Možnost podávat hromadné žaloby existuje v nějaké podobě ve většině vyspělých právních států, jako je Německo, Francie, Itálie, Španělsko, Velká Británie, Dánsko, Norsko, Švédsko, USA, Kanada, Austrálie, ale i Polsko, Maďarsko a řada dalších. Když se však podle zástupce Spotřebitelského fóra Kryštofa Kruliše podíváme do sousedních evropských států, nikdo zatím nešel tak blízko systému americké class action, jako je to navrhováno u nás. „Věcný záměr zákona jde na komára s houfnicí. Stávající problémy by šlo vyřešit mnohem elegantnější a bez souvisejících rizik,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz Kruliš (celý rozhovor uvádíme na závěr). Snaha přeskočit z nulové úpravy do nejextenzivnější úpravy amerického stylu je podle něj riziková. Navíc se může dotknout víc poctivých firem než tzv. „šmejdů“, protože ti založí jiné s.r.o a hromadné žalobě se mohou vysmát.
Užitečný krok ke kultivaci vymahatelnosti českého práva, ale…
Podobné obavy zazněly i na odborném sympoziu, které se konalo k tématu hromadných žalob v listopadu. Organizovala ho Stálá konference českého práva za odborné podpory advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný. Účastníci Sympozia, mezi nimiž byli zástupci justice, akademické sféry, ministerstva spravedlnosti i zájmových sdružení, se shodli, že byť záměry Ministerstva spravedlnosti na přijetí zákona o hromadných žalobách vnímají jako užitečný krok ke kultivaci vymahatelnosti českého práva, je třeba podrobit parametry návrhu intenzivní věcné diskusi, aby nevedl k nezamýšlenému cíli.
Advokát Jaromír Císař připouští, že hromadná žaloba může napomoci vyrovnat faktickou asymetrii účastníků řízení, kdy ekonomicky silnější subjekt má silnější postavení v soudním řízení. Už proto, že má více finančních prostředků. „Hromadná žaloba tak má své místo zejména v oblasti spotřebitelských vztahů, kde jde často o tak nízké nároky, že se jednotlivému spotřebiteli nevyplatí samostatně se o ně dlouho a nákladně soudit. Její využitelnost vidím tedy v oblasti spotřebitelského práva,“ řekl advokát ParlamentnímListům.cz, ale varuje před automatickým rozšířením hromadné žaloby do všech oblastí práva. To by podle něj byl nebezpečný experiment, který by mohl vést k narušení konkurenční rovnováhy a destabilizovat tržní prostředí. „Rovněž je třeba zamezit riziku zneužití kolektivní žaloby v konkurenčním boji, to vidím jako velmi reálné,“ dodává. Jako odstrašující příklad uvádí šikanózní podávání insolvenčních návrhů, které se po zavedení insolvenčního zákona stalo běžným nástrojem likvidace konkurenta.
Rizika vidí právníci i zástupci spotřebitelů
I předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem Luboš Dörfl považuje zákon o hromadných žalobách za užitečný a důležitý nástroj pro uplatňování určitého typu soukromoprávních nároků, které se podle stávajících předpisů uplatňují obtížně nebo se to jednotlivci nevyplatí. „Zákon by proto měl přispět k lepší „rovnosti zbraní“ zejména v oblasti spotřebitelských sporů nebo jiných sporů, kde postavení žalovaného na trhu je natolik silné, že je třeba vyvážit zájmy určitého okruhu osob s menšími a zpravidla hůře prokazatelnými nároky při sporu s těmito společnostmi,“ sdělil ParlamentnímListům.cz soudce. Ale i on upozorňuje, že s tím jsou spojena některá rizika, která je třeba dobře ošetřit, zejména zneužití možnosti podání takových žalob pro nekalý konkurenční boj, nebo pro vydírání velkých společností hrozbou potíží a nákladů, které i neúspěšná žaloba může pro žalovanou stranu přinést.
„Kromě toho je třeba se na aplikaci pravidel souzení hromadných žalob dobře připravit i po procesní stránce a po stránce personálního a materiálního zabezpečení soudů, aby hromadné žaloby nevedly k zneprůchodnění soudní soustavy a tím v důsledku ještě horšímu postavení žalobců, než je v současné době,“ varuje zástupce justice před zahlcením soudů.
Fotogalerie: - Orbán v Senátu
Fotogalerie: - Příjezd Viktora Orbána
Ministerstvo spravedlnosti: zákon bude mít pojistky, které ve Spojených státech amerických nemají
Ale zástupci ministerstva spravedlnosti oponují, že jakékoli právo lze zneužít. „V tomto ohledu je však třeba veřejnost ujistit, že jsme si možných rizik vědomi a zákon obsahuje celou řadu pojistek, které by měly potenciálnímu riziku zneužití zabránit,“ ujistil ParlamentníListy.cz Martin Bačkovský z tiskového odboru ministerstva. Mezi klíčové pojistky podle úřadu patří povinnost platit soudní poplatek, na rozdíl od USA. A nemá být jen symbolický. Navíc neúspěšná strana bude muset vítězi soudního řízení nahradit náklady řízení, na rozdíl od Spojených států amerických, kde si každá strana nese náklady sama.
