V uplynulém týdnu bylo zajímavé sledovat, jak zvláštní odezvu vyvolaly v českých médiích slovenské volby. „Česká mainstreamová média, jak si často říkáme, jsou vždy nějak názorově vychýlena. A při jejich sledování máme celkem jasno, jaký názor novináři či média zastávají a jakou barvu hájí. U slovenských voleb to bylo zvláštně rozpohybované, protože výsledek zaskočil všechny, a to dokonce i ty největší demagogy mezi českými novináři. Když čtete nebo posloucháte komentáře, tak získáte dojem, že čeští novináři mají radost, že ten ‚ošklivý a nesympatický‘ Robert Fico dostal na frak a nezvítězil s tolika procenty, jak asi zvítězit zamýšlel a jak zvítězil v předchozích volbách. Měl jsem pocit až takové zvláštní škodolibosti, když čeští novináři mluvili o tom, že Fico v podstatě ve volbách prohrál, což je samozřejmě naprostý nesmysl,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Škodolibost se projevovala i v takových drobnostech, kterou bylo možné postřehnout při komentování výsledků slovenských voleb v České televizi a konkrétně při jednom ze vstupů zpravodaje Michala Kubala. „Pan Kubal po sečtení všech hlasů prohlásil, že Smer dostal ‚něco přes dvacet sedm procent‘. Přitom pod jeho hlavou běžela v dolní liště obrazovky zpráva, že dostal téměř 29 procent. Této dvojí interpretaci České televize člověk moc nerozumí. Přitom Fico dostal 28 a něco. Je to ‚něco přes dvacet sedm‘, ale také to může být i necelých dvacet devět. Kde tedy je pravda? Podstatné je, že pan Kubal chtěl říci, že to je něco přes dvacet sedm, protože sedmička vypadá opticky zajímavěji než osmička nebo devítka. To jsou takové naschvály, drobné šťouchy, kterými redaktoři České televize sledují nějakou svoji vlastní politiku, nevím jakou, nepolezu jim do svědomí, to nechť se sami vyjádří, kdo z nich by chtěl,“ vybízí mediální odborník.
Informací o tom, kdo se dostal do slovenského parlamentu, je u nás málo
Všímá si, že se na jedné straně aplauduje tomu, že Fico dostal méně než minule, na druhou stranu se nezmiňuje, že druhá nejsilnější strana má méně než polovinu Ficova výsledku. „A vůbec se nezmiňuje, co jsou zač ostatní strany, sdružení a spolky. Informací o tom, kdo se dostal do slovenského parlamentu, je v našich médiích velice málo. Jen se neustále mantruje pouze Fico a Kotleba, přitom je tam dalších šest subjektů. Taková SNS se do parlamentu vrátila po jednom období, a to je pro ni obrovský úspěch. Ale neslyšel ani nečetl jsem jedinou analýzu, čím to je dáno, že se právě SNS vrátila. Jestli to není tím, že Ficova protimigrační rétorika našla ohlas v celé společnosti, a proto se vrátili k urnám také bývalí voliči SNS, kteří minule volit nebyli. Už se nezmiňuje, že to může mít i tuhle souvislost,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Kdyby byl odkázán jen na česká média, nevěděl by, proč je SNS zpátky v parlamentu, kdo ji teď vede, jakým směrem, jestli se hlásí spíše k nacionalistickým tradicím Jána Sloty, nebo národoveckým tradicím Víťazoslava Mórice z počátku existence strany. „O SNS víme jen, kolik dostala procent a že je nepochybným hráčem na slovenském politickém poli. Takových otevřených otázek je tam dalších šest. Co se týče pana Kotleby, tak to je samozřejmě velice znepokojivý fenomén, protože Kotleba je nepochybně produktem dnešní evropské politiky. Vsadil svoji veškerou rétoriku na to, jak koneckonců přiznal i v nedělní televizní reportáži, když se ho ptali, čemu připisuje svůj úspěch, tak odpověděl: ‚No přece tomu, že většina mainstreamových politiků poslouchá pouze to, co jim říkají z Bruselu nebo z mezinárodních kontextů společenství, ale nikdo z nich si nevšímá pocitů slovenských občanů. Tak já dělám právě to druhé.‘ A zjevně vsadil na správnou kartu,“ myslí si mediální analytik.
