrální banka může hrát roli řidiče hospodářské politiky státu. Nakonec se ale vrátila k řízení své hlavní funkce, to jest finanční politiky státu. Tříleté působení SNB jako řidiče hospodářství stálo Švýcarsko a jeho kantony účetní ztrátu během jednoho roku přibližně 60 miliard CHF. A to ještě před koncem minulého týdne hlásila SNB kantonům zisk ve výši 38 miliard CHF. Ztráta za den, přepočteno na jednoho obyvatele Švýcarska znamená přibližně 7.400 CHF. Švýcarsko v roce 2013 mělo 8.139.600 obyvatel (0,11 procent světové populace), v roce 1960 jenom 6,7 milionu obyvatel. I to je poučné číslo pro mnohé politiky, včetně českých, co se týká demografické politiky a multikulturalismu (6.202.20 Švýcarů – 76,2 procent a 1.937.400 cizinců – 23,8 procent. Zdroj: Population and Households Statistics (STATPOP), Federal Statistical Office, Neuchâtel 2015, aktualizovaný stav ke dnešnímu dni, 17. ledna 2015). Co se týče rezerv SNB ve výši přibližně 500 miliard CHF a košík pěti hlavních měn (USD, euro, jen, GBP a Kanadský dolar) tvořících 95 procent rezerv, znamená to, že SNB bude ode dneška velice opatrná a bude se snažit vrátit ke své původní funkci. To však nebude lehké. SNB, která se svým čtvrtečním rozhodnutím prakticky rozloučila s funkcí podporovatele exportu, se nachází již delší dobu ve víru napětí mezi Washingtonem a Frankfurtem. Z Washingtonu lze očekávat změnu úrokové sazby směrem nahoru, z Frankfurtu lze očekávat pokračování nízké úrokové sazby a přesčasy v tiskárnách eura. Kromě toho se bude ve Švýcarsku platit od 22. ledna 0,75 procenta úroků za uložené peníze. V neposlední řadě se objeví vliv na export švýcarských produktů a také otázka, na kolik je a může být v budoucnu CHF únikovou měnovou rezervou. Nehledě na známé a neznámé následky rozhodnutí SNB, grémium rozhodlo správně, ve svém vlastním zájmu a v zájmu státní suverenity. K těm již dnes (v neděli 18. ledna) známým následkům patří bankrot Global Brokers NZ, Alpari UK, zastavení aktivit Excel Markets, zastavení obchodu s akcemi FXCM na NY SE po propadu ceny akcií o 90 procent, v neposlední řadě vážné problémy IG Group, Swissquote, ale i Saxo Banky, filiálky City Group v NY, která ztratila během několika hodin 150 milionů USD. Přepočítám li americký S&P 500 do CHF činí ztráta 16,5 procenta. Propad z 2056 na 1710 to dokazuje. Euro Stoxx 50 se propadla z 3780 na 3150. To jen pro začátek. Pro srovnání se nabízí článek Petera A. Fischera v NZZ z 18. 9. 2014 pod názvem Der „Giftschrank“ bleibt zu (Skříň s jedem zůstane uzavřená). V něm se autor zabývá situací SNB po jejím jednání a zklamání účastníků finančních trhů tím, že SNB neuvalila negativní úrokovou sazbu na vklady na giroúčtech SNB, nebo že nezvýšila spodní hranici výměnného kurzu CHF k euru, a tím nenapomohla expanzivnímu aktivismu. I tak v případě SNB platí Platonův výrok: „Toto a ne jiný je původ všech tyranů: když se poprvé objeví, tváří se jako ochránce.“
Dánská koruna – Otto von Bismarck
„Lincolnova smrt byla katastrofa pro křesťanství. Nebylo muže ve Spojených státech, který by se mu vyrovnal, bankéři znova šli ukořistit bohatství. Bojím se, že zahraniční bankéři se svým umem a vychytralými triky zcela ovládnou velké bohatství Ameriky a použijí je k systematické korupci celé civilizace.“
