Čau lidi, někdo má depku po návratu z dovolené, že musí zase do práce. Já byl teď pár dnů na jihu Francie, ale „dovolená“ bych tomu tedy neříkal. A moje žena už vůbec ne. V mobilu mi ani na chvíli nepřestaly naskakovat pracovní maily a esemesky. Hlavně novináři se pořád na něco ptají, protože je okurka. A po příletu zase samá jednání, setkání s polským premiérem Mateuszem Morawieckim ve Varech a po něm Sofie, kde byl summit: 16 zemí střední, východní a jihovýchodní Evropy, a Číny.

Ale stejně bylo v městečku Mougins perfektně. Právě na tomhle místě žil několik let sám mistr Pablo Picasso. A v nedaleké vesničce Notre-Dame-de-Vie měl i svůj poslední ateliér a sídlo. Zemřel tu v požehnaných 91 letech. Letos nás v Mougins čekalo překvapení. Vztyčili tam na náměstí obří Picassovu hlavu od holandského sochaře Gabriëla Sterka. Vysoká je 2,4 metru a váží 500 kilo. Ani my jsme s Monikou neodolali a vyfotili se před ní.

To jsou ale už všechno vzpomínky, jsem v plném zápřahu i dneska v neděli. Zítra mě čeká od sedmi ráno Svaz podnikatelů ve stavebnictví a další spousta jednání. V úterý jsme domluvení s ČSSD, že podepíšeme koaliční smlouvu, a ve středu nás čeká hlasování o důvěře.

Vlastně moment, ještě vám chci něco říct ohledně dovolené. Fakt si dejte všichni pozor, až budete vybírat v zahraničí peníze z bankomatu nebo když budete v obchodě platit kartou. Častokrát na vás vyskočí nabídka, jestli chcete před výběrem nebo zaplacením použít konverzi. Spousta lidí v tom má hokej. A mačká “přijmout.” POZOR, to je špatně, protože vám většinou místní obchodník nebo bankomat nabídne horší kurz. Nenechte se vystrašit hláškou, že pokud konverzi nepřijmete, tak nemůže bankomat kurz garantovat. Většinou totiž garantuje HORŠÍ kurz než vaše domovská banka. Teď v době dovolených na to upozorňuje i naše ministerstvo financí. Radši investujte do zmrzky a lehátka než do nevýhodného kurzu.

Tenhle týden byl extra sváteční. Oslavili jsme Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, připomněli si upálení mistra Jana Husa a v pražské Eden Aréně byl XVI. všesokolský slet. Šel jsem se s naším vládním zmocněncem pro sport Milanem Hniličkou podívat na závěrečnou zkoušku i samotnou akci a bylo to bombastické. Strávil jsem tam odpoledne tři hodiny a večer dvě a půl.

Jak už jsem vám psal k videu, novináři si všimli, že během večera někteří lidi pískali, když mě moderátor ohlásil. Já jsem teda paní starostku České obce sokolské prosil, aby mě brala jako normálního hosta a vůbec mě oficiálně nevítala. Nikdy mi to není moc příjemné. No nedali si říct. Prý pro ně bylo důležité mě ohlásit. Takže část lidí tleskala, část pískala. Předpokládám, že jim unikl ten drobný fakt, že jsem na vládě přesvědčil kolegy, abychom zvýšili Sokolům rozpočet z pěti milionů na čtyřicet. Původní rozpočet na oslavy 100. výročí založení republiky s nimi totiž téměř nepočítal. Byl jsem to já, kdo je zásadně podpořil. Mám je totiž rád a obdivuju je. Hlavně to, že ze 160 000 registrovaných členů je téměř polovina děti. To je víc, než mají dobrovolní hasiči, kteří v mých očích taky dělají skvělou práci pro lidi. A bez kterých si neumíme představit náš život.

Nebo možná ti, co pískali, pořád nepochopili, proč jsme zaváděli EET a kontrolní hlášení a že účinně bojujeme proti korupci. A díky tomu všemu dohromady je i víc peněz na akce, jako byla ta v Edenu.