Úřad také nevidí riziko ve zneužití v konkurenčním boji. „Ministerstvo se domnívá, že naopak hromadná žaloba přispěje ke stabilizaci a narovnání tržního prostředí, neboť umožní vymáhat nároky, které se dnes vymáhat nevyplatí a zajistí jejich vymáhání efektivně. Tím pádem odpadne konkurenční výhoda, kterou dnes některé subjekty na trhu oproti poctivým podnikatelům mají,“ namítá Bačkovský. Argumentuje tím, že hromadné žaloby fungují v řadě zemí a na hospodářském prostředí se to nijak negativně nepodepsalo. Kupříkladu v USA má každý členský stát federace vlastní úpravu hromadných žalob. Ve státě Kalifornie existuje velmi příznivé právní prostředí pro jejich podávání a i přesto je Kalifornie jedním z tahounů amerického hospodářství. Jakákoliv příčinná souvislost mezi hromadnými žalobami a nestabilitou hospodářského prostředí tak podle ministerstva spravedlnosti neexistuje.
Evropská unie připravuje směrnici, ale Česku se moc nelíbí
Zákon, jehož cílem je zlepšit vymahatelnost nejen spotřebitelských nároků, se připravuje v době, kdy se v Evropské unii začala projednávat směrnice o kolektivních žalobách. Ta však podle zástupců ministerstva byla přijata členskými státy velmi kriticky. Kontroverzně je vnímán především návrh, že vysouzená částka nepřipadne vůbec poškozeným, ale bude použita na obecně prospěšný účel ochrany spotřebitelů. České ministerstvo spravedlnosti vítá zájem Evropské komise o nějaký posun v této oblasti, ale nesouhlasí s některými parametry návrhu, například s tím, že částka bude u některých sporů automaticky použita na obecně prospěšný účel. Není podle něj vhodné právní úpravu hromadných žalob na unijní úrovni sjednocovat.
Psali jsme:
Na komára s houfnicí, hodnotí návrh zákona o hromadných žalobách zástupce spotřebitelů
ROZHOVOR Užitečný, ale rizikový, tak vidí věcný záměr zákona o hromadných žalobách, který připravuje ministerstvo spravedlnosti, předseda správní rady Spotřebitelské fórum Kryštof Kruliš. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vysvětlil, jaká vidí rizika.
Jak se díváte na věcný záměr zákona o hromadných žalobách, který připravilo ministerstvo spravedlnosti? Potřebuje tuto změnu český právní řád?
Zavedení určitých institutů procesního práva, které by umožnily skupinové uplatnění nároků na plnění se stejným či obdobným základem by našemu právnímu prostředí prospělo. Současný stav není vyhovující. Oprávněné odrazuje zdlouhavost a nákladnost soudního řízení a nejednotnost soudního rozhodování. Často se pak řeší více sporů se stejným základem souběžně, což v důsledku rozdílných výsledků vede k oslabení důvěry ve spravedlnost u nás i zbytečné zahlcení soudů, které pak ne vždy zvládají a někdy ani nemohou zvládat svou práci v potřebné kvalitě. Konečně, nevýhody stávajícího systému plynou i pro žalované, kteří musí vynakládat výdaje na soudní výlohy v paralelních řízeních. Ministerstvo spravedlnosti přistupuje k přípravě hromadných žalob velmi profesionálně, ale věcný záměr zákona z jeho dílny je pravděpodobně až příliš ambiciózní a ve svém důsledku i velmi rizikový. V této fázi by zcela postačilo doplnit rychle do civilního procesního řádu několik ustanovení, která by na základě plných mocí od jednotlivých oprávněných umožnila projednat stejný či obdobný základ nároku v jednom řízení, s efektem stanovení promlčecí lhůty pro všechny zúčastněné a následnou nutností individuálně uplatnit výši nároku. Překonaly by se tak největší nedostatky stávající úpravy, aniž by došlo k zavedení experimentálních cizorodých prvků, o nichž nikdo neví, co v našem právním řádu mohou napáchat. Podíváme-li se do sousedních evropských států, vidíme trend postupného zavádění prvků kolektivního uplatňování práv, nikdo ale zatím nešel tak blízko systému americké class action, jako je navrhováno v našem věcném záměru zákona.
V čem bude podle vašeho názoru přínos tohoto zákona?
Zákon by odstranil situaci, kdy drobné nároky je třeba uplatňovat každý zvlášť. Odstranila by se i nevhodná praxe, kdy některé skupiny lidem namlouvají, že uplatní jejich nárok kolektivně a pokud pak prohrají, dají ruce pryč od svých slibů a klienti nejen že nedostanou zaplaceno, ale musí hradit i soudní výdaje za prohraný spor. Zároveň však věcný záměr zákona jde na komára s houfnicí. Stávající problémy by šlo vyřešit mnohem elegantněji a bez souvisejících rizik.
