Nezávislost České televize nejvíce ohrožují pánové Smoljak, Hilšer a Drahoš
V Česku z vás tak pod pohrůžkou exekuce vytáhne Česká televize minimálně 135 Kč měsíčně, tedy 1 620 Kč ročně. A další peníze platí firmy a všichni ti, kdo se opovážili podnikat. Ročně na televizních poplatcích Česká televize získá více než 5,6 mld. Kč, a právě poplatky tak tvoří více než 90 % příjmů České televize. Správně by se tomu mělo říkat televizní daň. Více lze dohledat v rozpočtu ČT ZDE
Daň se tomu neříká možná proto, že o tom, jak se tyhle peníze utratí, nerozhodují lidé, které byste si mohli zvolit. Rozhoduje o nich management České televize v čele s generálním ředitelem Petrem Dvořákem. A právě o tyhle peníze jde v současném sporu o Českou televizi.
Proč existuje Rada České televize?
Veřejnou kontrolu hospodařením ČT má vykonávat Rada České televize. Tu volí Poslanecká sněmovna. A ke kontrole rada používá dozorčí komisi. To je poradní orgán rady, který má právo šťourat se v účetnictví a ve smlouvách a dohlížet tak na to, aby se s penězi koncesionářů nedělo nic nekalého.
A vzhledem k faktu, že současný generální ředitel proslul výrokem, že česká veřejnost není připravena znát výši platů moderátorů a hlavně managementu České televize, zdá se, že je opravdu potřeba hospodaření podrobně kontrolovat. Protože pokud se o jeho transparentnosti nemůžou občané přesvědčit sami, je potřeba, aby se o něm mohli náležitě přesvědčit členové rady, kteří mají být právě hlasem a svědomím veřejnosti.
A právě tady se dostáváme k tomu, co senátor Smoljak nazývá „krizí v České televizi“. Považte, Rada České televize nebyla spokojena s prací svého poradního orgánu, dozorčí komise, a rozhodla se ji odvolat. A už byl oheň na střeše.
Najednou jsme mohli slyšet, jak je Česká televize v ohrožení, a spolu s ní i česká demokracie a pomalu snad i celá republika. „Bez svobodných médií nebudou svobodné volby,“ hřímal například předseda spolku Milion chvilek pro demokracii Benjamin Roll. Kritika rozhodnutí rady se přitom alespoň navenek opírá o tři argumenty. Pojďme se na ně podívat blíže.
1. Falešný strašák
Pokud by budoucnost České televize a naší demokracie měla stát a padat na tom, jestli se nějaký poměrně zbytečný orgán vcelku zbytečné instituce rozhodne odvolat svůj vlastní poradní orgán, o kterém do té doby drtivá většina veřejnosti patrně nikdy v životě neslyšela, tak je to s Českou televizí hodně špatné a ti, kteří něco podobného věští, asi nemají příliš velké mínění ani o české demokracii.
Co je skutečnou motivací za šířením této hysterie, se pokusím nastínit níže. Zde bych si jen dovolil podotknout, že je tady zřejmá snaha manipulovat veřejností. Povšimněte si prosím, že se nijak věcně neřeší, jestli dozorčí komise pracovala dobře, nebo špatně? Neřeší se dokonce ani to, kdo jsou noví členové komise? (Patrně proto, že se na ně nepodařilo nalézt dostatek špíny a proto, že jejich odborná způsobilost je nezpochybnitelná.)
Prostě se veřejnosti naservíruje strašák v podobě: odvolání dozorčí komise = ohrožení České televize. Povšimněte si, že na straně „stěžovatelů“ neexistuje jakákoli snaha vysvětlovat, v čem je odvolání dozorčí komise špatně. Prostě je špatně, protože si to oni sami myslí a oni vědí lépe než veřejnost, co je pro ni dobré. (Tenhle elitářský způsob myšlení se mimochodem okolo České televize vine jako červená nit.)
2. Po odvolání komise volal i sám Zdeněk Šarapatka
V rámci vyvolávání hysterie je odvolání dozorčí komise prezentováno jako zlotřilý krok nových radních, který přišel jako blesk z čistého nebe. Opak je přitom pravdou. S prací dozorčí komise panovala v radě nespokojenost dříve, než do ní byli „noví“ členové zvoleni.
„Pro mě je to osobně ztráta důvěry v práci dozorčí komise. A chtěl bych požádat Radu ČT a své kolegy, aby do budoucna, ať už dopadne rozpočet 2020 jakkoli, se neprodleně zabývali otázkami obsazení dozorčí komise. Já nemám důvěru v dozorčí komisi, která není schopná zaujmout jediné normální doporučení, které by nám dala,“ prohlásil zhruba před rokem, v prosinci 2019, Zdeněk Šarapatka.