Ve spojení s rozhodnutím SNB a v předvečer rozhodnutí ECB se nabízí krátké zamyšlení nad osudem dánské koruny. Ta je totiž také přivázána k euru. A politický tlak na ní nelze nikdy vyloučit, stejně jako nelze vyloučit rozhodnutí se odpoutat od eura. Dánská centrální banka, Danmarks Nationalbank, DN praktikuje kurzový koridor +/–2,25 %, při průměrném kurzu 7,46 dKr za jedno euro. Před zavedením eura se orientovala dKr na německou marku. V rámci evropského kurzovního mechanismu, na kterém se Dánsko podílí, je možný výkyv kurzu +/–15 %. Při 32 % exportní kvótě z HDP, z níž 60 % se vztahuje na země EU, je závislost Dánska na euru pochopitelná. Proto je potřeba hodnotit vazbu dKr na euro zcela jinak než v případě CHF. Vazba dKr má strategický charakter. Vazba CHF měla dočasný charakter. Povrchní analýza úrokových sazeb v Dánsku a Švýcarsku mi dovoluje si představit odtok kapitálu do Dánska. Na druhé straně nelze zapomenout, že DN v polovině roku 2012 byly zavedeny negativní úroky s cílem zmenšení atraktivity dánské koruny. Negativní úroková sazba byla zrušena v dubnu 2014. Proto očekávám, že finanční a investiční analytikové nebudou v příštích měsících bez práce. A to i proto, že se budou muset zabývat něčím podivným v Evropě, a především v EU. To jedno z podivných zaujalo i Johna Shermana: „Těch pár, kteří by mohli pochopit systém, bude buď zaujato profitováním, nebo natolik závislých na jeho přízni, že nebude žádná opozice této společenské třídy, a na druhou stranu bude většina lidí mentálně neschopná pochopit neskutečnou výhodu, kterou skýtá derivace kapitálu za systému, že budou nést své břemeno bez stížností, a možná ani nebudou mít podezření, že systém je nepřátelský jejich vlastním zájmům.“
EU – Dr. Caroll Quigley, profesor historie v Georgetownu a mentor Billa Clintona
„Síly finančního kapitálu mají další, dalekosáhlý plán, nic menšího než vytvořit světový systém finanční kontroly v soukromých rukou, který by byl schopen dominovat politickým systémům každého státu a ekonomiky celého světa. Tento systém má být ovládán ve feudálním stylu centrálními bankami světa jednajícími ve shodě, formou tajných smluv uzavíraných na častých soukromých schůzkách a konferencích. Vrcholem tohoto systému má být Bank for International Settlements (BIS) v Basileji ve Švýcarsku, soukromá banka vlastněná a řízená světovými centrálními bankami, které samy o sobě jsou soukromé korporace.“
Celkový HDP EU v roce 2013 dosáhl 17,335 bilionů USD. EU tak zaujala první místo na světě. Druhé místo patří USA, s 16,8 biliony USD, a třetí místo Číně, s 9,2 biliony USD. Ale to se netýká kupní schopnosti obyvatelstva. V zrcadle těchto čísel je Řecko s 0,241 biliony USD nebo 1,39 procenty celkového HDP EU zanedbatelné. Proč tomu ale ve skutečnosti tak není? Proč se tolik diskutuje o výstupu z Eurozóny nebo dokonce z EU na jedné straně, a na druhé straně se tvrdí, že Řecko nemůže vystoupit ani z eura ani z EU? Kromě diskuzí, které se uklidní s přibližujícími se volbami a rostoucí nejistotou u lídrů EU a MMF se pokračuje ve spekulacích a počítání. To již proto, že teoreticky SIRIZA potřebuje „najít“ ke svým 100 hlasům, ještě 51 hlasů. Kdo by ale nevyhrál a kdo by nebyl u moci, Řecko zůstane nemocné na moři s velkými vlnami, protože ani poslední EU léčení Řecku nepomohlo. Naopak. Hospodářsko-sociální situace společnosti se ještě více zhoršila. Zadluženost se zvýšila. Ale trpělivost svůj konec neoddálila. Čísla mluví za sebe.