Nasazováním čertovských rohů se Kotlebova pozice jen posílí
Za neuvěřitelné považuje, že Kotlebova Ľudová strana Naše Slovensko dostala v Bratislavě pět procent. „Přitom je to v podstatě proletářská strana, která vznikla na základě sociálně velmi problematického a velmi chudého středoslovenského kraje, koneckonců Kotleba je županem Banskobystrického kraje, má tam svoje nejsilnější zázemí. Tyto protestně se profilující partaje vždy vycházejí z nějakého sociálního neklidu, to je zákon, vždy to tak platilo a platit bude. Ale že dokázal oslovit pět procent Bratislavanů, to je dost neuvěřitelné. Navíc tím, jak se Kotleba démonizuje ve všech médiích, tak tím se projevuje špatná taktika politických propagandistů. Když budeme lidem jako Kotleba nasazovat čertovské rohy, tak z nich toho čerta vyrobíme, i kdyby to byl anděl. Posílíme ho tím, dostaneme ho do pozice hrdiny, do pozice odstrkovaného ‚génia‘ a jakéhosi undergroundu, který má vždy obecně velkou sympatii. Takže to je jedna chyba za druhou,“ míní Petr Žantovský.
Slyšel i politologickou úvahu ze Slovenska, že se hraje možná na to, že Sloboda a Solidarita Richarda Sulíka i Smer-SD Roberta Fica nedohodnou žádnou koalici a že se ustanoví nějaká úřednická vláda, která získá podporu v Národní radě Slovenska na omezený mandát, třeba rok, a během něj se strany připraví na předčasné volby. „Pokud k tomuto slovenská politická scéna dospěje, tak to bude dramatická chyba. Ne proto, že by úřednická vláda nedokázala vládnout, to by určitě dokázala, možná mnohem lépe než politická vláda, to je věc odbornosti členů vlády, ale tohle řešení by bylo důkazem totální neakceschopnosti politické scény reagovat na realitu. A pokud by za těchto okolností byly volby za rok, tak se vsadím, že Kotleba bude mít dvojciferné číslo,“ konstatuje mediální odborník.
Prázdná slova a sociologovo lkaní nad proevropskými stranami
V té souvislosti považuje za příznačné, že si do České televize pozvali na komentář ke slovenským volbám Michala Vašečku, sociologa z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. „Hodnotil je z pozice amalganoidní, liberální rétoriky, která je v českých zemích reprezentována takovými stranami, jako bývala Unie svobody nebo Čtyřkoalice, taková intelektuální rozvařenina, která neříká tak, či tak, ale má pocit, že na její slova vždy dojde. Pochopitelně že pan Vašečka byl velmi kritický vůči Ficovi, jak jinak. Zaujalo mě, když prohlásil, že na Slovensku budou mít problémy ‚proevropské strany‘. Tak se ptám, které ze stran na Slovensku jsou ty proevropské. Sulíkova strana je konzervativní a kritická vůči Evropské unii, Slovenská národní strana to má přímo v názvu, Kotleba zcela určitě žádný proevropan není, tak koho tam máme?“ ptá se Petr Žantovský.
V úvahu přichází snad jen politické hnutí Sme rodina Borise Kollára, o němž se jako o proevropském hovoří. „Ale když se Slovenská demokratická a kresťanská únia paní Radičové a pana Dzurindy nebo slovenské varianty na Unii svobody nedostaly do parlamentu, tak to mají určitě problém. Ale mně přijde bizarní sám ten výraz ‚proevropská strana‘. Cožpak je něco protievropského na tom, když slovenský premiér v souladu s názorem většiny svého národa odmítne kvóty na migrace? Komu slouží premiér? Lidem své země, nebo nějaké evropské byrokracii? Nebo komu vlastně má takový člověk sloužit? Co to je proevropská strana? To nám pan Vašečka nevysvětlil. Nicméně to je floskule, kterou se kdekdo neustále ohání. Je to ale zcela prázdné slovo a víc komentářů k tomu nemám,“ uzavírá mediální analytik první téma.
