Bezpečnostní analytik Jan Schneider na webu Českápozice.lidovky.cz zveřejnil svůj článek, který se zaobíral vyjádřením poslankyně Heleny Langšádlové (TOP 09) o hybridních hrozbách. V poslanecké sněmovně totiž nedávno vznikla Stálá komise pro hybridní hrozby, jejíž členy jsou zástupci všech politických klubů v parlamentu. „Jak víme, hybridní hrozby jsou mixem všeho možného, co by mohlo útočníkovi poskytnout nějakou výhodu nad vybraným cílem. Součástí hybridní taktiky jsou proto i nejasné, zamlžené, dvojznačné, matoucí a zavádějící vyjádření. S tím by mohla Komise proti hybridním hrozbám souhlasit, kdyby nějaká byla,“ upozornil Schneider na název komise.
Poté Schneider upozornil na výrok poslankyně. „Budeme naléhat na to, aby byla jedna instituce, pokud možno na úrovni Úřadu vlády, která by koordinovala hybridní hrozby,“ pověděla poslankyně. „O hybridních hrozbách by měla rozhodovat instituce někde na úrovní Bezpečnostní rady státu a tam by hybridní hrby měly být řečeny,“ pokračovala členka TOP 09 s překlepem. Zmatek měl též přinést ministr obrany Lubomír Metnar, který tvrdil, že Strategie České republiky pro hybridní hrozby měla být zpracována již v roce 2016, avšak stále není hotová. Nicméně se na ní má usilovně pracovat.
Schneider si všimnul, že všichni výše jmenovaní tvoří nějaké strategie či komise pro hybridní hrozby, a nikoliv proti nim. „Možná vojenští stratégové opravdu nejprve vypracovávají – coby válečnou hru – strategii PRO hybridní hrozby, a teprve od ní logicky odvodí strategii PROTI hybridním hrozbám. Proto to tak dlouho trvá,“ rýpl si analytik.
Jediným normálním hlasem v parlamentní komisi je prý údajně komunista Jiří Valenta. Ten podotkl, že na řešení hybridních hrozeb máme již dostatek institucí a není třeba budovat další, která by se měla soustředit pouze na hrozby z Ruska a Číny, ale měla by se věnovat hrozbám z celého světa nehledě na to, z které země hrozby přicházejí. Něco podobného dle Schneidera měla říct právě i Langšádlová.
„Moc si neuvědomujeme, že se něco mění, že přijímáme manipulované informace prostřednictvím zmíněných platforem a technologií – třeba právě z Číny a Ruska. Navíc Facebook nebo Google jsou firmy z USA a my máme jen malou možnost ovlivnit, co se na nich děje... USA jsou demokratická a svobodná země, náš spojenec – a paradoxně jsou zároveň sídlem těch platforem, které umožňují šíření nenávisti, dezinformací,“ měla pronést v rozhovoru s Jaroslavem Spurným.
Dále si Langšádlová všimla toho, že je též problém v lokalizaci původců kybernetických hrozeb. Policie prý umí vypátrat původce jednodušších forem trestněprávního jednání skrz počítač, v nichž se například vyhrožuje smrtí, ale snad žádná policie v kterémkoliv státě neumí dle Langšádlové vypátrat původce sofistikovaných kybernetických útoků. „Chybějí-li však Langšádlové důkazy, nezdráhá se nahradit je ideologickým přesvědčením, že to je hlavně o aktivitách Ruska a Číny,“ psal Schneider.
Langšádlová je dle autora zmatená i ve výměru hybridních hrozeb. „Jde o ucelené schopnosti manipulovat veřejností, ohrožovat kybernetický prostor nebo pomocí promyšlených investic ve strategických oblastech či diplomatickými aktivitami prosazovat strategický vliv,“ pověděla údajně poslankyně. Schneider pak podotkl, že investoři či přemýšlející diplomaté jsou tedy dle její logiky protagonisty hybridních hrozeb. Upozornil i na další citaci bývalé místopředsedkyně TOP 09. Ta řekla též to, že hybridní hrozba je vše, co zpochybňuje instituce právního státu a vyvolává v lidech pocit, že kolem nich je jen nespravedlnost a několik mocných je chce jen a pouze využít. „Hybridní hrozba je manipulace života v zemi v mnoha kontextech. Nemůžeme si myslet, že hybridní hrozba z Ruska má vyvolat obraz skvělého Ruska – ta hrozba vyvolává pocit špatného Česka, špatné Evropské unie, slabé demokracie, bezmoci. Pocit rozdělené a rozpadající se společnosti,“ usoudila poslankyně. Jde tedy prý o velmi destruktivní nástroj.
