„Ačkoliv jsme neměli přístup k informacím o jeho zakázkách, z mnoha předražených obchodů, organizovaných především za ministra Bartáka, čouhaly jako sláma z bot prsty vedení této instituce. A také úplatkářství a vydírání majitelů a managementů firem dodávajících resortu obrany. Začali jsme se o některé ‚transakce‘ zajímat blíže, protože měly ‚přesah‘ i do nákupů pro armádu,“ zmínil úvodem Štefec. A jmenoval například vozidla Dingo nebo Iveco, neskutečně předražené odstřelovačské pušky nebo speciální vozidla Supacat. „Ta zpravodajci hodlali nakoupit podstatně dráž, než byla jejich cena indikovaná např. v odborném časopisu Jane’s. Tento nákup se nám dokonce podařilo zastavit, a ušetřit tak ministerstvu naprosto zbytečný výdaj ve výši 99 000 000 Kč (za tři vozidla v reálné hodnotě jednomu každému, bratru rodnému maximálně  15 000 000 Kč, navíc naprosto zbytečná),“ nechal se slyšet.

A začal hovořit i o nehodě, jež se mu přihodila 13. října 2009, kdy se stal aktivním objektem „zpravodajské hry“. ‚Ten den mě pod smyšlenou záminkou zastavila dvojice policistů v hlídkovém vozidle, a jak se později ukázalo, na popud pracovníka Vojenského zpravodajství mi podstrčila do vozidla neidentifikovatelnou pistoli. Tomu samozřejmě předcházelo více než měsíc trvající sledování nejméně dvěma vozidly (jak se ukázalo, z půjčovny), fotografování při každé příležitosti a posedávání podivných individuí u sousedních stolů na každé schůzce nebo i jen obyčejném obědě s přáteli. A jak se později ukázalo, i nepovoleného odposlouchávání telefonických hovorů,“ popsal. Podle jeho slov jej chtěli obvinit z nedovoleného ozbrojování a následně mu zabránit v získání prověrky na stupeň tajné a také docílit ukončení vyšetřování korupčních kšeftů MO, VZ a Vojenské policie tím, že ho ministr bude nucen „vyrazit“.

„Tehdy se ukázalo, jaký bordel na VZ panuje. Člověk, který vše organizoval, si ani neověřil, že mám zbrojní průkaz. Dokonce jsem měl ten den u sebe právě díky podivným věcem, které se v té době kolem mě děly (včetně výhrůžek smrtí, a dokonce osobních výhrůžek ze strany tehdejšího ředitele VZ Páleníka, kterému například nebylo líno si mě vyčíhat u restaurace, kam jsem chodil na oběd, aby mi sdělil, že pokud se budu starat o jeho záležitosti a o VZ, budu toho litovat), jsem měl u sebe i vlastní pistoli. Mohli mě tak maximálně obvinit z přestupku, a i to by bylo velmi slabé,“ poznamenal. Nakonec v celé věci vystupoval jen jako svědek.