„U nižších pracovních pozic, např. práce u obchodních řetězců nebo ve skladu, kterou popisoval pan Petr Stanislav, běžně zaměstnanci vykonávají práci přesčas, ve svátek, v noci apod., a tu, pokud jim ji zaměstnavatel neproplatí nebo neposkytne jinou formou kompenzace (náhradní volno), je velmi těžké vinou špatných zákonů prokázat,“ vysvětluje úředník.

Vzápětí vysvětluje důvod. „Zaměstnavatel je sice povinen vést tzv. evidenci pracovní doby – náš slavný zákoník práce však neupravuje důsledně jeho formu. V zákoníku je sice uvedeno, že zaměstnavatel je povinen vést evidenci pracovní doby, práce přesčas, pracovní pohotovosti a noční práce u jednotlivých zaměstnanců – v praxi však v případě, že se zaměstnanec domáhá např. proplacení svých přesčasových hodin, stačí, když si zaměstnavatel v případě kontroly ze strany státu (inspekce práce) připraví a předloží cáry naprosto stejných papírů, na kterých bude uvedena pracovní doba nepřekračující 40 hod. za týden – a nikdo mu nic nedokáže,“ popisuje přístup státu ze strany zákonů.

Celý článek ZDE

„Evidence se pro tyto účely falšuje naprosto běžně a je to jednostranně předložený důkaz zaměstnavatelem a tvrzení zaměstnance, že evidence neodpovídá, nelze bez důkazů prokázat. Sehnat svědky je velmi těžké a kamery také všude nejsou...“ dodává s tím, že se navíc za celých osm let své praxe nesetkal se zaměstnancem, který by (třeba i anonymně) svědčil proti svému zaměstnavateli.