Akce se zúčastnilo několik desítek lidí, vesměs pracovníků krajského úřadu, ale sem tam se našel i nějaký starosta či pedagogický pracovník.
Ukazatel výkonu
„Proč nemáme jasné cíle pro kohezní politiku? Čelíme tomu, že členské státy, Českou republiku nevyjímaje, nám říkají – dejte nám peníze a žádná pravidla. Ať si u nás všechno rozhodneme a my nechceme žádné cíle. Nechceme být měřeni, co se týče výsledků,“ vytkl členským státům generální ředitel Lemaitre. „Základním cílem jsou zásadní cíle, které jsou samozřejmě obsaženy v evropských smlouvách. Posílit ekonomickou a teritoriální soudržnost. Části Evropy, které jsou pozadu, jsou slabší, těm je třeba pomoci, aby se mohly přiblížit průměru EU. Proto je ukazatel HDP zásadní. Z tohoto období jsme se pokusili zavést ukazatel výkonu. To znamená, že předtím, než začnete utrácet peníze, tak si budete definovat cíle, čeho chcete dosáhnout. Částečně jsou to kvantitativní úkoly, například v kolika městech chcete vybudovat čističky vody. To je jednoduché. Složitější je to, když začnete řešit, jaké nepřímé výsledky uskutečnit k určitému HDP. Není jednoduché stanovit takový rámec a k tomu přiřadit nějaké peníze,“ školil přítomné vysoký bruselský úředník. „Pořád to řešíme v rámci současné EU. Co se týká návrhu na příští období, kdy navrhujeme propojení velké části peněz k budoucímu výkonu, což členské státy nechtějí a protestují. Chtějí být schopny v roce 2019, 2020 si dopředu rozhodnout, co budou s těmi penězi dělat až do roku 2029 a Komise by se jich neměla na nic ptát. Taková je realita. Mohu vás ujistit, že se opravdu zaměřujeme na výkon, že máme určité stanovené cíle, které je pak možné hodnotit z hlediska výkonu.“
Co nejvíce decentralizovat!
„Komise nic nerozhoduje, členské státy navrhují. Ale my se bavíme o penězích evropských daňových poplatníků, a proto je legitimní mít alespoň minimální počet nějakých pravidel. V oblasti, na které by se měly tyto finance soustředit. Členské státy mají obrovské množství svobody, aby se rozhodly, v jaké části svého území peníze utratí a v jakém rozsahu. Bude decentralizace. Tedy kolik utratí národní a regionální programy. Kolik na lokální úrovni, jako například tady v Plzni, v rámci integrovaných územních investic,“ rozjel to Lemaitre. „My jako Komise se samozřejmě snažíme podporovat decentralizaci v rámci států, protože podporujeme regionální politiku. Bereme v úvahu nerovnosti jednotlivých regionů, slabé a silné stránky regionů, které se samozřejmě liší. Takže obecně se snažíme o větší decentralizaci, ale to závisí na interní struktuře každého jednotlivého členského státu. Máme větší decentralizaci například v Polsku než v České republice. To není otázka množství peněz, ale to, jestli existují ty správné struktury.“
Hejtman Bernard se poté ujal slova: „V této zemi jsme si řekli, čeho chceme dosáhnout. Když jsme vstupovali do ekonomické transformace, tak naše HDP na hlavu bylo někde kolem 50 procent průměru EU. Dnes je to 86 procent. Nevím, jestli je to dobrý, nebo špatný progres. Ve srovnání s Polskem špatný. Poláci svoji příležitost využili více. Řekli si – postavíme tolik a tolik kilometrů dálnic. A postavili tolik kilometrů dálnic. My jsme vždycky o tom mluvili a skutek utek’. Poláci si řekli – chceme podpořit malé a střední firmy, zdaníme je tedy daleko méně. Neptejte se EU, co je hospodářský cíl České republiky,“ konstatoval sociálnědemokratický hejtman.
