Když jsme byli malí, tak ta naše ulice, kde jsme bydleli, vedla ke kolejím, tak tam jsme dělali takový ty základní pokusy, co dělá vlak, když má něco na kolejích, mince nebo hřebíky třeba,“ prozradil host. To byly takový první rošťárny,“ doplnil.
Jako kluci se prali, stříleli po sobě z praku a tak podobně.
Do roku 1989 prý o Janu Palachovi nemělo smysl mluvit, protože by se lidé báli, co je on jako jeho kamarád za provokatéra. A po roce 1989 byl Palach vykreslen jako národní hrdina. Pan Hamr si však svého spolužáka pamatuje jinak. Pamatuje si ho jako normálního kluka. „A to se trošku nehodilo zase,“ konstatoval host.
V jednu chvíli se snažil vystoupit hodně tvrdě, když reagoval na článek Miroslava Macka z roku 2004, ale ani tehdy nebyl o toto téma příliš zájem. O Palachovi mluvil prý i s teologem Tomášem Halíkem, ale ani tehdy se z toho nevyvinulo nic dalšího. Až po letech byl historik Petr Blažek pozván na sraz Palachovy třídy a teprve tady se ten příběh Jana Palacha podařilo bohatě vykreslit.
Pan Hamr prozradil, že jeho kamarád uměl hodně rychle číst a četl toho hodně. Ve 20 letech toho měl přečteno opravdu hodně a byl myšlenkově hotovým člověkem.
Fotogalerie: - Srb v československých legiích
Spolu se prý hodně zajímali o dějepis, ale nejen o ten socialistický dějepis, ale také o ten prvorepublikový po rodičích, takže čerpal z více zdrojů. To dokazuje, že Jan Palach nebyl levicově zaměřený člověk. „Houby levej. Co asi měl dělat než to psát, aby neměl problémy? O některých věcech mluvit nemohl, tak se v těch vyšších ročnících jevil jako uzavřenej, protože si to nechával pro sebe,“ podotkl Hamr. „Palach byl levičák pouze v tom smyslu, že musel být levičák. Dneska bych řekl třeba, že by skutečně demokratickej sociální demokrat,“ doplnil.
„Jeho strašlivě inspirovalo husitství. On to nasál s tím Jiráskem,“ pokračoval host s tím, že se Palach viděl v rolích Jana Žižky, Jana Roháče z Dubé, Prokopa Holého a dalších husitských hrdinů. „To v tom Honzovi bylo: Hus, pravda a sláva,“ popisoval zaníceně Hamr. S husitstvím zakódovaným v sobě viděl nebezpečí na německé straně, zatímco v Rusech viděl slovanské bratry. O to víc ho zlomil srpen 1968. Příjezd sovětských tanků vnímal jako obrovskou zradu.
S tímto svým postojem k životu cítil, že i v jejich době přijde čas, kdy bude muset zaujmout nějaký pevný postoj. A také to udělal. Udělal to 16. ledna 1969. Ten oheň to byla jeho volba,“ zdůraznil Hamr s tím, že Palacha vnímá jako hrdinu srovnatelného s hrdinstvím bratrů Mašínů. Honza Palach ale nedokázal někoho zastřelit, proto zvolil sebeupálení. „Byl to obrovský čin,“ zdůraznil pan Hamr. Avšak s tím, že za vítěze ve válkách se považují ti generálové, kteří přijdou o zálohy jako poslední.
Fotogalerie: - Palachův týden
Byl by Jan Palach spokojený se současným stavem společnosti?“ zeptala se za posluchače moderátorka Lucie Výborná. „Byl by totálně nespokojenej. To v každým případě,“ odpověděl bez zaváhání Hamr. „Bylo by mu 70, takže kdo ví, jaký by měl život, ale nespokojenej by byl,“ dodal.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