Sám jsem v Průhonicích koupil Sokolovnu v dezolátním stavu, nákladně ji zrekonstruoval. Ale ne na kšeft. Nevydělává ani korunu. Zato rodiny s dětmi se mají kde pobavit a děti tu často slaví narozeniny a pořádají se tu i svatby.

Slet byl opravdu úžasný. Hlavně tím, že po celé republice se lidi schází na svých vesnicích a městských částech. Už od listopadu minulého roku trénovali sestavy, které až teprve v hlavním městě dali dohromady. A vzniklo něco naprosto úžasného a majestátního. Vlastně je to takový obraz, jak by měla fungovat naše země ve všech ohledech. Každý bychom se měli den co den snažit žít a pracovat nejlíp, jak umíme. A když se to pak spojí na národní úrovni, dokážeme my Češi úžasné věci.

Na Sokolském sletu byly skvělé písničky různých žánrů. Hrozně mě dojalo, jak nakonec udělali chlapi obří lidskou pyramidu a ti poslední nahoře vytáhli českou a slovenskou vlajku. Byla to určitě jedna z nejkrásnějších akcí během letošních oslav 100. výročí založení našeho samostatného státu.

A když jsme teda u těch celostátních věcí, začali jsme vydávat celostátní noviny Lepší Česko. Asi vám to neuniklo. A pokud náhodou jo, tak vám ocituju to, co je podle mě jejich hlavní pointa: “Pozitivní zprávy? Pro lidi? To novináře moc nebaví. A tak nám nezbývá, než vám je servírovat měsíčně v našich novinách.“ Určitě si na ně klikněte, pokud se k Vám už nedostaly papírově. Dávám na ně znova odkaz do komentářů.

Podle mě novinek o tom, co se v naší zemi povedlo, není nikdy dost. O špatné zprávy a jobovky ať se postarají takzvaní profesionálové v oboru.

A rovnou vám sem jednu dobrou zprávu hodím. Ani v našich novinách totiž není. Bude zajímat hlavně sestřičky a lékaře, protože zjednodušujeme zdravotnickou dokumentaci. Zajímat to bude určitě i nás všechny, kteří k doktorovi chodíme. Čím míň práce totiž lékař a sestra stráví nad papíry, tím víc se můžou reálně věnovat nám pacientům.

Po jednodušší dokumentaci volali lékaři i zdravotní sestry dlouho. Dokonce říkali, že právě to naprosto nesmyslné papírování je jeden z důvodů, proč odchází ze zdravotnictví a hledají si jinou práci. Takže jsme připravili novelu vyhlášky. Všechno bude výrazně jednodušší a přehlednější. Třeba rušíme jednotný formulář, který byl extrémně složitý, aby se do něj dal vepsat souhlas s odstraněním bradavice i třeba souhlas s transplantací srdce. No nesmysl. Teď si jednotlivá zdravotnická zařízení budou moct přizpůsobit formuláře svým potřebám. Novela přináší samozřejmě ještě mnohem víc zlepšení. Třeba, že nebude potřeba uchovávat dokumentaci 40 let po ukončení dlouhodobé lůžkové péče… Jsem rád, že nás Česká asociace sester za novou vyhlášku pochválila. Dostal jsem desítky mailů od sestřiček ohledně odměňování ve zdravotnictví a všechny, kdo mi napsali, jsem pozval 31. července na setkání se mnou a s ministrem zdravotnictví.

Taky bylo KONEČNĚ ukončené připomínkové řízení k Digitálnímu Česku. Po vypořádání připomínek ministerstev budeme mít koncepci pokrývající celou digitalizaci státu. Na to se váže i nový zákon, říkáme mu Střechový zákon o právu na digitální službu. Jsem si jistý, že obě přijímané oblasti způsobí revoluci v tom, jak dnes poskytujeme digitální služby, a urychlí digitalizaci. Musíme se fakt už posunout dál, všichni čekáme na online služby a možnost komunikace se státem elektronicky. V Sofii jsme viděli, jak může v praxi fungovat chytré, bezpečné město, chytrá železnice a další oblasti, kam proniká digitalizace. Jak pomáhá policistům, záchrance a hasičům efektivněji spolupracovat. Musíme začít víc myslet na inovace a nepřemýšlet jenom nad tím, co dnes máme. Jinak se nikdy neposunem.