V roce 1970 představoval řecký export 1,2 miliardy USD, import 2,3 miliardy USD. V roce 1980, kdy se Řecko stalo členem EU, tomu bylo již jinak. Export 12,5 miliard USD, import 16,2 milardy USD. Nebudu se zabývat rozměrem a obsahem korupce, která je spojena s takovým růstem importu a exportu, produktivitou a byrokracií. Skutečností ale zůstávají neoprávněně vysoké platy ve státní službě ve vztahu k soukromému sektoru. Ty jsou mnohdy až 4x vyšší než průměrné platy dělníků v jednotlivých průmyslových sektorech. Skutečností ale také zůstává, že Řecko do roku 1980 mělo relativně stabilní ekonomiku a relativně úspěšně modernizovalo hospodářství, včetně rafinerií a integrace moderních technologií. Proč tomu tak není dnes?
Lze dokumentárně dokázat, že vliv optimistických eurointegrátorů, kteří idealizovali EU trh a svobodné obchodování slibující zlepšit obchodní bilanci, byl větší a silnější než vliv pragmatiků a zkušenosti. A na tomto místě se nabízí pohled na druhou stranu mince, zvanou členství v EU. Dokud žilo Řecko s drachmou, kterou mohly vlády devalvovat, a tím používat k řízení ekonomiky, Řecko se nezadlužovalo v cizích měnách. Banky byly skeptické a opatrné. Proto byl řecký státní dluh nízký. Přechodem na euro tato zábrana padla. Velká hospodářství Německa a Francie v podstatě nivelovala řeckou inflaci. Ta se pohybovala v době drachmy mezi 8 a 10 procenty. Tak se obejvil na EU papíru řecký papírový zázrak. Ten dokumentují příjmová čísla. V roce 1980 to bylo – 5.200 USD na obyvatele, v 1988 již 7.100 USD na obyvatele, v 1992 to bylo již 10.000 USD na obyvatele. V roce 1996 dlaší skok na úroveň 13.500 USD na obyvatele a v roce 2004 to bylo pohádkových 21.000 USD na obyvatele. Současně s ímto papírovým zázrakem umíralo proporciálně například řecké zemědělství. Z 23 procent HDP v roce 1970 se stalo v roce 2010 pouhých 5 procent! Tak nebo podobně umíraly i jiné životapotřebné hospodářské oblasti Řecka. Stavebnictví se zmenšilo na polovinu, ostatní průmysl v průměru na čtvrtinu! To vše nehledě na turistickou konjunkturu. Řecko prožilo téměř 20 let zadluženosti na úrovni 100 procent HDP, aby se mohlo stále více a více zadlužovat a žít na dluh. V roce 2006 dostihl státní dluh úrovně 106 procent HDP, v roce 2008 již 113 procent, přičemž průměr v EU byl 79 procent HDP. Vše vyplynulo na povrch při příchodu finanční krize v roce 2008. V tomto roce vznikla akutní potřeba nabídnout Řecku 100 miliard USD/EUR, aby se zabránilo platební neschopnosti státu. Během kutí plánů ECB a MMF si Řecko jenom v roce 2009 půjčilo dalších 80 miliard USD, jednu třetinu HDP! V létě 2011 dosáhla celková zadluženost úrovně 240 miliard USD a deficit státního rozpočtu 12,7 HDP! S těmito čísly se past zavřela. Odepsání 240 miliard USD/EUR nepřipadalo v úvahu, protože by to znamenalo konec vůdcovství evropské ekonomiky a bankrot mnoha ne řeckých privátních bank. Léčebná kúra EU, obsahující snížení příjmového stropu na placení daně z 12 tisíc na 8 tisíc euro, akceptování nezaměstnanosti na úrovni 20 procent, přičemž nezaměstnanost mladých do 30 let dosáhla úrovně 52 procent a různé druhy úvěrů, které by žádný opravdový bankéř nikdy nedal, dovedly Řecko do zadlužení ve výši 565,7 miliard USD. Pro srovnání: to odpovídá 18 procentům HDP Německa, nebo 24 procentům HDP Francie, nebo 100 procentům HDP Polska. Proto se výstup Řecka z Eurozóny může uskutečnit bez ohledu na existenci nebo neexistenci teorií CEB a neoliberálních ekonomů. Takové řešení bude také pokusem, podobným, jaký představuje QE, o kterém se bude jednat ve čtvrtek, tři dny před volbami v Řecku. Ve srovnání s konáním SNB Řecká vláda nekonala včas, prostě zaspala čas. Nekonání včas a prospaní příležitosti jak ECB a MMF, tak i řecké vlády bude drahé. Je nepodstatné, zda jsou mnou uvedená čísla pravdivá, konečná nebo jenom přibližná. Splácet dluh znamená platit ročně přes 30 milirad eur. MF Německa má na papíru ztrátu kolem 17,5 miliardy eur. O druhých nepíši, nevím. V každém případě ale nebezpečí finanční ztráty není jediné. To mnohem větší nebezpečí představuje následující scenárium, které dávno formuloval Lord Acton: „Problém, který se táhne po staletí a o který dříve či později proběhne boj, je moc lidu versus moc bank.”
