A dokládá to na příhodě z roku 1990. Mladý sekretář budějovického biskupa tehdy připravoval šéfovu cestu do Železné Rudy, a protože byl v práci nový, nevěděl, co vzít s sebou, kam zavolat. „Ptal jsem se biskupa, jak mám vyřídit jednu organizační věc, a dostalo se mi odpovědi, že to je můj úkol a šéf se právě na to má dotazovat tajemníka,“ vzpomíná sekretář. Jmenuje se Daniel Herman a dnes sedí ve vládě jako ministr kultury. Oním biskupem je pozdější pražský arcibiskup a kardinál Miloslav Vlk, který v sobotu zemřel na rakovinu.

Herman, jehož právě Vlk přivedl do veřejného života, na historce dokládá, co bylo pro kardinála typické: na své okolí byl tvrdý. Ale nikoli netečný, píše list.

Se svou příhodou se svěřil také jeden z generace mladých kněží Jan Jandourek. „Napsal jsem tenkrát v Katolickém týdeníku článek o stavu duchovních, o kterých jsem soudil, že jsou unavení a nepříliš kreativní a že tohle opravdu není ideál, který by někoho z mladších k tomu povolání přitáhl. Zvedla se bouře nevole. A když jsem pak kardinála Vlka potkal na Hostýně, pro lidi stojící opodál to muselo vypadat trochu jako výchovné setkání v ředitelně školy. Kardinál stál před odjezdem vedle svého vozu a přísně mi sděloval, že takto to skutečně nelze,“ vzpomíná Jandourek. Hned však dodává, že jiná setkání byla vřelá a srdečná.