Ano, ten Zdeněk Šarapatka, který dnes hlasitě proti odvolání dozorčí komise protestuje a staví se do první linie obránců pravdy, lásky, nezávislosti a demokracie v České televizi. Naopak Hana Lipovská se ještě v létě, tehdy coby krátce úřadující členka rady, za dozorčí komisi přimlouvala.
Ostatně pro odvolání dozorčí komise hlasovalo deset ze třinácti členů rady. Každý, kdo má alespoň první třídu základní školy, ví, že tři je méně než deset. Ďábelský puč radních Lipovské, Matochy a Xavera Veselého se tedy ani nemohl uskutečnit. Dozorčí komise by byla odvolána většinou sedmi hlasů, i kdyby všichni tři jmenovaní nakrásně hlasovali proti odvolání nebo se hlasování zdrželi.
3. V právním státě o zákonnosti rozhodují soudy
Navíc víme, že tři právníci mají zpravidla čtyři, ale ještě častěji pět právních názorů. A stejně je to v tomto případě. Jediný, kdo může s konečnou platností zákonnost odvolání dozorčí komise posoudit, je soud.
Pokud tedy Senát přijímá usnesení, ve kterém říká, že odvolání dozorčí komise bylo nezákonné, pak se nejen vyjadřuje k něčemu, co mu nepřísluší, ale hlavně vytváří politický tlak na Českou televizi a snaží se aktivně zasahovat do jejího vnitřního fungování.
Je s podivem, že za senátním usnesením stojí senátoři Smoljak, Hilšer a Drahoš, kteří neopomenou příležitost prezentovat se jako ochránci nezávislosti České televize. Tady přitom dělají pravý opak. Co přijde příště? Bude se Senát usnášet, koho si má Václav Moravec zvát do svých Otázek?
(*1988) Na Univerzitě Karlově vystudovaný politolog. Milovník historie, dobrého jídla, cestování a zahradničení.
Dlouhodobě žije v zahraničí. Píše pod pseudonymem, protože nechce svého zaměstavatele vystavit tlaku politicky korektních aktivistů.
Infobox
Michal Bok (*1988)
Proč protestují proti odvolání dozorčí komise?
V zásadě se nabízejí tři možná vysvětlení, proč liberální politicko-mediální komplex vede tak mohutnou kampaň. Je sice možné, že opravdu upřímně věří, že je ohrožena nezávislost České televize.
Osobně bych si ale spíše vsadil na to, že pravdě je blíže, že tuto svatou válku rozpoutali proto, že jim nejsou po chuti noví členové rady a odvolání dozorčí komise použili jen jako záminku k jejich ostřelování. Ostatně mohli jsme už vidět, že Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg neváhali a sepsali dopis, ve kterém Českou biskupskou konferenci žádali o hlavy radních Lipovské a Kašparů.
No a pak je taky možné, že mají na České televizi své vlastní ekonomické zájmy, které by byly v ohrožení, kdyby najednou bylo pořádně vidět do jejího hospodaření a kdyby televize, nedej bože, musela začít šetřit, protože donekonečna projídat fond televizních poplatků a hospodařit s reálným shodkem není jednoduše možné. (Pokud náhodou věříte v opak, zkuste každý měsíc utratit více, než kolik vyděláte, a uvidíte sami, jak dopadnete.)
Veřejnost má právo být zastupována
Podstatným rysem celého sporu je arogance a elitářství ze strany kritiků současné Rady České televize. Není se čemu divit. Jsou to povětšinou lidé, jejichž myšlenkový svět začíná někde na pražské Letné a končí na náplavce pod Vyšehradem.
Lipovskou nesnášejí, protože je věřící katoličkou z Moravy. Matocha nepíše do hodných médií ze stáje Zdeňka Bakaly, ale do zlé „Babišovy“ České pozice, a navíc hraje šachy ve stejném šachovém klubu jako Václav Klaus mladší. Tak to přece musí být zlý člověk. A Luboš Xaver Veselý? Ten arcizloduch si dovolil moderovat pravidelné pořady s prezidentem Milošem Zemanem.
Hraje se tak skrytá hra o to, že v Radě České televize můžou zasedat jen lidé s těmi „správnými názory“. Přitom pokud chceme, aby rada zastupovala veřejnost, měla by být pestrá. Měli by v ní sedět lidé nejrůznějšího věku, profesních zkušeností, náboženského vyznání i z nejrůznějších regionů. Ostatně je to Rada České televize, ne rada televize pražské kavárny.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Michal Bok