Hrozba pro EU a euro – „Půjčit je laskavost, dostat zpátky je zázrak.“
To je staré tádžické přísloví, které platí i dnes. V Evropě a při řešení řeckého dluhu. Jako by nebylo přijato řešení řeckého dluhu, EU bude platit, chce-li nebo bude-li muset zabránit suverénnímu deflotu, to jest lidově formulováno, krachu celého evropského finančního systému. Tři základní momenty budou hrát svoji roli. Žádnou nelze vyloučit nebo podhodnotit. Za prvé: Souhlas s tím, že se dlužená suma nikdy nezaplatí, a tudíž bankám nevrátí. 30 až 40 procent dluhu budou muset takzvaně odepsat. To je jenom základní cena boje za udržení evropského finančního systému. Za druhé: K této ceně se musí připočítat dalších 15 až 20 procent, která vznikou při devalvaci drachmy. Za třetí: Zbytek, tj. přibližně 360 miliard USD se „zamrazí“ na minimálně 15 let. Jestliže první dvě podmínky jsou a mohou být ještě stravitelné, ta třetí podmínka je v nejlepším případě těžko stravitelná. V nejhorším případě nestravitelná. To proto, že všechna prohlášení o rovnosti, spravedlivosti a svobodě končí u bank a platební neschopnosti. Jestliže tyto dostanou z procesu a během procesu výstupu Řecka z eura strach, tak zazvoní zvonec, a pohádkám v Portugalsku, Španělsku a možná i Itálii nastoupí konec. Při uvědomění si jenom několika čísel představujících angažovanost německých bank v Řecku bude jasné, proč se strýc Sam a USD může na krach Řecka jenom těšit. Ztráty hlavních věřitelů, jakými jsou na příklad Hypo Real Estate – 9,1 miliard USD, Commerzbank – 4,6 miliard USD, Bayern LB – 1,5 miliard USD a nemluvě o 43 miliardách USD rozdělených u malých bank, způsobí zvýšení nejenom roční a dekádové teploty nejenom v bankovním prostředí. A tak jsem opět na začátku. Jenom s tím rozdílem, že rok 2015 bude určitě teplejší než rok 2014, ale daleko ne nejteplejší do konce druhého desetiletí 21. století. Přesto chci věřit, že se nesplní předpověď David Rockefellera: „Brzy nastane globální transformace. Vše, co potřebujeme, je velká krize a národy uznají nový světový řád. „Věřím v nesplnění i přesto, že „co se týče růstu populace, máme tři způsoby jak zajistit společnost. První je, plánované rodičovství, druhá volba jsou infantiády a destruktivní války a třetí je poznatek, že populace nemůže být stabilizovaná, dokud nebudeme mít globální vládu. Tj. dokud mocnost nebo skupina mocností nevyjde vítězně a nezaloží jednu vládu pro celý svět, která bude disponovat silnou armádou, není pochyb o tom, že úroveň civilizace musí postupně mizet…“ To jsou slova Bertranda Arthura Williama Russella opublikovaná v The Scientific Outlook. K tomu nemám co dodat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jan Campbell