A zazněl hlas lidu – muže: „… tak mi řekněte, kolik má být HDP, kolik je cíl a jdeme dál…“
„Já vás chápu,“ na to hejtman Bernard. „Ale ptejte se české vlády, a ne někoho z Evropské komise. Já nejsem v české vládě. Já vám řeknu, o kolik procent snížíme silnice čtvrté a páté kategorie, to jsou ty nejhorší, které u nás existují, tak jejich poměr snížíme z padesáti procent na dvacet. Vy se nemůžete ptát hejtmana, co jsou hospodářské cíle této vlády.“
Vlak ujíždí a my ani nemáváme…
Lemaitre pak pokračoval typickou úřednickou frazeologií: „Měli bychom dostatečně rychle přejít z velké infrastruktury do investic, do inovativnosti soukromého sektoru. To je klíč k úspěchu, jak srovnat životní úroveň v Evropě a nezaostávat za zbytkem světa. Máte samozřejmě větší kapacitu přidané hodnoty, ale potřebujete najít správný způsob partnerství mezi místními samosprávami a soukromými společnostmi a k tomu připojit inovaci a výzkum. Díky Fondu soudržnosti už jsme podpořili určitou revoluci v Evropě. V tomto období jsme chtěli, aby si všechny regiony připravily svoji regionální inovační strategii, tak aby si identifikovaly své silné stránky a našly, které finance z Fondu soudržnosti mohou využít. Je to proces, kdy se budou místní aktéři bavit mezi sebou a dosáhnou nějakého společného závěru, kterého se budou držet. Ať již je to budování výzkumných center, ať se to týká veřejné správy, ale aby pak šli všichni stejným směrem. To je proces revoluce oproti současné době,“ konstatoval generální ředitel z Bruselu.
„V nadcházejícím období se chceme dále vydávat touto cestou, protože si myslíme, že je to správná cesta k podpoře hospodářského vývoje. Ve Španělsku, Portugalsku, Řecku nestačí postavit silnice. A myslím, že v České republice, i když jste k sobě velmi přísní a stěžujete si, že Polsko je úspěšnější než vy, tak pro Polsko to bylo snazší, protože původně zaostávalo. A je snazší dělat velké pokroky. Vzpomínáte si jako ČR, kde jste byli v roce 1986? To bylo ještě za socialismu, ale byla to doba, kdy k EU přistoupilo Portugalsko. Nemyslíte si, že od té doby jste udělali větší pokrok než třeba Portugalsko? Přestože jste po tolik let neměli veškeré výhody oproti Portugalsku, protože jste nebyli v EU?“ položil si vlastně sám pro sebe řečnickou otázku Lemaitre.
Opakování matka moudrosti
„Chceme prostě podporovat kvalitu tohoto procesu, a proto již máme určitou technickou podporu. Strategie by měla zůstat, ale také by se měla přizpůsobovat, protože jde o permanentní dialog mezi vámi a EU. V nadcházejícím období budeme určitě podporovat decentralizaci, protože ta je třeba právě v České republice velmi vysoká. Také chceme podporovat teritoriální investice. Neexistují nejen mezinárodní strategie, ale také regionální iniciativy a měli byste je nechat, aby se autonomně postaraly o své finance i do budoucnosti,“ zopakoval nejdůležitější body host.
Bernard poté uvedl, že „… velký problém této země je, že se tu za velké miliardy vybudovala různá technologická centra, dalo se do toho hodně evropských peněz a já se ptám, kolik je patentů, jestli jsme se zlepšili ve srovnání s jinými, jaká jsou ocenění? Budou nějaké konkrétní výsledky. Bál bych se, aby ty ústavy, které jsme vybudovali, nedopadly jako třeba ve Španělsku, kde řada těch projektů nedopadla dobře.“
Petr Osvald, bývalý předseda České národní delegace v Evropském výboru regionů, pak připomněl: „Pamatuji si, když jsme na projektu za miliardu hledali padesát centů a trvalo to měsíc a pracovalo na tom dvacet lidí.“
Psali jsme:
Zíráme na realitu
A hejtman Bernard pokračoval v popisu naší reality: „Zeptejme se, jak jsme zvládli jazykové vzdělávání. Bavíme se o tom, jak chceme zlepšit komunikaci s EU, jak chceme, aby byli mladí lidé – a jsou tu výjimky, které potvrzují pravidlo – vyjeli do zahraničí, byli tam suverénní a nebáli se tam promluvit. A nedržet jenom peněženku, když jdou koupit zmrzlinu. Když se srovnáme se severskými zeměmi, Německem, tak jsme ten úkol nezvládli. Na úrovni univerzit by hranice neměly hrát žádnou roli, měly by se vytvářet společné síly. A na to nám nepomohou žádné fondy. To je o přístupu této země, jestli si řekneme, že každý, kdo vyjde ze základní školy, se domluví anglicky.“
Pracovník Západočeské univerzity z auditoria s tím souhlasil: „… i jako bývalý učitel francouzštiny.“
Školství jako ve Finsku?
