„Ačkoliv jsme neměli přístup k informacím o jeho zakázkách, z mnoha předražených obchodů, organizovaných především za ministra Bartáka, čouhaly jako sláma z bot prsty vedení této instituce. A také úplatkářství a vydírání majitelů a managementů firem dodávajících resortu obrany. Začali jsme se o některé ‚transakce‘ zajímat blíže, protože měly ‚přesah‘ i do nákupů pro armádu,“ zmínil úvodem Štefec. A jmenoval například vozidla Dingo nebo Iveco, neskutečně předražené odstřelovačské pušky nebo speciální vozidla Supacat. „Ta zpravodajci hodlali nakoupit podstatně dráž, než byla jejich cena indikovaná např. v odborném časopisu Jane’s. Tento nákup se nám dokonce podařilo zastavit, a ušetřit tak ministerstvu naprosto zbytečný výdaj ve výši 99 000 000 Kč (za tři vozidla v reálné hodnotě jednomu každému, bratru rodnému maximálně 15 000 000 Kč, navíc naprosto zbytečná),“ nechal se slyšet.
A začal hovořit i o nehodě, jež se mu přihodila 13. října 2009, kdy se stal aktivním objektem „zpravodajské hry“. ‚Ten den mě pod smyšlenou záminkou zastavila dvojice policistů v hlídkovém vozidle, a jak se později ukázalo, na popud pracovníka Vojenského zpravodajství mi podstrčila do vozidla neidentifikovatelnou pistoli. Tomu samozřejmě předcházelo více než měsíc trvající sledování nejméně dvěma vozidly (jak se ukázalo, z půjčovny), fotografování při každé příležitosti a posedávání podivných individuí u sousedních stolů na každé schůzce nebo i jen obyčejném obědě s přáteli. A jak se později ukázalo, i nepovoleného odposlouchávání telefonických hovorů,“ popsal. Podle jeho slov jej chtěli obvinit z nedovoleného ozbrojování a následně mu zabránit v získání prověrky na stupeň tajné a také docílit ukončení vyšetřování korupčních kšeftů MO, VZ a Vojenské policie tím, že ho ministr bude nucen „vyrazit“.
Kdo by byl lepší 1. místopředseda ČSSD?Anketa
„Tehdy se ukázalo, jaký bordel na VZ panuje. Člověk, který vše organizoval, si ani neověřil, že mám zbrojní průkaz. Dokonce jsem měl ten den u sebe právě díky podivným věcem, které se v té době kolem mě děly (včetně výhrůžek smrtí, a dokonce osobních výhrůžek ze strany tehdejšího ředitele VZ Páleníka, kterému například nebylo líno si mě vyčíhat u restaurace, kam jsem chodil na oběd, aby mi sdělil, že pokud se budu starat o jeho záležitosti a o VZ, budu toho litovat), jsem měl u sebe i vlastní pistoli. Mohli mě tak maximálně obvinit z přestupku, a i to by bylo velmi slabé,“ poznamenal. Nakonec v celé věci vystupoval jen jako svědek.
„Vyšetřování GIBS (Generální inspekce ozbrojených sborů) skončilo u člověka jménem ‚Martin‘. Dál už nesměli, jak mi sdělil vyšetřovatel. Byl to totiž zpravodajec. Tentýž, který objednal agenturu, která mě měsíc předtím sledovala. A jejich činnost je pro GIBS tabu,“ sdělil. Původně si myslel, že je v tom sám.
„Jenže pak se objevili další lidé, kteří se stali obětí stejného mechanismu činnosti vojenských zpravodajců, ovšem ti neměli to štěstí jako já. Šéf sekce informačních systémů, bránící korupčním kšeftům s IT materiálem a SW, pilot, svědčící proti proslulé zpívající ministryni v případu ‚CASA‘ a snažící se, aby nákupy vrtulníků pro resort obrany byly skutečně efektivní, nikoliv co nejdražší atd. atd. Celkem minimálně pět lidí, možná jich bylo víc. Tam se jim to povedlo. A beztrestně,“ rozhovořil se o sledování či diskreditaci.
„Když jsem po odchodu z MO hledal práci, zjišťoval jsem, že potenciální zaměstnavatelé dostávají ‚záhadné‘ telefonáty varující je před mým přijetím, ‚jinak přijdou o zakázky‘. Takhle pracují tito ‚kluci, co spolu mluví‘,“ zmínil pak následný tvrdý náraz, který již nešlo ututlat.
