Ničím jiným než cenzurou v České televizi nemůže Petr Žantovský začít své pravidelné mediální hodnocení uplynulých dní. „Jde o vystřihnutí z projevu pana prezidenta na konferenci k pětadvaceti letům svobodného podnikání, když se zmiňoval o negativních příkladech české ekonomické transformace a uvedl pana Bakalu. Ten je zřejmě u editorů v České televizi v ochraně a příslušný editor, který se dopustil toho vystřižení, asi ví, proč to dělá. Jestli má namířeno do Bakalovy televize za paní Drtinovou a panem Veselovským nebo proč vlastně to dělá,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Následné kroky, které po propuknutí skandálu učinila Česká televize, přitom každopádně považuje za alibistické. „To, že sundají editora na místo méně důležitého editora, kde bude mít méně rozhodovacích pravomocí, mi přijde jako kdysi na vojně. Když tam člověk udělal nějaký průšvih, tak mu sebrali jednu pecku z nárameníku, ale za čtrnáct dní mu ji vrátili za nějaký jiný mimořádně vynikající čin v boji proti imperialismu. Takové tohle je opravdu směšné. Mám pocit, že si z nás veřejnoprávní televize v tomto směru opravdu utahuje,“ myslí si mediální odborník.
Provést to Havlovi, tak letí všichni od generálního ředitele po vrátného
Zároveň zdůrazňuje, že samozřejmě nejde o samotného Zdeňka Bakalu, ale o princip. „Kdyby to teď provedli Havlovi, tak letí generální ředitel počínaje a poslední vrátný konče. Tohle je naprosto nepřijatelné a je to cesta někam, kde jsme asi nechtěli po těch pětadvaceti letech být. Výmluvy typu ´My jsme mu sundali prémie, nebo dvacet procent z platu´ nebo nějaké podobné hlouposti by neměli koncesionáře veřejnoprávní televize v žádném případě uklidnit a v žádném případě by to neměli nechat být. Protože tohle si říká opravdu o zásadní debatu o smyslu takové televize,“ tvrdí Petr Žantovský.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník