Jak v minulém týdnu připomínal Newsroom ČT24, je to právě 25 let, co se zaměstnanci České televize domohli rezignace generálního ředitele Jiřího Hodače, což bylo považováno za vítězství „televizní stávky“.
V době, kdy redaktoři zpravodajství v newsroomu na Kavčích horách mávali Hodačově ředitelce zpravodajství Janě Bobošíkové před očima plyšovým prasetem, byl žhavou novinkou informačních technologií telefon „véčko“, který se dal vyklápět, a na internet jste se připojovali vytáčením přes telefonní linku.
Historický exkurz je zde uváděn pro připomenutí doby, která od televizní krize uplynula. Přesto za těchto 25 let, kdy se zásadně proměnil svět, nedošlo v České televizi k žádné systematické změně. Televizní zákon, podle kterého vysílatel funguje, je dokonce z roku 1991 a poslední větší koncepční změna proběhla právě v reakci na televizní krizi. Další novely už víceméně jen absorbovaly technické novinky vysílání.
Z ředitelů za toto čtvrtstoletí Jiří Balvín musel skončit po několika měsících a následovaly dvě dlouhé éry ředitelů Jiřího Janečka a Petra Dvořáka, z nichž první přímo vyšel z řad stávkujících redaktorů a druhý si podle mnohých insiderů zajišťoval klid respektováním moci vlivných šéfredaktorů.
Na konci Dvořákova druhého šestiletého mandátu už se celkem otevřeně psalo o tom, že televize je zabetonovaná. Dlouholeté struktury odolávaly jakýmkoliv pokusům o změny a divák se mohl na některé vlajkové pořady a jejich tváře dívat týden co týden ve stejném čase více než patnáct let.
Zvolení ředitele Součka bylo jedním z projevů snahy o rozhýbání Kavčích hor, o kterém se od začátku dvacátých let mluvilo čím dál hlasitěji. Proti tomu ale vždy existovala mediální výrazná skupina politiků, celebrit a neziskových organizací, které jakoukoliv snahu o změnu interpretovala jako útok na veřejnoprávní vysílání a demokracii vůbec.
Za Fialovy vlády se právě tito lidé dostali do blízkosti Strakovy akademie, Česká televize se stala podstatnou součástí projektu „strategické komunikace“. Redaktoři v mnoha případech zcela otevřeně propagovali některé názory či fandili jedné straně sporu, což konstatovala i televizní rada. Díky tomu se změna ve veřejnoprávní televizi stala jedním z politických témat, která před loňskými volbami slibovala celá tehdejší opozice.
Vznikající koalice ANO, SPD a Motoristů sobě, která získala jednoznačnou většinu 108 hlasů, si do programového prohlášení napsala: „Na základě analýz připravíme další legislativní změny, které povedou k aktualizaci definování veřejnoprávní služby, efektivnějšímu využívání zdrojů a odstranění duplicitních nákladů.“
Fotogalerie: - Důvěra vládě
Dále slibovala důslednější kontrolu hospodaření České televize, jehož symbolem se v minulých letech staly začerněné smlouvy, které si lidé vyžádali na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.
A rovněž programové prohlášení obsahovalo závazek zrušit koncesionářské poplatky z televizních a rozhlasových přijímačů, dosavadní pilíř financování veřejnoprávních médií, a jejich převedení pod státní rozpočet.
V tomto šlo o reakci na zásadní technologické změny jednadvacátého století, kdy se televizní i rozhlasové vysílání dá přijímat i na mnoha jiných zařízeních, než jsou klasické televize a rádia. Fialova vláda šla cestou rozšíření platnosti koncesionářského principu i na počítače a mobilní telefony, ale mnozí poukazovali, že země, které s mobilními technologiemi pracují více než my, třeba skandinávské, raději volí cestu úplného opuštění koncesionářského principu plateb za zařízení.
