Co dělat, aby vás nešmírovali. Expert zasvěceně promlouvá

Dá se proti němu nějak bránit? Jak bych mohl já zjistit, zda mě někdo poslouchá?

V případě podezření je nutné posoudit každý případ. Je nutné konzultovat, o koho by se mohlo jednat, zda např. o konkurenci nebo někoho jiného, jak je telefon používán apod. Z podstaty existují dvě možnosti – státní orgány, které mohou spolupracovat s tel. operátory a pak soukromé osoby, firmy, které se zaměří na váš telefonní přístroj.

V prvním případě nemáte moc možností jak se bránit.

Ve druhém je nutné zabývat se daty, která vám v telefonu běží, nebo si prostě koupíte nový přístroj.

Je to na individuálním posouzení. Ideální samozřejmě je nepoužívat obyčejný přístroj k předávání citlivých informací a chovat se obezřetně, jako byste se např. brouzdal v internetu. Ale samozřejmě existují i nějaké možnosti, jak mobilní telefony zabezpečit.

A co např. šifrované telefony?

Šifrované telefony – pokud nechcete, aby vás někdo poslouchal, můžete si je pořídit. Umožní vám přenášet zvuk nebo posílat data, která může přečíst, slyšet jen protistrana.

Je ale nutné si uvědomit několik věcí, jako že telefonní přístroj musí být dostatečně chráněn nebo že budete přemýšlet i o tom, kde hovoříte – zda např. nestojíte pod nějakou kamerou apod.

Tj. měl byste být velmi dobře poučen o rizicích i bezpečnosti používání takového přístroje, včetně jeho správného nastavení.

A jak to asi bylo s mobilem paní Nagyové a vyjádřeními, že policie něco dokáže rozšifrovat?

To, že někdo přečte nebo zjistí informace, které jsou v nějakém šifrovaném prostředku nebo že jím tyto info sdělujete, neznamená, že policie nebo někdo jiný musí nutně data rozšifrovávat. Stačí, abyste někomu dal svůj zašifrovaný prostředek ve stavu, kdy není nutné zadávat heslo nebo jste přístroj měl špatně zabezpečen, komunikoval s ním v nevhodném místě apod.

Myslíte si, že jsou dnes odposlechy zneužívány, resp. že je to hlavní metoda vyšetřování?

Zda jsou zneužívány, k takovému posouzení nejsem kompetentní a je možné, že k tomu není dnes kompetentní nikdo, protože by musely existovat relevantní podklady, informace, aby se posouzení vůbec mohlo udělat, a myslím, že principiálně je to chyba.

K druhé části otázky – Určitě je to významný prvek vyšetřování, ale musí být, resp. mělo by být jasně definováno, co takovým zásahem do soukromí bude získáno – zda poznatky o soukromém životě nebo o skutku, který se stal třeba před rokem, či více lety – vemte si ... něco spácháte a budete o tom někomu vyprávět po telefonu ? Po letech? Týká se to hlavně dlouhodobých odposlechů, u kterých jde o jejich pravém účelu a přínosu spekulovat.

Na druhou stranu v případech, kdy přímo hrozí riziko z prodlení, mohou odposlechy příslušným orgánům pomoci velmi rychle získat potřebné informace ke konkrétnímu skutku – jako například při pátrání po pohřešovaných osobách nebo v případech, kdy je nutno potvrdit jinak získané informace.

Myslím, že v této oblasti by s ohledem na velký zásah do soukromí měl existovat funkční systém, který by umožňoval vyhodnocovat odposlechy – oprávněnost, přínos a zajistit i informovanost osob, které byly odposlouchávány a třeba nejsou ani trestně stíhány.

A co třeba komunikace s Viberem, Skypem apod.?

Komunikovat jistě můžete čímkoli, ale pokud byste opět nechtěl, aby někdo vaši komunikaci mohl číst, slyšet, pak musíte volit vhodné prostředky a způsob ochrany. A mezi ně nepatří Vámi jmenované aplikace. Koneckonců už delší dobu jsou komerčně dostupné nejrůznější aplikace umožňující získávat data z těchto aplikací.

