Češi mlčí, Belgičan vypovídá. Tak by se ve stručnosti dalo popsat dění před soudem ve švýcarské Bellinzoně, kde probíhají výslechy v souvislosti s údajnými podvody a korupcí kolem privatizace Mostecké uhelné společnosti. V první části procesu odmítli vypovídat Jiří Diviš, Marek Čmejla i Petr Kraus kvůli tomu, že by je prý výpověď mohla poškodit při vyšetřování v ČR. Nově se ke svým společníkům přidal i Antonín Koláček, jenž svou neochotu vypovídat zdůvodnil tím, že se kolem něj a jeho společníků pohybují od roku 2012 „zvláštní síly“.
To šestaosmdesátiletý belgický obchodník Jacques de Groote na otázky švýcarského soudu odpovídal. Za velice významné lze považovat jeho přiznání, že byl v čele nastrčené společnosti Appian Group předstírající během privatizace dolů, že zastupuje fiktivní americké akcionáře. Jeho pověst bývalého vysokého představitele Mezinárodního měnového fondu a zvuk významné americké investiční firmy Appian měly přikrýt údajně podvodné machinace kolem nákupu akcií dolů.
Ochota vypovídat postaví obžalovaného do lepšího procesního postavení
Právo používat jméno Appian získal od jeho zakladatele Stephena Norrise čechošvýcarský podnikatel Jiří Diviš, jenž postupně založil několik společností s tímto jménem a de Groote se stal jejich pedstavitelem. Belgický obchodník přiznal, že po roce 1996 začal pracovat pro společnost Investenergy, kterou také založil Diviš a která ve druhé polovině 90. let skrytě nakupovala akcie Mostecké uhelné.
Psali jsme:
To, že se Jacques de Groote rozhodl vypovídat, může mít několik vysvětlení. „Pro něj to může být výhodný krok třeba v tom smyslu, že by mu pak nehrozilo jeho osobní stíhání, ale to je jenom úvaha, detaily neznám. Ale v řadě případů to, že člověk vypovídá, ho postaví do jiné situace, je v lepším procesním postavení,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Radim Bureš, programový ředitel Transparency International ČR.
Nestandardní obchody a snaha zamaskovat, k čemu dochází
Zmíněná společnost Investenergy uzavřela v dubnu 1998 s de Grootem tak zvanou příkazní smlouvu, která ho zavazovala vystupovat jménem a v zájmu Investenergy bez toho, že by to bylo veřejně známo. Poté, co společnost koupila v roce 1999 od státu zbývající akcie MUS, jako nový vlastník byla uvedena firma Appian Group, kterou také de Groote vedl. Belgický obchodník ale vypověděl, že neví, odkud obžalovaní měli peníze na nákup těchto i dalších akcií MUS.
„Myslím si, že to, jak de Groote vypovídá, je jen potvrzením toho, že obchody s akciemi Mostecké uhelné byly nestandardní a že tam existovala snaha zamaskovat to, k čemu skutečně dochází. Ale jaké to bude mít trestněprávní dopady pro rozhodování v Česku, to si netroufám bez znalosti spisového materiálu odhadnout,“ upozorňuje Radim Bureš.
Výpověď může být signálem, že obžaloba má trumfy v ruce
Belgičan u švýcarského soudu vysvětloval, že pro jeho počínání byla určující zmíněná příkazní smlouva, podle níž měl jednat ve prospěch Investenergy. Proto byl také jmenován do několika společností, které obžalovaní založili kvůli privatizaci MUS. Uvedl ale, že se nepodílel na vyjednávání s Fondem národního majetku o prodeji zbytku státních akcií MUS, přestože jeho Appian Group byla oficiálně vlastníkem.
To, že se belgický obchodník tak rozpovídal, může souviset i s kvalitou důkazního materiálu. „Skoro bych jeho výpověď pokládal za signál toho, že má obžaloba trumfy v ruce a že to ten Belgičan vyhodnotil, že tohle je pro něj výhodnější. Je to obranný mechanismus, kterým se může stavět do lepšího světla, jako případná oběť podvodů než samotný spolupachatel, tahle bych to viděl,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz programový ředitel Transparency International ČR Radim Bureš.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