„Sledování tehdejší manželky tehdejšího premiéra Nečase, domluvené jeho milenkou s vedením Vojenského zpravodajství, jehož šéfovi dělala nějakou dobu předtím sekretářku. Neprofesionalita této druhdy elitní tajné služby, jejíž pracovníci klesli až do takové žumpy, že dělali obyčejné čmuchálky ve prospěch jakési podivné ženštiny, tak vedla až k pádu vlády. Vyletěl ředitel VZ, stíháni jsou i další členové této instituce. Rameno spravedlnosti dopadlo i na ‚hrdinného generála‘ Ondreje Páleníka, a to i přes ‚podivná‘ rozhodnutí původní věcně příslušné soudkyně,“ zmínil a závěrem si povšiml i posledních událostí kolem ministra vnitra Chovance.
„Zneužívání Vojenského zpravodajství nikoliv ve prospěch zájmů ČR, ale k diskreditaci lidí ohrožujících tu zájmy ‚přátel ve kšeftu‘, tu zájmy zhrzených milenek, tu zájmy politických partnerů stále pokračuje. A jak se zdá, s čím dál větším diletantstvím a amatérismem. Myslím, že je načase se rázně zeptat Stropnického: Co se to tu sakra děje? A slavného sněmovního výboru pro kontrolu tajných služeb: Krucifix, na co tam vlastně jste?“ uzavřel v souvislosti s nejnovějším případem, kdy pracovník vojenské rozvědky si fotografoval okolí vily, jež ministr vnitra obývá.
Celý příspěvek Jaroslava Štefce:
V letech 2009 a 2010 jsem jako zaměstnanec ministerstva obrany a člen týmu tehdejšího ministra Vondry vedl skupinu, vyšetřující "podivné" vojenské zakázky z minulých let, a připravoval obnovení Národního úřadu pro vyzbrojování. Vyšetřování nás přivedlo mimo jiné k zásadním „podivnostem“ hospodaření Vojenského zpravodajství.
Ačkoliv jsme neměli přístup k informacím o jeho zakázkách, z mnoha předražených obchodů, organizovaných především za ministra Bartáka, čouhaly jako sláma z bot prsty vedení této instituce. A také úplatkářství a vydírání majitelů a managementů firem, dodávajících resortu obrany. Začali jsme se o některé „transakce“ zajímat blíže, protože měly „přesah“ i do nákupů pro armádu. Ať už se jednalo o vozidla Dingo nebo Iveco, o neskutečně předražené odstřelovačské pušky nebo o speciální vozidla Supacat, které zpravodajci hodlali nakoupit podstatně dráž, než byla jejich cena indikovaná např. v odborném časopisu Jane’s. Tento nákup se nám dokonce podařilo zastavit a ušetřit tak ministerstvu naprosto zbytečný výdaj ve výši 99.000.000 Kč (za tři vozidla v reálné hodnotě jednomu každému, bratru rodnému maximálně 15.000.000 Kč, navíc naprosto zbytečná).
Zřejmě díky tomu se mi, řečeno slovy Haškova Švejka, 13. října 2009 přihodila ta nehoda, že jsem se stal aktivním objektem „zpravodajské hry“. Ten den mě pod smyšlenou záminkou zastavila dvojice policistů v hlídkovém vozidle, a jak se později ukázalo, na popud pracovníka vojenského zpravodajství mi podstrčila do vozidla neidentifikovatelnou pistoli. Tomu samozřejmě předcházelo více než měsíc trvající sledování nejméně dvěma vozidly (jak se ukázalo, z půjčovny), fotografování při každé příležitosti a posedávání podivných individuí u sousedních stolů na každé schůzce nebo i jen obyčejném obědě s přáteli. A jak se později ukázalo, i nepovoleného odposlouchávání telefonických hovorů.
No, synci to měli dobře vymyšlené. Jak mi sdělili, hodlali mě obvinit z nedovoleného ozbrojování, vrazit na den – dva do vazby a tím mi jednak definitivně zabránit možnosti získání prověrky na stupeň „Tajné“ u NBÚ (potřebné k převzetí sekce vyzbrojování MO), jednak docílit ukončení vyšetřování korupčních kšeftů MO, VZ a Vojenské policie tím, že mě ministr bude nucen „vyrazit“.