V nedávné době se rovněž medializovaly případy o odposleších doma či v kanceláři. Je reálně možné tyto odposlechy najít a jak se vůbec dají nainstalovat?

Začnu druhou částí otázky – jak se dají nainstalovat – pokud jde o stát, ten logicky disponuje mnohými prostředky, i když samozřejmě ani jemu se vždy nemusí podařit odpovídajícím způsobem uspět. V případě soukromých subjektů je to o tom, koho si do „svého“ prostoru prostě pustíte sami nebo svou nedbalostí, neznalostí jim necháte dostatek prostoru pro jejich práci.

Zda se dají najít. Všechno je samozřejmě možné a hodně záleží na znalostech, zkušenostech, možnostech. Rozhodně to není jednoduché a každý případ je jiný.

Přitom nezáleží jen na technickém vybavení, ale i na zkušenostech a znalostech konkrétních firem. Vždyť technický pokrok a cenová dostupnost některých zařízení udělaly za poslední dobu velký skok. Kvalitní kameru v propisce nebo klíčence dnes koupíte za pár korun…

Troufám si ale tvrdit, že odhalit sofistikovanou techniku dokáže jen několik málo specializovaných firem – a to nejen v ČR, ale i v Evropě.

Jak poznat, že kontrola je dobrá, že nejde jen o divadlo?

Měl byste vědět, kdo Vám prohlídku dělá, něco o jeho odborných schopnostech, mohou, ale nemusí pomoct reference. Hodně dáte na dojem, ale když tomu nerozumíte, opít Vás rohlíkem je snadné.

Ale třeba pomůže i samotný přístup před prohlídkou. Protože bezpečnost a ochrana není jen o tom, že někdo přijde a zkontroluje, zda něco máte doma, mj. protože za hodinu či několik hodin po prohlídce může být vše jinak. (viz. http://domaci.eurozpravy.cz/spolecnost/91569-v-kancelari-sefa-ceskych-drah-byly-nalezeny-odposlechy/)

Jak to myslíte?

No je to třeba o tom, že pokud máte někde průchoďák, řešit pak, zda Vám tam někdo něco nenechal je obtížné, neříkám neřešitelné, ale měl byste být informován o tom, že prohlídka Vám dá odpověď jen na ten daný okamžik.

Tomuto byznysu určitě napomáhá medializace odposlechových kauz. Takže počet zakázek určitě roste. Na kolik vůbec taková prohlídka vyjde? A kdo si je objednává?

Tak mírný nárůst zakázek je opravdu znát. Ale to souvisí i s tím, že si společnosti začínají uvědomovat cenu informací. Stejně jako se v autech taky zvyšuje počet airbagů ve standardní výbavě, tak i některé společnosti více dbají na bezpečnost a zabezpečení firemních dat a informací. A netýká se to jen IT bezpečnosti, ale informací celkově.

A co se týká cen, vždy záleží na rozsahu takové prohlídky. Ty kvalitnější začínají zhruba na 12 000 Kč za místnost. Státní úřady, ale i veřejnost může požádat o pomoc i policii.

A kdo si je tedy objednává?

Spektrum klientů je docela široké – soukromé osoby, různé kanceláře, firmy. Je potřeba si uvědomit, že i např. informace o cenové akci k nějakému produktu, ke kterému se dostane konkurence dříve než před uvedením na trh, může pro danou společnost znamenat velkou finanční ztrátu. Co teprve příprava nějakého strategického rozhodnutí, fúze apod.

Takže konkrétnější odpověď asi nedostanu... Chcete mi ale tvrdit, že jsou odposlechy takto rozšířené i v komerční sféře? Moje představa byla, že odposlechy používá jen policie a zpravodajské služby.

To jsou ty medializované kauzy. A je s podivem kolik informací z odposlechů se pak dostane do tisku. A to i před ukončením vyšetřování.

A hlavně tím se tato oblast odlišuje od tzv. průmyslové špionáže (i když o průmysl zde často vůbec nejde). Zde se žádné statistiky ani odhady nevedou a jen výjimečně se dozvíte, že v nějaké společnosti byl odposlech. To by rozhodně nebyla dobrá reklama.