Dál jsme pracovali na tom, jak pomoct chlapcům uvězněným v thajské jeskyni. Díky Bohu, Thajci to vyřešili. Naštěstí našli vlastní řešení a už se první dva kluci dostali na svobodu. Držím jim palce, aby to všechno dobře dopadlo.

A teď kultura. Na Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech moc často nechodím, byl jsem tam jen jednou, když Jiřina Bohdalová dostávala cenu za celoživotní dílo, tak mě pozvala. Letos jsem tam šel s polským premiérem a byl jsem rád. Festival je jedna z těch akcí, která zasazuje Českou republiku na mapu světa. I letos přijela spousta kulturních ikon. A já jsem byl strašně rád, že jsem se mohl osobně sejít s panem režisérem Berrym Levinsonem. Udělal hned několik kultovních filmů. My jsme si ve Varech užili promítání jeho čtyřoskarového Rain Mana s geniáním Dustinem Hoffmanem a Tomem Cruisem. Pamatuju, že když jsem poprvé potkal svoji ženu, měla na pracovním stole Cruisovu fotku z Top Gunu. No, vzala si nakonec mě.

Každopádně ve Varech jsem nebyl proto, abych si ťukal skleničkama a koukal na filmy. K tomu to mělo fakt daleko. V prvé řadě jsem se potkal s polským premiérem Mateuszem Morawieckim. Ano, už zase. Naše země jsou si blízké a snažíme se maximálně naše vztahy rozvíjet. Bavili jsme se o ekonomice, spolupráci na dopravní infrastruktuře a samozřejmě taky o všem, co teď hýbe Evropou. Využili jsem schůzku i k tomu, aby se potkaly delegace českých a polských podnikatelů. Hodně času jsem strávil i se samotným panem ředitelem festivalu Jiřím Bartoškou. Povídali jsme si o opravě hotelu Thermal. Naše paní ministryně financí Alena Schillerová musí vyřešit ten zakletý bazén. Thermal je dlouhodobě ve špatném stavu, postupně to musíme vyřešit a dát do pořádku. I když teda pořád považuju za absurdní, že stát vůbec vlastní hotel.

No a hned poté jsem odjel na letiště. Směr Sofie. Byl tam totiž Summit zemí střední, východní a jihovýchodní Evropy a Číny. Kromě toho, že jsme jednali o vzájemné spolupráci 16 evropských zemí s Čínou, měl jsem i setkání na čtyři oči s panem premiérem Li Kche-čchiangem. Chceme, aby čínské investice u nás byly smysluplné pro naši zemi. A taky, aby se čínský trh co nejvíc a bez překážek otevřel našim podnikatelům a ti mohli co nejvíc prodávat. Teď dovážíme desetkrát víc, než vyvážíme. Takže je sice Čína druhý největší dodavatel k nám, ale z hlediska našeho exportu je až na sedmnáctém místě. Sama Čína ale tvrdí, že se chce víc otevírat světu. To by mohla být výborná příležitost pro naše firmy.

Včera večer jsem samozřejmě fandil Chorvatsku. Jejich premiér je taky Andrej (Plenković) a hned po závěrečném hvizdu jsem mu smskou gratuloval. Byl samozřejmě v euforii. A my se můžeme těšin na semifinále Macron proti Michelovi a Plenković proti Mayové. “Allez les Bleus!” Finále Francie versus Chorvatsko by bylo skvělé. Úplně největší fotbalový fanatik je Viktor Orbán, říkal mi, že se chystá letět na finále, ale já myslím, že u telky je to pohodlnější.

No a teď už sedím tady na terase a začínám číst vaše otázky. Mějte se celý týden krásně.