Může zákon přinést i nějaká rizika? Nemůže být zneužit, jak se to stává v některých případech ve Spojených státech amerických, kde funguje?
Snaha přeskočit z nulové úpravy do nejextenzivnější úpravy amerického stylu je riziková. Rizika jsou právní i ekonomická. Z právních debat se ukazuje, že úprava nemusí být v souladu či být protichůdná řadě institutů soutěžního práva či insolvenčního řízení. Problematické bude i řízení s cizím prvkem. Narušuje i zažité principy postavení advokáta a jeho vztahu s klientem a kontradiktorní charakter řízení. V ekonomické oblasti je rizikem možnost šikanózního až vyděračského uplatnění tohoto institutu. Hromadné žaloby by se v navrhované podobě mohly zvrtnout spíše do nástroje konkurenčního boje, než nástroje pro uplatnění práv jednotlivců. Samotné podání hromadné žaloby má zásadní reputační účinky, které dopadnou zpravidla více na poctivé firmy, než na takzvané „šmejdy“. Poctivá firma často bude nucena zvažovat vyrovnání i v případě, když nepochybila. Takzvaní „šmejdi“ si založí jiné s.r.o. a hromadné žalobě na ně se mohou vysmát. Pokud se rozvine praxe hromadných žalob do takového extrému, jako byly dříve zneužívány například insolvenční návrhy k vzájemnému vyrovnávání účtů, firmy to zahrnou do svého rozhodování. Může se tak zvednout cenová hladina či ochabnout investiční aktivita. Proto je důležité věnovat náležitou pozornost formulaci jednotlivých institutů a dbát o zábrany jejich zneužití.
Evropská komise začala projednávat směrnici o kolektivních žalobách, ale členské státy se k ní staví poměrně kriticky. Zejména k návrhu, že vysouzená částka nepřipadne poškozeným, ale bude použita na obecně prospěšný účel ochrany spotřebitelů. Jaký je Váš názor na tento návrh?
Evropská komise navrhuje uplatňovat kolektivní nároky skrze reprezentativní žaloby spolků. Zdůrazňuje zejména to, že hromadné žaloby by neměly být přínosem pro spotřebitele a ne ziskem pro úzkou skupinu advokátních kanceláří. Zavedené spotřebitelské spolky, které dlouhodobě vyvíjejí aktivitu na poli ochrany spotřebitele jsou silnou bariérou zneužití tohoto institutu a zaručí také informovanější podávání hromadných žalob tam, kde jsou nejvíc zapotřebí. Z tohoto hlediska je tak návrh Evropské komise přívětivější ke spotřebitelům i poctivým firmám, než systém blížící se americkým class action, o kterém uvažuje Ministerstvo spravedlnosti ČR. I z hlediska konkurenčního prostředí na vnitřním trhu se ukazuje jako problém, pokud by česká úprava byla v tomto ohledu striktnější, než úprava v ostatních evropských státech.
Spotřebitelské fórum proto opakovaně poukazovalo na výhody omezit hromadné žaloby pouze na etablované spotřebitelské spolky, které by mohly spravovat plné moci od jednotlivých oprávněných, reprezentovat je a plnit roli klienta vůči advokátovi a svou dobrou pověstí zaručovat, že institut nebude zneužíván. Problémem u nás však je, že spolky jsou výrazně podfinancovány, na rozdíl od zemí západní Evropy, a necítí se tak na tuto roli připraveny. Přesto je však vhodnější nalézt cestu, jak omezené finance vyřešit, než experimentovat s hromadnými žalobami podávanými advokáty či správci na ziskovém základě. Ohledně návrhu Evropské komise, že výtěžek hromadné žaloby u bagatelních nároků připadne na obecně prospěšný účel, lze mít pochybnosti. Tento bod nemusí být nakonec v evropské úpravě zachován. Situace se ale v praxi nemusí příliš lišit od hromadné žaloby podle našeho věcného záměru zákona. Kdo z nás si nechává všechny účtenky, i za drobné nákupy, aby pak po několika letech mohl prokázat svůj nárok na výtěžek hromadné žaloby? Pokud se totiž úspěšně zažaluje podle našeho věcného záměru zákona, nebude se prokazovat individuální nárok. Firma tak sice zaplatí advokátovi nebo správci, ti si z něho strhnou 5 až 30 % a pak jej budou muset rozdělit jednotlivým oprávněným. Ti ale stejně budou muset nějak svůj nárok prokázat, tedy například, že si daný závadný výrobek před lety koupili. Pokud to neprokáží, zbytek výtěžku má podle naší připravované úpravy propadnout státu, což je ještě méně logické, než jeho užití ve prospěch spotřebitelů, jak navrhuje Evropská komise.
Psali jsme:
autor: Libuše Frantová
