Každý občan žije svůj život, zakládá rodinu, sleduje, jak jeho děti vyrůstají, potýká se s každodenními těžkostmi i radostmi. Žije zkrátka své malé dějiny a o veřejné dění se tolik nezajímá. To vyhovuje především autoritářským režimům, ale pomáhá to stabilizovat prakticky všechny režimy. Ale čas od času se stane, že tyto soukromé rodinné dějiny protnou velké dějinné události, jako jsou revoluce či dokonce války. Po většinu času se však velké a malé dějiny míjí. To vše donedávna platilo. Sociální sítě to však začaly měnit.

„Myslím, že dnes jsme svědky něčeho, co vypadá jako plíživá revoluce, jejíž příčiny jsou úplně jiné než u všech jejích předchůdkyň. Tou revolucí je sama proměna vztahu mezi velkými a malými dějinami, kdy se mlčící a pasivní většina mění v hlasitý a aktivní dav. Jen se podívejte na ty ubohé elity, jimž je vyčítáno odcizení: třesou se strachy před tímto davem, který stále silněji křičí, že mu elity nenaslouchají. Populisté jsou ostatně také elita, jen s tím rozdílem, že se neštítí křičet souhlasně s davem proti ‚odcizeným byrokratům‘,“ píše Šimečka.