Přirovnat evropskou vrchnost k pštrosovi, strkajícímu hlavu do písku, je vadná metafora. Pštrosa jako tvora, co nechce vidět realitu v naději, že si tím pomůže, vykreslil římský historik Plinius a stvořil tak mýtus, který se s pštrosy vleče už dva tisíce let. Ve skutečnosti pštros není bojácný ani blbý. Troufne si na něj jenom lev. A dlouhý krk coby periskop monitorující eventuální hrozby je pštrosovou komparativní výhodou.

Hledáme-li výstižnou metaforu k počínání bezradnému, nerozumnému a směšnému, přirozeně se nabízí říct: „Stupidní jako Brusel.“ Vlastně je divné, že to už dávno nezlidovělo, vzhledem k tomu, co většinový politický kartel v režii lobbistů v Evropském parlamentu předvádí. Jak asi naši eurokrati naloží s energetickou krizí, které šli kreativně naproti zelenými tunely a likvidační diverzifikací? Zatím připomínají pověstné tele, které hledí na nová vrata.

Srážka s realitou je přitom neodvratná a odpočítávání běží.

Celosvětové zásoby ropy se nikdy v historii nesnižovaly rychleji než dnes. Na ropu z Perského zálivu lze přitom nadlouho zapomenout s ohledem na patovou situaci v konfliktu mezi USA a Íránem. Nahradit ropu a plyn občasnou energií ze solárů a větrníků je technicky nesmysl a nahradit ropu ze zálivu ropou z Ruska komplikuje politika, přesněji protiruská ekonomická a vojenská kampaň, do které se Brusel zapojil po boku Ukrajiny.

Soudní politici se do rizika pouštějí pouze tehdy, když mají plán B. Vsadit vše na jednu kartu a věřit, že to nakonec nějak dopadne, je hazard. Navíc když je předem jasné, jak to dopadne: do června se zásoby ropy sníží na úroveň provozního napětí, do září pak na úroveň provozního minima. Když v systému klesnou zásoby na 20 až 30 % kapacity, poklesne v potrubích a terminálech tlak a systém se zastaví. Suše konstatuje Bloomberg.

Spotřeba ropy v EU se v dohledné době drasticky sníží. Nikoli možná. Určitě. A bude to horší než za covidu, kdy lidé seděli doma, ale nad hlavami jim létala prázdná letadla, aby aerolinky nepřišly kvůli unijním pravidlům o letištní sloty. Nyní letadla nepoletí ani plná, neboť nebude leteckého petroleje, kterým by šlo plýtvat. Co tato energetická nouze, kterou si vykoledoval stupidní Brusel hazardní sázkou na zelené bludy a vychytralou Ameriku, udělá s lidmi, kteří jsou současně konzumenty i voliči?

Zatím se nic neděje, a popravdě nelze od lidí očekávat, že budou kupovat střechu na dům, který ještě neshořel. Rovněž je ale pravděpodobné, že u samozřejmých věcí lidem chybí představivost, že by něco mohlo fungovat jinak, než jsou zvyklí. Anebo že by něco mohlo nefungovat. Stane-li se pak něco nečekaného, neznamená to automaticky, že lid vyjde do ulic. Krize v první fázi připraví lidi o to, bez čeho se obejdou, co bezprostředně nepotřebují k životu. Mladší a střední generace nemají motiv k rebelii, udělají, co se jim řekne v televizi.

Také platí, že se žádná kaše nejí tak horká, jak se navaří. Co se může jevit jako celospolečenský problém, budou různé vrstvy společnosti vnímat odlišně. Kdo je dobře situovaný, v nové situaci se zařídí, aniž by příliš strádal. Kdo je na tom špatně, je na nepohodu trénovaný, takže přežije. Bezmocní vědí, že s tím, co kolabuje, nic nesvedou, mocní spoléhají na to, že není všem dnům konec a svět se vrátí do starých kolejí.

Je to zvláštní situace: Víme vcelku přesně, co se stane, ale nevíme, co to s námi udělá. Může se stát cokoli, takže i nic. Nelze ale vyloučit, že v chaosu, který nastane, bude někde první kostka domina, o kterou někdo zavadí a rozjede se reakce, kterou nepůjde zastavit a která obrátí svět vzhůru nohama. Kdyby nešlo o nás, mohli bychom si koupit popcorn, pohodlně se usadit a vyhlížet představení, jaké se jen tak nevidí. Je zde ale důvod k nervozitě. Producentem nadcházejícího představení je stupidní Brusel.

Psali jsme:

Hoffman: Stávku v České televizi je třeba uvítat. Třeba dopadne takto

Mráz přichází z Bruselu. Ivan Hoffman o budoucnosti po pádu Orbána

Ivan Hoffman: Trump má špatné karty. Když USA padnou v Íránu, zhroutí se jim vše

Rusko má plán, jak se s námi vypořádat. Ivan Hoffman překvapí