Úvodem semináře provázel exprezident Václav Klaus, zcela zaplněný sál pozdravil oslovením „dámy a pánové“ a zdůraznil, že v Institutu Václava Klause nerozlišují další gendery. „Ani soudruzi z Evropské unie nás nedonutí, abychom dělali něco opačného,“ dodal směrem k pobavenému publiku. Poté zdůraznil, že lidé kolem Institutu Václava Klause si dlouhodobě myslí, že euro je více politickým než ekonomickým projektem.
Česko uznalo za prezidenta Venezuely Juana Guaidóa. Souhlasíte?Anketa
Pak se Klaus tvrdě opřel do jednoho z nejsilnějších proponentů eura u nás. „Jedním z věčně nechápajících je dnešní europoslanec a bývalý viceguvernér ČNB Luděk Niedermayer. Jeho nedávný výrok k dvacátému výročí vzniku eura, publikovaný v Hospodářských novinách, stojí za ocitování: ‚K dvaceti letům eura si dovoluji vůči převažující logice – euro přijmeme, až zbohatneme – postavit návrh jiný: Zbohatněme rychleji tím, že euro přijmeme! Mezi eurem a námi stojí hlavně málo odvahy politiků korigovat mystifikace a lidem správnost tohoto kroku vysvětlovat. Změňme to‘,“ ocitoval Václav Klaus Niedermayera. „Myslím, že dát tolik nesmyslů do dvou vět je téměř umělecký čin,“ glosoval poté Klaus výroky europoslance Niedermayera a podotkl, že nezná v Česku nikoho, kdo by tvrdil, že máme euro přijmout ve chvíli, až zbohatneme.
„Znám názory ekonomů, že máme přijmout euro, až budou naše ekonomické parametry kompatibilní se zeměmi eurozóny. A znám politické a občanské názory, že máme euro přijmout opravdu až tehdy, až nebudeme chtít svou korunu a ani svůj vlastní stát. Mám hrůzu, že lidí s těmito názory u nás není málo, respektive, že jsou tito lidé nadměrně zastoupeni v mediálním světě, zejména v České televizi,“ zacílil poté Klaus na veřejnoprávní kolos. „Nejnebezpečnější je však Niedermayerova neodůvodněná víra, že díky euru zbohatneme. Víme dobře, a těch uplynulých dvacet let to dobře prokázalo, že řadu zemí euro naopak nesmírně ochudilo,“ dodal Klaus.
Fotogalerie: - Euroskeptici ve Vídni
Jako druhý se slova ujal bývalý viceguvernér ČNB Mojmír Hampl. S publikem se podělil o svůj pohled na to, co dvacet let s eurem nepřineslo. „Je jasné za těch dvacet let, že eurozóna není ekonomický úspěch. Je to, s výjimkou Japonska, nejpomaleji rostoucí vyspělá část světa, neprobíhá v ní sbližování životních standardů tak, jak mnozí čekali. Více naopak cítíme jakési rozkližování,“ řekl Hampl. Ekonomický zázrak podle něj rozhodně nenastal, čehož si všímají i velká evropská mainstreamová média jako třeba týdeník The Economist.
Hampl poté zdůraznil, že typickým znakem každé měnové unie je existence nějakého hegemona, který ovládá okolní hráče a ti se mu musí přizpůsobovat. „Euro je v historii zřejmě první měnová zóna, kde myšlenkou některých klíčových otců zakladatelů bylo nejenom mít měnovou unii bez státu, ale také toho hegemona, okolo kterého se ta měnová unie bude stavět, o ten statut hegemona připravit.“ Projekt eura byl podle Hampla výjimečný právě tím, že země jako Itálie nebo Francie v něm viděly i možnost, jak zkrotit Německo. To se ale, jak Hampl podotýká, nepovedlo. „Zdá se, že po těch dvaceti letech je to zcela jinak. Nikdo nepochybuje, že ten měnový hegemon je po dvaceti letech makroekonomicky silnější, než byl na počátku toho celého projektu,“ pokračoval Hampl a řekl, že bez Německa v Evropě není možné vytvořit žádný projekt měnové unie.
