Na úvod promluvil Romancov, který připomněl, že v den přednášky se v Rusku slaví den národní jednoty, vcelku nový svátek. „Dnes ten den národní jednoty ... je poměrně důležitý proto, že umožňuje na veřejných prostranstvích, televizních kanálech, rozhlasových vlnách a tak dále demonstrovat neochvějnou jednotu ruského lidu,“ říká Romancov.
„Zároveň Rusko vede dvě války,“ tvrdí Romancov. Jedna probíhá v Sýrii a druhá „již ne tak inteznivně“ na Ukrajině. Následně shrnuje, co se vlastně na Ukrajině událo. „Pokud jde o ruskou stranu, víme, že ta odpověď je jednoznačná. Nezákonný protiústavní státní převrat podporovaný místními fašisty a zahraničními zpravodajskými centrálami, respektive vládami,“ vysvětluje Romancov a dodává, že o fašistech na Ukrajině se dozvídáme až po převratu, do té doby o nich ruská média neinformovala.
Ukrajina je podle něj klasickým příkladem „neprovedené transformace“, tedy přechodu od komunismu k demokracii. „Všude vidíme, že u moci jsou více či méně zkorumpované elity, velice často mají vazby na bývalý aparát Sovětského svazu,“ popisuje Romancov fungování postsovětských zemí, proti čemu se právě Ukrajina vzepřela. „Toho se vyděsil Vladimir Putin, jsem přesvědčen, a jeho reakce byla jediná, kterou vlastně jako postsovětský aparátčík může mít, tedy použít fyzickou sílu, vytvořit zdání vnějšího nepřítele a vůči tomu se začít vymezovat,“ tvrdí Romancov a dodává, že je Putin na Ukrajině „v zásadě neúspěšný“.
Rusko nás podle Romancova „dobrovolně označilo za nepřítele“, a tudíž nemá smysl brát na něj žádné ohledy. Ukrajina podle něj ruská rozhodně není, avšak jde o „ruský problém“, který nás nemusí zajímat. „Ať si se svými problémy dělají, co chtějí.“
Sláva Ukrajině
Europoslanec Štětina mluvil o tom, jak vystupoval na Majdanu a jak se z něj stala „persona non grata“ v Rusku. Vitalij Kličko jej prý vytlačil na pódium. „Já jsem tam vylezl a přede mnou bylo stopadesát tisíc lidí, mně se podlomily kolena a nevěděl jsem, jak začít, poněvadž jsem se bál,“ říká Štětina a dodává, že tedy zvolal: „Sláva Ukrajině! A už byli moji.“
Podle Štětiny se Ukrajinci prostě nechtějí účastnit Putinova nového Sovětského svazu, proto došlo k Majdanu. „Ta vzpoura měla skutečně výrazně protisovětský a částečně i protikomunistický charakter,“ říká Štětina a dodává, že Majdanu fandil. „To jsou ti nejhorší fašisti, největší nacisti, které si dokážete představit, a já se nedivím, že to označení tady naši proruští, promoskevští a prokremelští trollové používají. Oni totiž bojují statečně,“ říká Štětina o ukrajinských dobrovolnících, kteří bojují proti Rusku, a dodává, že jak dobrovolníci, tak prezident Porošenko jsou pod obrovským tlakem.
Štětina si zároveň myslí, že minské dohody jsou již „mrtvé“. „Není v našem zájmu, abychom věřili tomu, že se Rusko nepokusí o další vojenské intervence na Ukrajině,“ říká europoslanec a vysvětluje, že strategickým cílem Ruska je ovládnout severní pobřeží Černého moře.
Kučenko lámanou čestinou hovořil hlavně o statistikách a číslech: „V roce 2011 vyhlásilo Rusko nový státní program na zmocnění informačního vlivu v celém světě a na podporu tohoto projektu bylo vyčleněno 10 % ruského státního rozpočtu.“ Podle něj Rusko ovlivňuje média ve 130 zemích světa. Připomněl také, že 45 % účastníků Majdanu mluvilo ukrajinsky a 55 % rusky. Vysvětluje, že většina účastníků má vyšší vzdělání, umí několik světových jazyků a rozhodně nejde o nespokojenou lůzu. „Čtyřicet šest procent lidí chtělo, aby Ukrajina byla samostatným státem,“ uvádí Kučenko a dodává, že v současnosti chce většina Ukrajinců do Evropské unie, ta však Ukrajinu zřejmě nepřijme. A Rusko podle něj ve válce na Ukrajině stále pokračuje.
