„Měla jsem nezasloužené privilegium bdít v noci z 18. na 19. 12. 2011 u právě zemřelého prezidenta Václava Havla na Hrádečku. Během té nezapomenutelné noci mi hlavou neustále šly nejsilnější vzpomínky na něho - velmi staré i úplně nedávné,“ píše sestra Veritas Holíková ve svém dopise, který zveřejnil server Aktuálně.cz.
Fotogalerie: - Čekání na mši
Řádová sestra vzpomíná, jak Václava Havla viděla poprvé. „Byla jsem 18letá studentka, když jsem ho poprvé zahlédla na vlastní oči jako prezidenta na balkonu třetího hradního nádvoří 29. 12. 1989, uprostřed rozjásaného davu, když se nám otevřela skutečná a neuvěřitelná naděje na svobodný život.“
Poté ho potkala jako boromejka letos v létě, kdy se vrátila po studiích v Itálii. Jejím prvním posláním v Česku bylo spolupodílet se na péči o „značně zestárlého a nemocného našeho prvního demokratického prezidenta“.
„Největší lekce se mi ale dostalo jednou v srpnu, kdy pan prezident vymyslel, že budeme péct pro jeho osobního lékaře sele divočáka, aby měl co k obědu a zároveň uviděl jeho pokroky v rehabilitaci. Na mé počáteční námitky o nedostatku času a zkušeností, jak to vlastně dělat, mi prostě a zdvořile odpověděl, že když byl poprvé zvolen prezidentem, všechno dělal poprvé a často vůbec nevěděl jak - tak proč bychom si neporadili s pečením divočáka, což on stejně jako já také nikdy nedělal. Ono "prase na šalvěji" zůstane navždy nejcennější životní lekcí, jež jsem od něho dostala,“ vzpomíná boromejka.
„A teď jsem stále víc přesvědčena, že Pán Bůh je s Vámi - navždy, jak jste si, pane prezidente, vážně přál, když jste se s námi loučil stále stejnými slovy: Tak Pán Bůh s námi…“ rozloučila se s exprezidentem ve svém dopise řádová sestra.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pan