Speciál ČT vznikl jako příležitost kopnout si do prezidenta
Druhé téma se týká třetího výročí Miloše Zemana v úřadu prezidenta, čemuž Česká televize ve středu věnovala speciální 90´ ČT24, což je její nový interaktivní zpravodajský pořad. „Nejprve jsem si položil otázku, proč vlastně. Ne že by prezident nebyl důležitá politická postava, ale výročí jeho pobytu ve funkci není důvodem k zásadnímu publicistickému pořadu tohoto typu a tohoto rozměru. Mám dojem, že vznik tohoto pořadu měl dva úplně jiné důvody než to, že by někdo chtěl prezidenta připomínat. Jednak to byla další pěkná příležitost, jak si do Zemana kopnout, a za druhé je to mnohem méně pracné, jednodušší a bez rizika než dělat speciál o opravdových problémech, například o migraci, o ekonomické situaci, o devalvaci české měny a podobně. To jsou zásadní věci, které ovlivňují náš život mnohem víc než to, co si redaktoři České televize myslí o panu prezidentovi,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Podle jeho názoru to byla zase jedna ukázka toho, jak nemá vypadat televizní práce. Na speciálu ho zaujal jeden podstatný rys, který byl všudypřítomný, a sice to, že v každé větě, která zazněla, šlo o konflikt. „Jako by to už měli redaktoři jako povinnost nebo metodický úzus, pořád potřebovali konflikt. Už není možné sdělit nějakou neutrální informaci, neutrální větu, v každé větě musí být konflikt. Každá otázka komukoli položená musí být konfliktní. Každá teze musí být interpretovatelná pouze v nějakém konfliktním kontextu, zejména tedy týká-li se to pana prezidenta, což si myslím, že je strašlivý zlozvyk, který příšerně pokřivuje společenské vědomí a diskurs toho, jak vnímáme svět okolo sebe. A jestli ho vnímáme jako neustálý boj, tak to nás hodně ochuzuje,“ domnívá se mediální odborník.
Kalousek nemá moc, a tak se chová jako ideolog radikálních postojů
Několik názorů ho přesto zaujalo a mezi ty patří výrok předsedy TOP 09 Miroslava Kalouska, jenž prohlásil, že se „Zeman orientuje na Rusko“. „Toho jsem si nevšiml, ale možná se špatně dívám. Podle mě se Zeman orientuje tam, kde spatřuje prospěch pro české zájmy. A když to je momentálně v Rusku, tak se orientuje tam. Je-li to momentálně v Číně, tak otvírá trhy pro české vývozce do Číny a dveře pro čínské investory u nás. Pokud vidí ten prospěch někde jinde, třeba v Německu, tak se zcela jistě orientuje na Německo. Zeman je pragmatický prezident, jenž rozhodně není ideologický. Myslím, že mu tu ideologizaci podsouvají právě ti, kteří se chovají výhradně ideologicky,“ upozorňuje Petr Žantovský.
A tím nejhlasitějším z nich je nyní už oficiální šéf TOP 09. „Pan Kalousek je dnes největší ideolog, protože nemá žádnou moc, tak nemůže vykonávat žádnou mocensko-pragmatickou činnost. Proto se chová výhradně jako ideolog, a to ideolog docela radikálních postojů a názorů a s obrovskou osobní zaujatostí vůči některým lidem na politické scéně, ať už je to Babiš nebo Zeman. Ale základní omyl všech těchto obvinění je ten, že Miloš Zeman se opravdu neorientuje ideologicky. Osobně ho znám tolik let, že můžu opravdu přísahat na to, že to tak je. Zeman nikdy nebyl ideolog a nikdy nebyl dogmatik, vždy byl velmi pragmatický, až bych mu to třeba i někdy až vytýkal. Ale vyčítat mu ideologickou orientaci na Rusko je omyl jako dům,“ tvrdí mediální analytik.
Hlava státu se má zastávat zájmů ČR, není místodržící dosazený EU
Podobné je to s požadavkem, který ve středečním speciálu ČT také zazněl, že by se měl stát zastáncem zájmů Evropské unie a NATO. „Prezident dostal mandát v přímé volbě od občanů České republiky. A není to místodržící dosazený z Bruselu, z Berlína, z Washingtonu, nebo z Moskvy. Ideologie je nezbytná pro stranu, která musí mít ideologii čili soubor hodnot. Ale vidění světa ideologicky je pokřivená ideologie, což ale lidem, kteří toto říkají, zjednodušuje rétoriku, protože jim to svět zčernobíluje a staví do jednoduchých protikladů na černo a bílo, dobro a zlo, pravdu a lež, lásku a nenávist. To je velký zločin na realitě, protože takhle svět opravdu nevypadá. A zjednodušovat ho a říkat televizním divákům třeba, že Zeman je málo proevropský a málo se zastává zájmů Evropské unie, je chyba. Myslím, že by se měl zastávat zájmů České republiky, a těch se podle mého názoru zastává docela dost,“ míní Petr Žantovský.
Za pozornost ve speciálu stál i rozhovor s poslancem ČSSD Jaroslavem Foldynou, jenž je vnímán jako příznivec a obdivovatel prezidenta Miloše Zemana. „Pan Foldyna tam řekl dvě věci, které považuji za velmi statečné. Jednak to, že když má vůči prezidentovi kritické výhrady, tak mu to řekne a nebojí se ho. A protože znám jak prezidenta, tak pana Foldynu, tak vím, že mluví pravdu. A že mu to občas může život spíš zkomplikovat než usnadnit. Ale Foldyna je přímý chlap, který se opravdu nebojí nikoho. Ani Zemana, ani novinářů. To podtrhl hned následující větou, kdy zdůraznil význam Miroslava Šloufa pro Zemanův politický úspěch a jeho profesionalitu z hlediska té procedury kolem vysoké politiky,“ poukazuje mediální odborník.