Poté se Mojmír Hampl s publikem podělil o zkušenost z Itálie. Tam se konají o euru semináře, kde „střední třída, právníci, doktoři, malí podnikatelé jen hodiny a hodiny sedí a permanentně jen nenávidí projekt eura a tvrdí, že ten projekt je připravil o živobytí a budoucnost a že přísná měnová politika jejich krajana Maria Draghiho jim to dělá celý takový dragý,“ zavtipkoval Hampl na účet prezidenta Evropské centrální banky a varoval, že náklady špatných časů, které se blíží, budou mnohem vyšší, než se původně čekalo. Na závěr svého bloku Mojmír Hampl řekl, že hlavním důvodem k nepřijetí eura je pro něj dobrá měnová politika a stabilizace české koruny. Tím pobavil Václava Klause: „On si troufne říct, že naše měnová politika vždy byla a je dobrá, čímž nás nutí, abychom připomněli devizové intervence,“ rozesmál pro změnu Klaus publikum v sále.
Dále Klaus vzpomněl, že před týdnem na konferenci ve Vídni rovněž publiku sdělil, že evropská měnová unie je nejpomaleji se rozvíjející měnovou unií světa a publikum s ním nesouhlasilo. Porovnal to s děním v Grégrově sále Obecního domu, kde posluchači Hamplovu poznámku přešli jako zcela zřejmý fakt.
Fotogalerie: - Mečiar a Klaus o rozdělení Československa
Jako další si k řečnickému pultíku stoupla ekonomka Hana Lipovská. Podle té je otázkou, zda je eurozóna optimálnější měnovou unií, než jakou byla v roce 1999, kdy vznikla. „Eurozóna má jediný smysl. Jako vějička je použita evropská hospodářská unie, abychom lidi ve zdecimovaném poválečném světě donutili respektovat zřeknutí se národní suverenity, vznik evropské federace, zničení národních států. To přiznával otec Evropské unie Jean Monnet,“ uvedla Lipovská. Podle ní eurozóna není a nemůže být optimální měnovou oblastí, protože preference Němců jsou diametrálně odlišné od těch italských, slovenských, lotyšských či jiných.
Poté se Lipovská vrátila k porovnání stavu na konci devadesátých let a dnes. „Jediné dva státy, které od vstupu do eurozóny zvýšily svůj vnitřní podíl na obchodu, jsou Kypr a Lotyšsko,“ podpořila Lipovská své tvrzení pomocí dat. Podle ní tedy eurozóna není dnes lepší, než jaká byla před dvěma desítkami let. „Po celou dobu ekonomiku eurozóny řídí jediný šofér, který v rukou drží volant Evropské centrální banky. Jednotná úroková sazba po celou dobu je pro všechny ekonomiky zcela nevhodná,“ uvedla dále Lipovská s poukazem na propastný rozdíl úrokových sazeb dluhopisů v Německu a v Řecku. Zatímco Německo klesá s úrokovou sazbou k nule, Řecko je na šesti procentech a v době největší krize sazba činila i více než dvacet procent.
Zatímco po vstupu do eurozóny se Řecku dostalo jistého zlepšení ekonomické kondice, krize odhalila neduhy eurozóny a k návratu na konvergenční úroveň již nikdy nedošlo, jak Lipovská konstatovala při pohledu na graf.
Ekonomka Hana Lipovská. (Foto: Marek Korejs)
Nakonec Lipovská vznesla otázku, kde je vlastně v rámci eurozóny místo pro Českou republiku. „A s tím přijdou právě ekonomové z takové TOP 09 a dalších stran, kteří řeknou, že EU a eurozóna nefunguje, ale pokud vezmeme v úvahu, že existuje německé, severní, křídlo a to jižní, které nás nezajímá, tak určitě patříme k tomu německému a chceme sedět u jednoho stolu a jednat s těmi Němci,“ uvedla Lipovská. Poté publikum seznámila s výsledky vlastní shlukové analýzy, která odhalila, že Česko patří do zcela jiné skupiny spolu s pobaltskými státy. „Jedinou možnou odpovědí na otázku, kde je české místo v rámci eurozóny, je, že místo České republiky je mimo eurozónu,“ glosovala na závěr výsledky Lipovská.
