Mundier je přesvědčen, že původní myšlenka Evropské unie jistě byla nosná. Jenže, co z této ušlechtile ideje zbylo dnes?
„Jedna věc je evropská integrace a jedna věc je onen úřednický moloch, který na myšlence evropské integrace parazituje. Všechny ty kvóty (nemám teď na mysli jen kvóty pro přijímání uprchlíků) a směrnice jsou jedním velkým nesmyslem. Není snad důležitější bezpečnost, sociální politika nebo vzdělávání? Opravdu je třeba jednotné evropské měny? Opravdu musí všechny evropské země vyvážet stejné množství obilí? A mít stejně velké okurky?“ ptá se Mundier.
Evropskou unií otřásla především v roce 2015 migrační krize. „Poděkovat“ za to prý můžeme především německé kancléřce Angele Merkelové, která do Evropy pozvala statisíce migrantů, údajně bez toho, aby se zamyslela nad tím, co to může způsobit. Když to přineslo problémy, chtěla paní kancléřka okolním zemím vnutit kvóty na migranty, podle Mundiera bez ohledu na demokracii. Nezvratně to může změnit starý kontinent.
Další krize EU přišla v roce 2016, když si Britové odhlasovali brexit. Zatímco britský premiér David Cameron si zachoval tvář, když ještě před volbami slíbil, že vypíše referendum o setrvání v EU. Toto referendum skutečně vypsal, prohrál a čestně odstoupil. Zato bruselští úředníci začali Brity za jejich rozhodnutí urážet. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker a dnes již bývalý předseda Evropského parlamentu Martin Schulz hodlali Brity za jejich rozhodnutí potrestat. Ačkoli měli oba pánové na rozhodnutí Britů svou vinu, nezachovali se ani za mák tak státnicky jako David Cameron.
„Otázka: Má Evropská unie ještě smysl? Má, ale musí se změnit. Musí být méně byrokratická a více demokratická. Musí o její podobě rozhodovat i jiné státy než Německo. A musí být taková, aby se do ní jednou chtělo vrátit i Spojené království. Opravdu si myslím, že ta Velká Británie by tam být měla, aby pomáhala udržovat rovnováhu. Jenže Evropská unie se změní teprve ve chvíli, až se vymění ti, kteří ji budou v Bruselu reprezentovat. Nesmí to být ale žádní populisté, nýbrž skuteční státníci. Takoví, jakými byli Churchill, de Gaulle nebo Masaryk!“ uzavřel autor.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp