Tou nejzásadnější událostí byla volba nového prezidenta, jímž se stal generál Petr Pavel, komunistický voják a funkcionář, ba dokonce vystudovaný rozvědčík ve jménu boje proti západnímu imperialismu. Jak diskutéři konstatují, absurdní na té volbě byl fakt, že symbolem jakési verbální dekomunizace a účtování s předlistopadovým režimem se stal komunistický důstojník, který kdysi nadšeně odkývnul invazi vojsk Varšavské smlouvy a dnes vydává protagonisty moskevského režimu za největší zločince dějin. Tato absurdita našla bizarní průmět do situace, kdy komunistický prezident předává státní vyznamenání Vladimíru Mišíkovi, který byl Pavlovým komunistickým režimem v 80. letech zakázán jako nepřítel toho režimu. To je situace, která by asi nenapadla ani autora absurdních dramat Václava Havla.
A nejde jen o jednoho prezidenta. Jde o to, že naším režimem prorůstá cenzura, kádrování, nevraživost, nepřátelství představitelů vrchnosti vůči tzv. obyčejným lidem, kteří vůči nim mají kritický postoj. Dříve se tomu říkalo třídní boj a hledání vnitřního nepřítele. Jsme opět v této situaci? Odpověď na tuto i řadu dalších otázek najdete zde:
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
