"Měli jsme proti sobě ozbrojené bojovníky, kteří nás chtěli zabít a my se podle toho museli chovat. Měli jsme své úkoly a ty jsme plnili," říká na úvod Miroslav Lidinský s tím, že není žádný bezpečnostní expert, takže jde jen o názor člověka, který tam byl. Je moc skromný. V "Afghánu" působil od roku 2007 jako příslušník Útvaru speciálních operací Vojenské policie (SOG), zažil si tam své a přišel o nohu.

Další kmenové boje

Afghánistán je dnes už téměř celý v moci radikálního hnutí Tálibán, paštunsky a persky "studentů". Mirek Lidinský si prý po těch letech netroufne predikovat, co se tam bude dál odehrávat, ale takhle to vnímá: "Můj pocit je, že se tam schyluje ke kmenovým bojům a nějaké dohody platit nebudou. V Afghánistánu pravděpodobně propukne v omezené míře občanská válka, protože v Pandžšíru bývalý viceprezident Amrulláh Sálih se synem legendárního vůdce Ahmada Šáha Masúda Ahmadem Masúdem formují guerillové jednotky pro boj s Tálibánem. Chtějí se bránit, ale možná budou i vyjednávat. Podle mě jsou nicméně taková vyjednávání odsouzená k nezdaru. Je to na vodě."

Když si vzpomene na boje v "Afghánu", líčí je takto: "Když budu upřímný, tak jsme nejeli apriori bojovat s Tálibánem, protože Tálibán v době, kdy jsme tam byli, v podstatě pronajímal území a jen se spolupodílel na určitých bojových operacích společně se zbytky Al-Káidy. Operovaly tam i jiné skupiny. Tálibán si hodně najímal žoldáky. Osobně jsem přišel do kontaktu s bojovníky z Gruzie a Čečenska. Bojovali dobře, ale nějaké přesvědčení by u nich člověk těžko hledal. Byla to směska lidí placených za ochranu území, jako byla provincie Hilmand, protože devadesát procent opia pocházelo odtamtud. Tálibán si tyhle chlapíky vydržoval k tomu, aby bojovali proti koaličním jednotkám, které se tam snažily nabídnout demokracii a určitou kulturu života místnímu obyvatelstvu a posunout tamní hodnoty."