Tehdy se ukázalo, jaký bordel na VZ panuje. Člověk, který vše organizoval, si ani neověřil, že mám zbrojní průkaz. Dokonce jsem měl ten den u sebe právě díky podivným věcem, které se v té době kolem mě děly (včetně výhrůžek smrtí, a dokonce osobních výhrůžek ze strany tehdejšího ředitele VZ Páleníka, kterému například nebylo líno si mě vyčíhat u restaurace, kam jsem chodil na oběd, aby mi sdělil, že pokud se budu starat o jeho záležitosti a o VZ, budu toho litovat), jsem měl u sebe i vlastní pistoli. Mohli mě tak maximálně obvinit z přestupku, a i to by bylo velmi slabé.
Nakonec jsem v celé věci vystupoval jen jako svědek, zejména proto, že na pistoli nebyl ani jeden otisk, ačkoliv se mě ti dva nastrčení troubové pokoušeli přinutit, abych ji vzal do ruky a předal jim ji. Vyšetřování policie nevedlo k ničemu, jenom k výhrůžce, abych se nesnažil tvrdit, že mi pistoli do auta podstrčila policie, nebo budu, jak jinak, „litovat“.
Vyšetřování GIBS (Generální inspekce ozbrojených sborů) skončilo u člověka jménem "Martin". Dál už nesměli, jak mi sdělil vyšetřovatel. Byl to totiž zpravodajec. Tentýž, který objednal agenturu, která mě měsíc před tím sledovala. A jejich činnost je pro GIBS tabu.
A teď proč o tom píšu. Myslel jsem původně, že jsem v tom sám. Jenže pak se objevili další lidé, kteří se stali obětí stejného mechanismu činnosti vojenských zpravodajců, ovšem ti neměli to štěstí jako já. Šéf sekce informačních systémů, bránící korupčním kšeftům s IT materiálem a SW, pilot, svědčící proti proslulé zpívající ministryni v případu „CASA“ a snažící se, aby nákupy vrtulníků pro resort obrany byly skutečně efektivní, nikoliv co nejdražší atd., atd. Celkem minimálně 5 lidí, možná jich bylo víc. Tam se jim to povedlo. A beztrestně.
Sledovat, najít slabé místo, podstrčit "důkazy", pomocí policie nebo vojenské policie provést diskreditační operaci, poslat médiím (nejlépe bulvárním) anonymně informace a daného člověka zničit profesně, ekonomicky, psychicky a nejlépe i fyzicky. Když jsem po odchodu z MO hledal práci, zjišťoval jsem, že potenciální zaměstnavatelé dostávají "záhadné" telefonáty, varující je před mým přijetím, "jinak přijdou o zakázky". Takhle pracují tito "kluci, co spolu mluví".
Ale pak přišel tvrdý náraz, který už nešlo ututlat. Sledování tehdejší manželky tehdejšího premiéra Nečase, domluvené jeho milenkou s vedením vojenského zpravodajství, jehož šéfovi dělala nějako dobu před tím sekretářku. Neprofesionalita této druhdy elitní tajné služby, jejíž pracovníci klesli až do takové žumpy, že dělali obyčejné čmuchálky ve prospěch jakési podivné ženštiny, tak vedla až k pádu vlády. Vyletěl ředitel VZ, stíháni jsou i další členové této instituce. Rameno spravedlnosti dopadlo i na „hrdinného generála“ Ondreje Páleníka, a to i přes „podivná“ rozhodnutí původní věcně příslušné soudkyně.
Na první pohled by se mohlo zdát, že tím to všechno skončilo. Ale poslední události kolem ministra Chovance (o němž se špitá, že je připraven spáchat politickou sebevraždu tím, že na sjezdu zaútočí na pozici Bohouše Sobotky) ukazují na to, že „starého psa novým kouskům nenaučíš“, a že zneužívání Vojenského zpravodajství nikoliv ve prospěch zájmů ČR, ale k diskreditaci lidí, ohrožujících tu zájmy „přátel ve kšeftu“, tu zájmy zhrzených milenek, tu zájmy politických partnerů stále pokračuje. A jak se zdá, s čím dál větším diletantstvím a amatérismem. Myslím, že je načase se rázně zeptat Stropnického: Co se to tu sakra děje? A slavného sněmovního výboru pro kontrolu tajných služeb: Krucifix, na co tam vlastně jste??
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