Diskuse se účastnil i zástupce Ministerstva zahraničí Radek Matula. S diskutujícími souhlasí a říká, že ministerstvo to hodnotí podobně jako oni. „Myslím si, že tady můžu říct, že pro českou diplomacii je to, co se stalo na Ukrajině, ty kroky Ruska, role Ruska vůči Ukrajině, v jednadvacátém století něco nepředstavitelného, nepřijatelného. Pokud se mění hranice silou, tak bych to dokázal pochopit možná na nějakém jiném kontinentu, ale ne v Evropě,“ říká Matula a dodává, že je to nepřijatelné. Důležité je však podle něj to, že vůči Ukrajině zachovává Evropa jednotný přístup a je podle něj nutné „mírovou cestou obnovit územní celistvost“ země. „My považujeme sankce za něco, co muselo následovat,“ vysvětluje Matula, že nic jiného na Rusko ani neplatí. Současné sankce budou platit do konce ledna příštího roku.
Ať si Rusko trhne nohou
Následně přišel čas na dotazy a hned první směřoval na Romancova, zda neměla Evropská unie postupovat vůči Rusku obezřetněji. „Ať si Rusko trhne nohou,“ říká Romancov a dodává, že již několikrát mu Evropa nabídla plnohodnotnou spolupráci, přičemž Rusové ji pokaždé odmítli. „Já mám poměrně bujnou fantazii, ale neumím si představit, co dalšího by ještě Evropská unie měla dělat.“
„Jestliže se na Ukrajině hovoří o tom, že ten stát byl oligarchizován, což je objektivně fakt, tak v Rusku je ta situace ještě horší,“ říká Romancov a vysvětluje, že jediný rozdíl mezi Ruskem a Ukrajinou je, že Putin si svoje oligarchy trochu „zkrotil“. „Neznám zkorumpovanější stát, než je Ruská federace,“ konstatuje Romancov. Rusko přitom nesdílí evropské hodnoty, a proto s ním nelze být zadobře.
Diskuse následně plynule překlenula z Ukrajiny do uprchlické krize a krize evropských hodnot. Štětina vysvětluje, že Evropská unie je ve svých postupech vůči ostatním až „nemravně měkká“.
„Rusko nemá světu co nabídnout s výjimkou nerostných surovin,“ míní Romancov a vysvětluje, že nakupujeme ode všech, i od Arabů, není však třeba jim za to být vděčný. „Já jsem přesvědčen, že Putin chtěl kus Ukrajiny, možná i celou,“ říká Romancov a dodává, že podle něj na Ukrajině Rusko prohrálo.
Štětina dostal možnost mluvit i o fungování Evropského parlamentu. „Já jasně vidím, že těm starým zemím, poslancům Evropské unie, schází historická zkušenost, já to vidím na každém kroku,“ říká Štětina a vysvětluje, že je tak Evropský parlament rozdělen na původní Evropskou unii a na novou, postsovětskou část.
„Pokud jde o budoucnost, já nevidím budoucnost Ruska příliš pozitivně, dokud bude v jeho čele stát Vladimir Putin,“ vysvětluje Romancov a podotýká, že jeho názor není ovlivněn tím, že Putina vnímá negativně. Problém je podle něj v tom, že je Putin v čele země už příliš dlouho a zbytečně se snaží koncentrovat veškerou rozhodovací moc ve svých rukou. „To je pro Rusko katastrofa. Jedinec bez opozice to nemůže nikdy dělat dobře.“ Kučenko si však myslí, že to není jen o Putinovi, ale také o národu samotném. „Co bude, když Putin nebude? Bude na jeho místě někdo silnější, despotičtější?“
Na závěr promluvil ještě Matula, podle kterého neexistuje jiná možnost míru než splnění minských dohod. Rusko se podle něj snaží předně získat zpět svůj vliv z dob Sovětského svazu. Na to reagoval Štětina citací Winstona Churchilla, že každá dohoda s Ruskem má hodnotu papíru, na kterém je napsaná.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: spa
_profil_top.jpg)
