ParlamentníListy.cz byly o celém dění informovány přímo od jednoho z rodičů, jemuž byla slíbena anonymita. Opakovaně jsme se pokoušeli kontaktovat také vychovatelku onoho příměstského tábora, ta však na žádost o rozhovor nereagovala. Neučinila tak ani škola, ze které děti na odpolední tábor dojíždí. Ale postupně.

„Syn nám odpoledne říkal, že měli mezi hrami chvíli pauzu. Ráno odjedou, pak jsou tam na příměstském táboře obvykle do odpoledne. Hrají fotbal, volejbal, koupou se, co počasí dovolí, asi to zažil každý,“ sdělil redakci rodič, který se s tímto příběhem na ParlamentníListy.cz obrátil.

„A během polední pauzy, což je často tak, že děti sedí u stolu a koukají do mobilu, pustil Tři sestry a skladbu Průša. Prý to skoro nikdo neznal, ale když postupně začaly děti vnímat slova, tak zbystřily a smály se,“ pokračuje.

V tuto chvíli bude vhodné odcitovat některé pasáže textu, které v roce 1992 spustily poměrně silnou vlnu emocí právě na téma Průša. Toto příjmení se navíc stalo synonymem jinakosti, a to zřejmě i díky Třem sestrám.