Jak se máme obávat, že nám občanům chce někdo proniknout do soukromí?

Jde o to, co ještě Vy nebo jednotliví lidé považujete za soukromí. V dnešní době si každý člověk musí najít nějakou hranici, co považuje za své výhradní soukromí a co a jak bude sdílet s ostatními lidmi.

Vaším soukromím je v podstatě to, co si chráníte doma, v kanceláři apod., co sdílíte formou osobního rozhovoru.

A pokud budete nějakou zájmovou osobou, budete muset zvažovat, jak své soukromí máte ochráněno.

Kdo jsou nejohroženější občané?

Ohrožení jsme svým způsobem všichni, záleží jen na „míře“ využitelnosti citlivých informací. To je samozřejmě jiné u vrcholového manažera, vysokého státního úředníka a jiné například u učitelky nebo u dětí, které vyrůstají na technologiích, které se stávají součástí jejich života a rozhodně patří mezi rizikovou skupinu.

A jak mají rodiče své děti chránit?

U malých dětí by měli mít rodiče plnou kontrolu nad zařízeními, které děti využívají v rámci nějaké komunikace – telefony, tablety, apod. Protože nic není jednodušší než dětem nastavit nějaké zámky.
U větších dětí, které musí rodiče vychovávat k určité odpovědnosti a projdou fází 1. je možné provádět náhodnou kontrolu zařízení.

Pro oba případy současně existují různá řešení, která lze aplikovat na základě konkrétní konzultace s rodiči. V každém případě, odpovědnost rodičů a jejich nezbytná činnost je nutností.

Mohou se tzv. odposlechy týkat i lidí, kteří nic neprovedli a mají čisté svědomí?

Ano. Může jít o případy, kdy jsou nositeli nějakých informací.

Jak jsou vlastně regulovány tzv. odposlechy telefonů?

Obecně se dá říct, že odposlechy nařizuje soud v odůvodněných případech – zvlášť závažný trestný čin s horní sazbou nejméně 8 let nebo trestný čin, k jehož stíhání zavazují vyhlášené mezinárodní smlouvy. Pak jsou tady případy „se souhlasem osoby“.

Odposlech by měl být vždy řádně odůvodněn, např. Tím, že je to jediný způsob jak získat požadované informace, a měl by být určen jeho cíl – tzn. získání nějakých konkrétních informací.

Tj. pro samotné povolení je důležité jaké podklady připraví policie a zda má soudce možnost reálně posoudit oprávněnost pro odposlech a relevantnost předložených informací, zda se nejedná jen o „pavouka“ na základě toho, že lidé mají stejného zubaře.

Musí je vždy provádět policie?

Tak samozřejmě. Odposlechy nařízené soudy provádí policie. Sem neviditelná ruka trhu nedosáhne. Rozhodnutí je také obvykle v některém stupni utajení.

Na samotné realizaci se ale podílí soukromé subjekty, např. telefonní operátoři, poskytovatelé různých služeb apod.

Policie má povinnost, pakliže někomu odposlouchávala telefon, dotyčného o tom informovat. Jak to funguje v praxi?

Ano ale, trestní řád §88 odst. 9 upravuje podmínky, za kterých naopak státní zástupce, soudce či policejní orgán odposlouchávanou osobu neinformuje. K tomu stačí, když usoudí, že poskytnutím takové informace „by mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti státu, života, zdraví, práv a svobod lidí“ nebo k „narušení vyšetřování“. ...

V médiích se jen objevilo, že loni bylo nařízeno cca 9000 odposlechů. Jen u 551 případů vznikla informační povinnost. A informováno z těchto 551 bylo jen 56 osob. Zbytek tedy spadá pod nejrůznější výjimky.

Touto problematikou se zabýval předseda Daniel Korte z parlamentní Stálé komise pro kontrolu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, sledování osob a věcí a rušení provozu elektronických komunikací (SKKPO), ale zatím se postavení veřejnosti nijak nezlepšilo.