Schneider však upozornil na to, že podstatnou úlohou v evropské civilizaci je právě zpochybňovat kde co, ať už se to týkalo Bible či filozofie. Jan Schneider poslankyni následně poradil, aby si přečetla něco od Václava Havla, pro něhož je zpochybňování základem jeho děl. „Však to také od minulého režimu schytal, a nejen on, celý disent, když jeho kritika, byť sebelépe zdůvodněná, byla odmítána téměř identickými slovy, která použila Langšádlová, o šíření zmatku a přímo dekadence,“ dodal.
Langšádlová si tedy dle něj naběhla do maléru. Nastupující tyranie dle Gilberta Chesterona vypadá tak, že vždy přichází nečekanou branou. Tyran je prý vždy opatrný a snaží se, co to jde, aby se nikoho nedotkl, ale je však zrádný. Avšak vždy údajně přichází se záminkou ochrany něčeho, co lidé chtějí ochraňovat, ať už je to náboženství či veřejná spravedlnost. Neexistuje tedy prý nic jako stará tyranie. Všechny tyranie jsou vždy novými.
Následně Schneider dal výše zmíněná slova do souvislosti s dalším výrokem poslankyně. „Podstatné jsou i volby. Každý má právo svobodně volit, ale jsou tu zkušenosti ze zahraničí, z Německa, Španělska a dalších zemí, že volby se odehrály pod vlivem dezinformací a manipulací. Před tím musíme volby ochránit, abychom se rozhodovali co nejsvobodněji. Občané České republiky se musí rozhodovat sami, bez zásahů zvenčí,“ pověděla. Prý je tedy jasné, proč se objevují ve společnosti hlasy, že nebezpečím pro svobodu a demokracii jsou právě osoby jako Langšádlová nebo Pavel Fischer. Je tedy dobré být vůči nim pozorní.
Ke konci svého článku Schneider řešil to, odkud politička ví, že se jedná o hrozby primárně z Ruska a Číny. Na to měla odpovědět, že to ví od tajných služeb, bezpečnostních analytiků či řady bezpečnostních institucí. Prý je však škoda, že se jí moderátor Spurný, na jehož otázky Langšádlová odpovídala, nezeptal na to, zda vskutku věří bezpečnostním institucím, které například lhaly o zbraních hromadného ničení v Iráku či stále upozorňují na údajné propojení prezidenta Trumpa s Ruskem, ačkoliv to nejsou schopni nijak prokázat.
„Nebo které tvrdí, že Rusové platí Tálibán, ale pak vlastním kontrolorům to nejsou schopné doložit. Nebo zpravodajským službám, které odposlouchávají údajně spřátelené politiky. Nebo zpravodajským službám, které fušují ministerstvu školství do dějepisných osnov, a slavně osvobozují propuštěné vězně. Nebo které pod rouškou bezpečnostních zájmů posluhují docela neurvalé obchodní válce,“ pokračoval Schneider ve výčtu.
Na závěr článku Schneider Langšádlové vzkázal, že pokud by chtěla získat tvrdá fakta, tak by si měla zjistit, kolik školení pro policii, státní zastupitelství či soudy, která ambasáda zajistila. Prý by tak odvrátila nebezpečí, že se stane důkazem pravdivosti svého výroku, který zněl: „Především starší lidé mají v sobě vzorce výuky z doby komunismu, a tak se ztrácejí v realitě a jsou náchylní věřit téměř čemukoli,“ uzavřel Schneider článek Langšádlové výrokem.
Mgr. Helena Langšádlová
autor: tle