Moskva má přitom s Krymem velké těžkosti a musí na poloostrově řešit problémy ekonomické, národnostní, vojenské i správní s vynaložením obrovských nákladů. Nedostupnost poloostrova z ruské pevniny, nedostatek vody a energetických zdrojů a prázdná pokladna krymské oblastní správy je přitom jen menší problém. Krym, zdá se, rychle následuje osud separatistických enkláv v Podněstří, Abcházii nebo Jižní Osetii, kde miliardové ruské subvence mizí v kapsách místních politických bossů a na účtech šedé ekonomiky.
Ruská anexe těžce postihla krymský turistický ruch
Za zvlášť křiklavý případ média označují kauzu bývalého prvního krymského vicepremiéra a jednoho ze strůjců připojení k Rusku Rustama Těmirgalijeva. Loni v létě překvapivě svůj post opustil, aby se později ukázalo, že je podezřelý z krádeže blíže neurčené sumy a 300 kilogramů zlata z krymského finančního ústavu Oščadbanka. Případ řeší ruská tajná policie FSB.
Ruská anexe těžce postihla krymský turistický ruch, který tvoří čtvrtinu místních příjmů. Počet návštěvníků klesl z 5,9 milionu v roce 2013 na 3,3 milionu o rok později. Objem stavebních prací se snížil o víc než polovinu, obchod kromě ztráty ukrajinského trhu strádal i krizí vyvolanou pádem ruského rublu. Slibovaný růst mezd se skutečně dostavil, dokonce v průměru o 45 procent. Celý nárůst ale pohltila inflace, reálná kupní síla se naopak snížila. Pokud kolotoč sankcí Moskvu politicky poškodil, bylo to právě na Krymu.
Symbolem spojení s Ruskem se měl pro obyvatele Krymu stát toužebně očekávaný most, který by po dlouhých letech znovu spojil krymský přístav Kerč s ruskou pevninou. Zatím ale chybí projektová dokumentace i firma, která by se náročné stavby zhostila. Oligarcha a přítel prezidenta Vladimira Putina Gennadij Timčenko, který měl most stavět, dal od projektu ruce pryč. Most měl stát v roce 2016, nový termín vláda posunula o dva roky.
Jako dědictví po ukrajinské správě zůstali Rusům na Krymu příslušníci tatarské menšiny
Jedním z prvních kroků ruské okupační správy bylo zestátnění strategických podniků včetně bank, rekreačních zařízení, energetických a dopravních firem nuceným výkupem. Jejich celková hodnota se odhaduje na miliardu dolarů (26 miliard Kč). Zásadní změnu hospodářského fungování řada obyvatel poloostrova nechápe a novými pořádky je zaskočena. Většina ale neztrácí optimismus.
Štědré finance totiž z Moskvy na Krym směřují přes armádní penězovody. Černomořská flotila, která měla na Krymu své sídlo i před anexí, byla ještě před několika lety pro řadu západních zbrojních expertů hromadou šrotu. Dnes, rok po krymském referendu, označují ruští generálové poloostrov za nepotopitelnou pevnost strategického významu. V ambiciózním ruském zbrojním programu, rozplánovaném do roku 2020, hraje Krym důležitou roli a objem miliardových dodávek vojenské techniky nesnížila ani krize. Políčkem do tváře Kyjeva je fakt, že na 6000 ukrajinských vojáků sloužících na Krymu přeběhlo po okupaci k ruské armádě.
Jako dědictví po ukrajinské správě zůstali Rusům na Krymu příslušníci tatarské menšiny, kteří se po referendu a následné anexi Moskvě otevřeně postavili. Jejich vůdci Refat Čubarov a Mustafa Džemilev jsou v Rusku nežádoucí, ojedinělé a nepočetné demonstrace ruská policie v zárodku potlačuje. Achtěm Čijgoz, místopředseda krymskotatarského Medžlisu, neoficiálního národního parlamentu, je od ledna ve vězení.
Rusko se do vedení komunity snaží dosadit své lidi a podle místního tisku se mu to daří. Za agenta Moskvy označují Tataři zejména Remziho Iljasova, místopředsedu krymského autonomního parlamentu, který loni v zářijových volbách kandidoval za kremelskou vládní stranu Jednotné Rusko. Jeho skupina se podle kritiků snaží s podporou Moskvy Medžlis ovládnout.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
