Jiří Fajt se ohradil vůči nařčení pana prezidenta z přijetí úplatku. K tomu došlo poté, co požádal Komeční banku o více než milionový příspěvek na svůj plat a na základě této situace odmítl uznat Fajtovu profesuru. Na to Fajt reagoval obviněním prezidenta ze lži, protože „sponzoring je naprosto běžnou záležitostí“. V čem však prezident lhal, to už Fajt nedokázal upřesnit.

„Já si myslím, že tohle je naprosto relevantní řešení mzdové situace v České republice... Je relevantní, aby se mzdové prostředky povyšovaly z privátních zdrojů,“ vysvětloval Fajt. Celá kauza je podle Fajta překroucená. Žádnou takovou smlouvu s Komerční bankou nepodepsal, byla pouze jednou z možných smluv navržených finančním oddělením Národní galerie, tu smlouvu, o které se dnes mluví, „zmuchlal a zahodil“.

Podle Fajtovy argumentace „existují lidé, kteří jsou ve vrcholových řídicích funkcích, kteří jsou kromě svého tarifního platu placeni i na základě své umělecké činnosti“. Kdo tito lidé jsou, to už Fajt nezmínil. Shánět si soukromý sponzoring je vlastně běžná praxe, o čemž by prezident věděl, kdyby se více orientoval v umělecké a akademické sféře.