A mnozí dodávají, že by ve druhé čtvrtině jednadvacátého století bylo záhodno předefinovat nejen financování televize a rozhlasu, ale rovněž celý koncept veřejnoprávního vysílání. I zde totiž od roku 1991 došlo k zásadním změnám. „Vůbec se nepočítalo s tím, že budou nějaké sociální sítě, kam se budou vystříhávat jen části pořadu,“ vysvětluje pro příklad pro ParlamentníListy.cz mediální expertka Alena Maršálková.
Touto cestou se chce vydat i Babišova vláda, jak schválila na svém pondělním jednání. Nová pravidla pro financování veřejnoprávní televize a rozhlasu by chtěla mít už od začátku roku 2027.
Rozhodnutí vyvolalo bouřlivou reakci v opozici i ve skupinách, které „nezávislost České televize“ hájí tradičně.
Sumář námitek poskytla senátní stálá komise pro sdělovací prostředky. Komise v čele s předsedou Davidem Smoljakem, ve které zasedají mimo jiné senátoři Břetislav Rychlík, Tomáš Töpfer, Václav Láska nebo Hana Kordová Marvanová, schválila v úterý usnesení, že informace o nové legislativě „bere se znepokojením na vědomí“.
Dále Smoljakova komise „vyjadřuje přesvědčení, že média veřejné služby jsou v časech informační války, vedených proti členským státům EU zejména Ruskou federací, klíčovým pilířem informační bezpečnosti České republiky“.
Připomněla vládě platné evropské nařízení a varovala, že „zrušení systému televizních a rozhlasových poplatků a převedení pod financování ze státního rozpočtu vystavuje média veřejné služby nebezpečí subjektivního rozhodování a politické zvůle“.
Vláda by tedy podle senátorů měla „upustit od destrukce systému, který v naší zemi spolehlivě funguje více než 30 let“.
Sněmovní opozice k tomu přidala varování, že převedení financování pod rozpočet je cestou k ovládnutí veřejnoprávních médií vládou. „Tento krok, který Andrej Babiš plánuje, je naprosto tendenční po vzoru Viktora Orbána a Roberta Fica,“ doplnil Ivan Bartoš.
„Nejhlasitější jsou hlasy novinářů a opozičních politiků, že změna financování je konec veřejnoprávní televize, zestátnění, slovenská, maďarská, polská cesta,“ povzdechl si pro ParlamentníListy.cz místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Vadim Petrov.
Podle něj by bylo nejrozumnější, kdyby se zástupci ČT a ČRo s vládou podíleli na přípravě legislativních změn a vyšlo se přitom z některého z oceňovaných skandinávských modelů financování.
„Tak počkáme, s čím přijde vláda, a holt nějaké ty protesty a petice vydržíme. Nemají stejně žádnou váhu. Lidé hlasovali pro změnu. I co se týče těchto dvou reziduí reálného socialismu. Tak ji pojďme udělat,“ říká místopředseda RRTV.
Dvě cesty
ParlamentníListy.cz získaly z koalice informace, s čím případně „přijde vláda“, jak říkal místopředseda Petrov. Podle těchto zdrojů jsou v rámci vlády zvažovány dva způsoby financování.
Tím prvním je velmi legislativně jednoduché zřízení rozpočtové kapitoly veřejnoprávní televize a rozhlas, kterou by administrovalo pravděpodobně Ministerstvo kultury a jejím prostřednictvím by byl provoz obou médií financován přímo.
Částka na provoz obou médií totiž není v objemu státního rozpočtu nijak zásadní. Česká televize v roce 2024 hospodařila s necelými osmi miliardami, Český rozhlas vybral na vyrovnané hospodaření přibližně 2,3 miliardy. Objem rozpočtových výdajů činí 2,3 bilionu korun a například proplácení poplatků za obnovitelné zdroje energie, ke kterému se vláda zavázala od počátku letošního roku, představovalo výrazně větší částku.
Přímé navázání na rozpočet má ale ve vládní koalici i kritiky. Ti namítají, že by tím byla veřejnoprávní média až příliš těsně propojena s vládou, což se může projevit nejen tlakem na úspory, který je v posledních dnech prezentován jako „vyhladovění ČT“. Někteří zástupci koaličních stran varují, že tento přístup by také mohl umožnit naopak „velkou rozpočtovou párty“, pokud by ve vládě usedli politici, kteří mají ke Kavčím horám blízko. Všichni si ještě pamatují, jak vysokými částkami dokázala v rámci nejrůznějších inzertních titulů podporovat spřátelená média Fialova vláda. A také je známo, že třeba v hnutí STAN stále mají velký vliv politici přímo napojení na zakázky ČT.
V rámci koalice má variantu přímého financování ČT a ČRo podle našich informací podporovat především SPD, zatímco Motoristé a větší část ANO se aktuálně kloní k variantě založení zvláštního fondu, do něhož by k financování televizního a rozhlasového vysílání byla odváděna přesně stanovená částka.
Ta má být definována procentním podílem z HDP, což by rozpočet obou médií lépe svázalo s ekonomickou realitou země. Není zřejmé, jaký by tento podíl měl být, ale při vědomí, že současné rozpočty obou institucí jsou deset miliard korun a výše HDP České republiky je kolem osmi bilionů korun, se dá předpokládat podíl zhruba odpovídající poměru těchto částek.
Další zásadní otázkou je, kdo by tento společný fond spravoval. Zde podle informací ParlamentníchListů.cz je v rámci koalice několik otevřených variant řešení, z nichž žádná zatím výrazně nepřevažuje. Jednou z možností samozřejmě je zřízení zcela nového orgánu, do něhož by následně byli navoleni členové, buď Poslaneckou sněmovnou, nebo oběma parlamentními komorami.
Zvažována je ale i možnost nějakým způsobem v rámci fondu využít již existující orgány mediálního dozoru. Ať jsou to Rada ČT a Rada ČRo nebo případně i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která má správní pravomoc nad celým vysílacím trhem.
Formát této rady ještě bude předmětem mnoha diskusí, hledání konkrétního řešení je podle všeho na začátku. Inspirací může být třeba Státní fond audiovize. „Také jsem slyšel, že by to mělo být něco, jako je sportovní agentura. Ale také jsem slyšel, že to je nesmysl,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Vadim Petrov.
Finský model: Progrese a strop
Jasnější ale má být, že český model financování se má inspirovat v některém z modelů skandinávských. Aktuálně má být považována za nejvhodnější určitá přizpůsobená modifikace systému finského.
Finsko bylo průkopníkem změn ve financování veřejnoprávních médií, přišlo s nimi už v roce 2013. Důvodem byl propad příjmů obou vysílatelů, protože lidé čím dál více média sledovali na telefonech, tabletech nebo mobilech a klasické televize a rádia domácnosti v tradičně technologicky průkopnické zemi opouštěly.
V tomto modelu jsou veřejnoprávní televize a rozhlas financovány z příjmů zvláštní daně, která funguje zcela mimo státní rozpočet, a je tedy účelově vázána výhradně na vysílání. Tato daň je vybírána od každého občana staršího 18 let na základě jeho příjmu. Lidé s nízkým příjmem jsou od jejího placení osvobozeni a daň je definována progresivně, současně je ale zastropována. Ve finských podmínkách (odlišných od českých) je strop stanoven na 160 eur za rok.
Kromě fyzických osob platí daň nazývanou jako Yle tax také firmy rovněž s osvobozením těch nejmenších progresí a stropem.
Daň a její distribuci ve Finsku spravuje Státní televizní a rozhlasový fond a tento způsob financování je oceňován jako stabilní a současně sociálně spravedlivější než paušální kasírování každého rádia v domácnosti seniorů.
Jestliže ministr kultury Oto Klempíř mluvil o tom, že chce veřejnoprávním médiím zajistit stabilní financování, finský model se jeví jako odpovídající. Současně by tak vláda vyhověla obavám formulovaným prezidentem Pavlem.
Jeho podpora se vládě může hodit, jestliže chce stihnout legislativu uvést v účinnost od začátku příštího roku. Příprava zásadní legislativní změny a její schválení je totiž skutečně náročným politickým úkolem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Mají se zrušit koncesionářské poplatky?