Provést Babiš to, co Bakala, o ničem jiném by se v médiích nehovořilo
Především to považuje za velmi statečné. „Protože dnes se jména Šlouf nikdo nedotkne jinak než dvoumetrovou tyčí, jako by to bylo něco odporného a smrdutého a člověk by se od toho měl zašpinit. Miroslav Šlouf byl důležitý fenomén let devadesátých a části let nového tisíciletí, a to se nedá odpárat. On skutečně udělal ze Zemana svého času úspěšného premiéra. Samozřejmě kdyby na to Zeman neměl dispozice, tak by to nešlo. Ti dva lidé se v určitém okamžiku vhodně potkali, a protože oba byli profesionálové, tak byli společně úspěšní. A tuhle zmínku považuji od pana Foldyny za velkou osobní statečnost, protože to mu určitě nepřinese žádné kladné body u českých novinářů,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Na závěr se zamýšlí nad tím, jak bezbolestně proběhla zpráva o tom, že Zdeněk Bakala opustil své vlastnictví v důlním průmyslu, jak se vytratila a zmizela z centra pozornosti. „Proč se mlčí o panu Bakalovi? Umím si představit, kdyby to byl jakýkoli jiný podnikatel než on, například Andrej Babiš, abych použil alespoň přibližně tu kategorii, tak by se o tom mluvilo od rána do noci v jednom kuse, televize by pomalu o ničem jiném nehovořila. Ale teď se o tom nemluví, nepíše, je to téma jako by uzavřené, dáno bokem. Kladu si otázku proč a hledám odpovědi v osudu pana Bakaly. Dočítám se, že se vyučil dámským krejčím a pracoval v oděvním družstvu Vkus, samé zajímavé věci, které se z normálních zdrojů nedozvíte. Pak najednou emigroval do Spojených států a navzdory tomu, že zřejmě podle životopisů neodmaturoval, tak i přesto studoval na dvou univerzitách ve Spojených státech a před jméno si píše titul inženýr,“ připomíná mediální analytik.
Bakalův kšeft se Schwarzenbergem a jeho lidé neustále řečnící v ČT
Vůbec jde o zajímavý životopis, který je plný nejrůznějších tajností a tajemství. „Kdybych byl investigativní novinář a měl téma ‚Bakala opouští NWR‘, tak si smlsnu, protože začnu pátrat v minulosti. Začnu se ptát na investiční firmu Patria Finance, začnu se ptát na jeho podíl, na její podíl při prodeji Becherovky Pernodu, na roli Karla Schwarzenberga v tomhle kšeftu. Budu se ptát, jakou roli měla Patria Finance v runu na IPB a předání IPB do rukou ČSOB, jakou roli v tom měla belgická banka KBC. Budu se ptát, proč Bakala prodal Patria Finance právě této belgické bance, budu se také ptát, kolik manažerů z KBC a s jakým výsledkem stálo před soudem a za jaké činy. To se stále pohybujeme kolem roku 2000. Pak se budu ptát na to, kde vzal pan Bakala prostředky na koupi Ostravsko-karvinských dolů a jak se tam zachoval vůči lidem, kterým cosi slíbil ohledně těch bytů. To se nedávno medializovalo, ale velice rychle se od toho ustoupilo,“ podotýká Petr Žantovský.
Tím ale výčet bílých míst nekončí. „Budu si také klást otázku, proč se tak málo mluví o tom, že financoval prezidentskou kampaň pana Schwarzenberga a proč Česká televize zve v jednom kuse k politickým komentářům novináře z Hospodářských novin a z Respektu, které vlastní pan Bakala. A jestli to náhodou není střet zájmů, když tedy nějaký člověk platí zcela průkazně politickou aktivitu nějakého subjektu, jestli jím ovládaní novináři mohou efektivně komentovat politické dění v zemi. Mám někdy pocit, že český novinář jako hlídací pes demokracie jako by se vykousal a vyštěkal dostatečně na Babišovi a dál se nezajímal. A to je velká škoda. Kdyby se někdo opravdu podíval na pravdy kolem Zdeňka Bakaly, tak by mu to vydalo na hodně reportáží. Takže nechť to má jako tip třeba pan Kmenta, který je odborníkem na podobné věci nebo nějaký jiný investigativní novinář. Docela by mě zajímal výsledek, rád bych si to přečetl,“ dodává mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
