Miroslav Kalousek ve svém nominačním projevu do čela strany uvedl, že po 26 letech od listopadové revoluce nám nezbývá, než si přiznat jednu bolavou pravdu, že tehdejší převrat připravili „oni“, ne my. Pod slovem oni si podle něj lze představit zpravodajské elity, tedy intelektuální vrchol zločinného režimu, který si byl vědom, že po faktickém krachu Gorbačovovy perestrojky je pro udržení moci nutné změnit společenský systém a kapitalizovat dříve zespolečenštěné majetky pro skupinu vyvolených.
„Bohudíky se těmto nomenklaturním i zpravodajským elitám komunistického režimu další vývoj vymkl z rukou. Touha lidí po svobodě byla silnější, než si tehdejší technologové moci uměli představit. I díky tomu jsme zažili navzdory nepříliš spravedlivé a často zmanipulované cestě k tržní ekonomice období nebývalého rozvoje možností a příležitostí. Novodobá česká demokracie byla navzdory nepřiměřenému vlivu komunistických elit i normalizačním socialismem vygenerované vekslácké subkultury jednou z nejúspěšnějších zemí bývalého sovětského impéria. Naše země totiž měla po Listopadu 89 obrovský kredit,“ připomněl Miroslav Kalousek.
Ale stále zde podle něj pracovaly struktury komunistického managementu, které se nevzdaly svých ambicí po novém uchopení moci, které téměř rozvrátily společně sdílené vědomí o správnosti demokratické cesty, zproblematizovaly naše evropské a západní směřování, zesměšnily lidskoprávní dimenzi naší zahraniční politiky. „A – což je logickým a smutným výsledkem jejich obnovené aktivity – připravily Českou republiku o značný díl jejího mezinárodního kreditu. I to je jeden z důsledků působení prezidenta Miloše Zemana a jeho proruských přátel. To je také výsledkem práce rozvědčíků, kteří zaplavují náš veřejný prostor alarmujícími zprávami a vytvářejí mentální pátou kolonu Vladimíra Putina,“ ukázal prstem na Pražský hrad.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová