Církev však nesoudí každého stejně. „Zatímco mocný aristokrat mohl bez problémů spávat s mladými muži už před mnoha staletími a nic neriskoval, kdokoli jiný, slabší, se vystavoval nebezpečí tvrdých sankcí. Platí to dodnes. Psychicky slabý člověk vychovaný v katolickém prostředí může mít doživotní traumatické problémy se svou sexualitou. Naopak silní a dominantní lidé si v katolické církvi mohou dělat, co chtějí,“ pokračoval Cvek.

Za příklad zvráceného jednání dal komentátor sexuální zneužívaní dětí kněžími. „Katolická církev ukazuje dlouhodobě a konsistentně přímo svými skutky, jak jí záleží na ochraně těch nejslabších, totiž dětí, před sexuálním násilím ze strany kněží. Tato praxe katolické církve, směřující k ochraně nikoli dětské oběti znásilnění, nýbrž k ochraně násilníka, byla pozorována a dokumentována v mnoha zemích na světě. V katolickém Irsku to došlo dokonce tak daleko, že sám irský parlament odsoudil Vatikán za krytí zločinů katolických kněží proti irským dětem,“ napsal.