Otázka a téma pořadu zněla: „Co dělat, když s vypuknutím nějaké krize přestane fungovat stát?“ Moderátorka to konkretizovala: „Co všechno si vlastně máme představit, že nebude, když přijdeme o stát, když stát přestane plnit svou funkci a přestane i vytvářet iluzi, že ji plní?“ Podle Cílka je to dobrá iluze. Koneckonců i peníze jsou iluze, protože věříme, že mají cenu. „Stát existuje, pokud existuje aspoň nějaké vysílání rozhlasu. Ukázalo se to v letech 1945 a 1968 v bitvách o rozhlas,“ říká.
Při takové krizi bychom podle Cílka přišli o bezpečí. „V okamžiku, kdy dojde ke krizi, část policistů by nenastoupila do služby, třeba ti, kteří nesnášejí své nadřízené. Nebezpečí nepromyšlených policejních reforem je v tom, že se vzbuzuje nenávist mezi lidmi, takže řada policistů, i německých, by neposlechla rozkazu svých nadřízených, nebo by se vůbec nedostavila. Další část policistů by odešla domů chránit svou rodinu, protože by sami dobře věděli, jaká je situace,“ popisuje hypotetickou situaci.
A dodává: „Naše armáda má tolik vojáků ve zbrani, že stačí jen ochránit generální štáb, několik elektráren a zbytky technické infrastruktury, která je důležitá pro provoz státu. Je to proto, že i když vezmeme těch pár tisíc vojáků ve zbrani, tak to musíš vydělit dvěmi nebo třemi, protože část vojáků musí spát, nebo se někam přesouvat. To znamená, že v okamžiku krize nebude fungovat ani armáda, ani policie. Možná později, ale z počátku ne.“
Fotogalerie: - Policejní vánoce
Dle něj by například malá města fungovala docela dobře. V takovém okamžiku je prý nutné vytvořit sousedské hlídky, které ani nemusí být ozbrojené, ale budou si všímat, co se v okolí děje. „Co velmi pomáhá, třeba i v paneláku, je, že existuje nějaké místo, stačí stolek a dvě židle, někde na chodbě, kam mohou lidé chodit a říkat, co mohou někomu dát a co oni sami potřebují. Například někteří lidé mají třeba navíc baterku; jiní, když jdou ven se psem, tak vezmou další dva psy s sebou. Mohou to být malé služby, které ale nicméně vytvářejí vědomí jednoty, protože v daném baráku, paneláku, pokud zůstane každý byt jen sám za sebe, tak budou jen trpně sledovat, jak je třeba bude někdo vykrádat,“ říká odborník na krize.
„Otázka bezpečnosti je velmi citlivá a v Česku se nerada diskutuje. Já jsem si s tím užil své, když jsem navrhoval v takové situaci, kdy na čas neexistuje stát, využít třeba myslivce. Protože myslivec umí pozorovat své okolí, má uniformu, je ozbrojený; a co je zajímavé, venkovští myslivci dobře vědí, že například Franta je zrovna na šichtě a podobně. Mají představu o situaci,“ konstatuje geolog a dodává: „Je jich víc než policistů a jsou na venkově, kde mnohdy za normální situace rok nepotkáš policistu, natož v době krize. Takže se uvažovalo o tom, že kdyby mělo dojít k útoku na infrastrukturu, na dráty vysokého napětí, tak že jediná složka, která to dokáže nejlépe ohlídat, jsou myslivci.“
V rámci toho, jak jsou lidé na krize připraveni, zmínil Cílek i různé druhy inteligence. „Druhů inteligence je víc. Existuje inteligence analytická, která ti umožní zanalyzovat situaci. Analýza někdy dopadne tak špatně, že potřebuješ inteligenci, která je kreativní, ale ta vyžaduje usebrání a klid. To často není možné, takže je to jakási singularita, jedinečný návod, jak na danou věc vyzrát a obstát,“ říká Cílek a přidal historku o svém známém, psychologovi, kterému se na venkově v Americe rozbilo kolo u auta. Nejbližší farmář mu prý šrouby ze všech ostatních kol přidělal podobné, které měl na hromadě šrotu. „Onen psycholog, který měl vysoké IQ a zkoumal psychologii, si najednou uvědomil, že on sám by na toto praktické řešení nepřišel,“ dořekl Cílek a vyslovil obavu: „Obávám se toho, že praktická inteligence u nás hodně mizí s rukodělnictvím, s tím, že nemáme dílny a podobně. Člověk přijde k řemeslníkovi a vidí, že sice nezná žádný cizí jazyk, ale je inteligentní. Jenom je to jiný druh inteligence. Já si těchto lidí považuji čím dál tím víc.“
Fotogalerie: - Pouliční boje v Paříži
Moderátorka se ho dále zeptala, čím bychom se měli v životě řídit. „Někdy se to popisuje jako zdravý, selský, běžný rozum. Mám pocit, že někteří lidé jsou blíž kontaktu s realitou a díky tomu lépe posuzují věci, které se kolem nich dějí – co říkají politici, média a podobně. Mohou mít zjednodušený pohled na svět, není to nic objevného, ale spíše jsou zdrženliví vůči mediálním informacím, víc se spolehnou na vlastní zkušenost, nenechají se tak jednoduše obelhat,“ říká geolog. Jemu prý pomohla kniha o člověku, který velmi dobře rozlišoval výroky o světě a výroky o výrocích.
„Všimni si, že v dnešní televizi se často nejedná o to, co řekl Obama nebo Putin, ale co jiný analytik řekl o Putinovi. A další analytik na to, zřejmě aby se zaplnil čas, prostě reaguje. To je typický příklad výroku o výroku, který může být také o výroku, a ještě o dalším výroku. A tím se vzdaluješ realitě, nebo výroku o realitě,“ upozorňuje.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
