V zahraničí se objevila nová publikace Biologická bezpečnost v Putinově Rusku, která varuje před ruskými biologickými, případně genetickými zbraněmi. Autoři Zilinskas a Mauger tvrdí, že Rusko má arzenál chemických a biologických zbraní a vyvíjí další, což vše utajuje. O jiných zemích se nezmiňují.

Shodou okolností se kniha objevila v době, kdy je Rusko bez důkazů (jako obvykle) obviňováno z diletantského pokusu o likvidaci dvojitého agenta, kterého přitom mělo šest let ve vězení, než ho poslalo jeho britským zaměstnavatelům.

Zcela náhodou se objevuje v době, kdy se poslední islámští teroristé v Sýrii a jejich američtí a turečtí spojenci opět začali v médiích ohánět chemickými zbraněmi, které údajně používá syrská armáda. Velký povyk jako obvykle vyústil nikam, ale pomáhal zakrýt brutální turecký úrok na kurdskou enklávu v Afrínu na území Sýrie, kde vojáci členského státu NATO vraždí civilisty, včetně dětí. Kurdové se naivně domnívali, že jejich dlouhodobý vstřícný vztah k USA, již od osmdesátých let minulého století, povede k tomu, že se jich Američané zastanou proti Turkům. Stejně jako „spolehliví“ američtí spojenci na ně kašlou demokraté a bojovníci za svobodu a lidská práva v EU. Velmoc není nikdy přítel malého státu, nebo národa, pokud se jí to nehodí, a na vděk či morálku v politice mohou Kurdové zapomenout.