Co si myslíte o činnosti norské instituce Barnevernet, která je v Česku známá hlavně kvůli kauze rodiny Michalákových?

Každá lidmi vytvořená struktura zcela přirozeně nepáchá jen dobro, ale její činnost má vždy i negativní stránky. To je sociologická zákonitost, kterou velmi výstižně objasnil například  Jan Keller v knize Sociologie byrokracie a organizace. Takže při vší úctě ke jmenované norské instituci je zřejmé, že přehmatům a excesům se nevyhne ani ona a jednotlivým lidem i uškodí. Tím spíše, když tato část ochrany dětí je, zdá se, v Norsku plně privatizována a jde tedy o zisky z podnikatelské činnosti. Stejný „tržní princip“ se bohužel začíná prosazovat i u nás. Zatímco aktuálně „klasická“ zařízení náhradní rodinné péče nedostávají státní ekonomickou podporu, respektive je o několik měsíců v prodlevě, ministerstvo práce a sociálních věcí teď údajně uvolnilo až půl miliardy korun organizacím podporujícím profesionální pěstounskou péči. Tedy ani ne pěstounům samotným, ale jejich školitelům, dohlížitelů a administrátorům. Zlé jazyky tvrdí, že za ministra Jaromíra Drábka privatizaci pěstounské péče připravoval jistý vysoký úředník zejména pro své firmy, a když byl z ministerstva náhle odejit, jen plynule přešel do již připravených a zajištěných pozic.

To nezní zrovna optimisticky. Jak se tedy péče o děti u nás může vyvíjet?