Bernard pak pokračoval: „My bychom si měli říci, že třeba půjdeme finskou cestou, za deset let to zlomíme, pak také co bude výstupem, kdo to bude každé dva roky měřit. My jsme to za třicet let nikde v ničem neudělali. Největší problém této země máme ve školství. Jestli s tím něco neuděláme, tak si tu můžeme povídat v rámci evropské, světové kavárny a nepomůže nám to,“ dotkl se názvu besedy a projektu Café Evropa.
Muž ze školství pak pokračoval: „Ve školství se utratí takových peněz, a přitom každá škola utrácí za něco jiného. Když se podíváte z nadhledu, tak vlastně nevíte, jaký je celkový cíl. Jeden to dá na výzkum, jeden na inkluzi…Je v tom spousta peněz, ale celkový výsledek nevidím,“ povzdechl si diskutující z pléna.
„Chceme, aby byly učebny 21. století, chceme, aby se žák mohl připojit k datové síti a měl počítačovou učebnu. Ale to není o reformě školství. To je jen její část, protože nejdůležitější je to, co učíme,“ doplnil hejtman.
Zástupce pošumavského městečka si téměř zoufal: „Zpracováváme projekty s nejistým výsledkem a pak kvůli malicherným věcem nedostaneme dotaci. Neuvažuje se o tom, že by se projektovalo až po schválení daného projektu. A co se týká školství, byl jsem docela zděšen na klatovském okrese, prostě na školách bylo vzdělávání i budoucnost. O toalety se postará zřizovatel, ale školy by samy měly vědět, jaký bude směr.“
Lemaitre odtušil suše: „To je čistě národní záležitost, Komise a Brusel se k tomu nevyjadřují. Můžeme jen upozornit na určitá srovnání nebo ukázat příklady osvědčených příkladů v některých zemích. V sociálním zázemí dětí vidíme obrovské rozdíly napříč Evropou a tomu bychom měli věnovat více pozornosti. Nakonec je to ale čistě národní záležitost daných států. Není to Evropská komise, která by nařizovala, že si máte opravit školu.“
Hleďme, kdo je euroskeptikem!
Pustil se však na jiné téma: „A odkud se bere skepticismus? Když se podíváme na členské státy, které dostaly dlouhodobě nejvyšší podporu z kohezních fondů, tak tam nevidím negativní propojení mezi vysokou mírou podpory a nízkou podporou EU. Podívejme se na členské státy, které od doby hospodářské krize si prošly opravdu těžkým obdobím, jako třeba Portugalsko, Španělsko, Řecko, a stále jsou velmi proevropské a dlouho jsou příjemci evropských peněz. Když se podíváte na Polsko, Maďarsko, populace je mnohem proevropštější než vlády těchto zemí. Nevím, zda to bude platit i v budoucnu. ČR společně se Spojeným královstvím je největším euroskeptikem v rámci EU. Je tu určitý vliv a dopad, jak politici denně ve svých členských zemích EU svým občanům představují. Je tady i vliv bulváru, který byl vždy protievropský,“ nandal to médiím Lemaitre. „Je tu prostě naprosto zásadní odpovědnost a vliv politiků. Ti by měli přijíždět do Bruselu, zastupovat názory svých občanů, a ti, kteří působí ve svých zemích, vzít na sebe odpovědnost a seznamovat, čím přispěl Brusel a jak nám EU může pomoci. A není to jen o penězích. Je pravda, že čelní představitelé ČR jsou vůči EU velmi kritičtí už řadu let. A pak vidíme možná opačný jev solidarity.“
Dvakrát nevstoupíme do jedné řeky!
Závěrečné slovo patřilo hejtmanu Plzeňského kraje Josefu Bernardovi: „My o EU přemýšlíme jen v kontextu dotací. Ale to není EU. EU je jednotný trh. My jsme dostali tiket do společenství těch nejvýznamnějších zemí. Když jej ztratíme, nikdy jej nebudeme mít zpět. My nejsme Velká Británie. My jsme malá Česká republika. U nás dopady ztráty nejednotného trhu, ztráty volného pohybu osob a kapitálu budou desetkrát horší než ve Velké Británii. A tu šanci již nikdy nebudeme znovu dostávat,“ burcoval sociálnědemokratický vůdce kraje. „Žádná ekonomika světa nikdy v historii nezvítězila tím, že zavedla protekcionismus a ochranářství. Dnes mnoho lidí po tomto způsobu ekonomického řízení státu volá. To není správná cesta! My staří to už tady nějak dožijeme, ale vy mladí si to opravdu hlídejte. Protože v této zemi je opravdu hodně lidí, kteří aby získali nějaký svůj prospěch, popularitu, tak jsou schopni tuto základní hodnotu prodat a ztratit.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
