Vodňanská o vztahu s Havlem nikdy nechtěla na veřejnosti příliš hovořit, až teď, sedm let po jeho smrti uznala, že je vhodná chvíle a dala na odiv světu detaily nejen ze svého milostného trojuhelníku číslo jedna - Olga, Václav, Jitka, ve kterém žila až do smrti jeho první manželky v roce 1996. K Vodňanské se totiž Havel dostal právě ve chvíli, kdy mu po jeho návratu z vězení Olga oznámila, že si našla někoho jiného. To Havel tenrkát neunesl a pomoc vyhledal právě u psychoterapeutky Vodňanské, ve které rychle našel zalíbení.
Jejich vztah potvrzují všichni Havlovi životopisci, včetně Michaela Žantovského, který v knize Havel vzpomíná, že právě Vodňanská jej s Havlem, kterému pak dělal tiskového mluvčího, seznámila. Jejich vztah měl trvat od poloviny osmdesátých let až do roku 1996.
Pak se ale vše změnilo, když do hry vstoupila další žena Dagmar Veškrnová, která Václavovi zamotala hlavu. „Jsme na gauči, masíruji mu chodidla. Volá Dáša Veškrnová. S upřímnosti sobě vlastní jí Václav řekl: Je tady Jiti,“ popisuje v textu Vodňanská a dodává, že neví, co bylo na druhé straně telefonu, jen rozpačitě položil sluchátko a poprosil, aby odešla. „Promiň, raději odjeď, ona je taková hysterická. Mohla by přijet a ztropit scénu,“ citovala Havlova slova, která ji řekl při její návštěvě ve vile v pražské Dělostřelecké ulici a zmínila, že právě scény on neměl rád, uvedl deník Blesk.
Ještě téhož roku Havel onemocněl. Do nemocnice za ním ale už Vodňanská nepřijela, jelikož u jeho lůžka zabírala místo Dagmar. Největší ranou byl pro jeho dlouholetou milenku telefonát v roce 1997, kdy si Vodňanská s Havlem telefonovala a oznámil jí prý konec jejich čtrnáctiletého vztahu. „Jiti, já jsem se oženil. Vzal jsem si Dášu,“ řekl jí prostě a na koncích obou drátů zavládlo ticho. „Bylo zbytečné něco vysvětlovat, už byl někdo úplně jiný. Nebyl to ani rok, co Olga zemřela,“ vzpomínala.
Pak už se s Havlem podle svých slov dostala do kontatku jen velmi zřídka. Celá léta po svatbě jej prý nesměla vídat. „Byl to ostý řez, bez vysvětlení,“ uvedla a zmínila, že se střetli jen občas letmo na Hradě na oslavě státního svátku, na koncertech či v divadlech. Přišel prý maximálně jen nervózně pozdravit a chvíli pohovořit o ničem. „Promiň, jde sem Dáša,“ ukončoval prý hned jejich krátké setkání. „Někdy jen zamával, nebo mě přes přátele tajně pozdravoval, nepochopitelně. Zlobila jsem, že opouští spoutu starých dobrých přátel,“ připomněla své pocity v knize Vodňanská.
„Nemám pocit, že bychom někdy vztah ukončili, stále trvá. I když se přes něj přehrnuly písečné duny jeho druhého manželství,“ vyznavá své city Vodňanská, která svou lásku držela za ruku i na konci jejího života. Pro Jitku Vodňanskou měl Havel očividně velkou slabost. Naposledy s ním mluvila před jeho smrtí, kdy mu přála k narozeninám, ani v ten moment jí prý nezapomněl připomenout, jak moc jí to sluší. „Jiti, ty jsi pořád tak hezká. Ty ses vůbec nezměnila,“ lichotil jí před jeho blížícím se skonáním. U rakve mu Vodňanská pak stála čestnou stráž.
Psali jsme:
autor: nab