Jako poslední se před publikum postavil poslanec ODS Jan Skopeček. Ten se během úvodních slov podivil nad tím, jak je možné, že eurozóna stále funguje a že z ní například nevystoupilo krizí sužované Řecko, kterému by prý takový krok prospěl. „Je pro mě překvapivé, že i v České republice se stále najdou spíše politici než ekonomové, kteří i přesto, že se z eurozóny stala dluhová a později i transferová unie s přímým dopadem na peněženky daňových poplatníků, chtějí, aby Česká republika opustila korunu a přijala euro,“ podivil se Skopeček. I on se přiklání k názoru, že euro není ekonomickým, ale politickým projektem.
Euro byl podle Skopečka geniální tah příznivců většího evropanství. Jde o jasný signál velkého integračního skoku, kdy se národní státy dobrovolně zřekly vlastních měn. Podle Skopečka šlo o počátek likvidace konceptu národních států. Dále pak prý vytvořením měnové unie tak rozdílných ekonomik automaticky vytvořilo nutkavou potřebu další a hlubší vzájemné integrace jednotlivých členských států. „Jsou pro další integraci ochotni obětovat cokoliv. Integrace pro ně není nástrojem k efektivitě, integrace je pro ně cílem sama o sobě,“ pronesl poté na adresu zastánců přijetí eura.
„Význam eurozóny dlouhodobě klesá, její podíl na světové ekonomice poklesl z 25 % v roce 2000 na 17 % v roce 2015,“ uvedl Skopeček přesná čísla a odmítl, že by euro bylo konkurenční výhodou. Podle něj za úpadek Evropy mohou také přebujelé sociální státy.
„Jeden ekonomický argument za druhým je vyvrácen, přesto nejsem optimistický, že bychom jako zastánci koruny měli vyhráno. Po neudržitelných argumentech nastupují u zastánců stále hlubší integrace argumenty emocionální a zástupné. Alespoň já pozoruji tři nejčastější: Zaprvé, Česká republika je exportní zemí a prospěje jí, pokud přijetím eura sníží transakční náklady exportérům, na kterých ekonomika stojí. Na tom se jistě i my odpůrci eura shodneme, nicméně tento mikroekonomický benefit je podle mého názoru vysoce vykoupen makroekonomickými náklady v podobě ztráty autonomní měnové politiky a pohyblivého měnového kurzu,“ argumentoval Skopeček.
Fotogalerie: - Blokáda Hradu
Druhým častým argumentem zastánců je podle něj tvrzení, že je lepší být tzv. „u stolu“ v té partě, která euro používá a mít tak na budoucí podobu eurozóny vliv. „Váha České republiky u jednacího stolu bude zcela marginální a nemá smysl kvůli této imaginární výhodě nést reálné náklady spojené s eurem,“ odmítl to Skopeček.
Třetím a podle Skopečka nejzoufalejším argumentem zastánců eura je to, že se s eurem staneme „pevnější součástí Západu a euro nás uchrání před Ruskem“. „Je to podle mého názoru absurdní, ale varoval bych před jeho podceněním, protože u části společnosti nachází odezvu a bude využíván stále častěji,“ varoval Skopeček. Podle poslance se debata v budoucnu přesune z kolbiště myšlenek a argumentů na pole emocí. „Ani nemusím dodávat, jakou podporu lze v tomto směru očekávat od našich médií, nezávislých zahraničněpolitických analytiků a dalších, kterým je jakákoli poctivá ekonomická analýza ukradená,“ zakončil svůj monolog Jan Skopeček.
Psali jsme:
autor: Marek Korejs
_profil_top.jpg)
