Pro laiky je čtení v rozsudcích těžké, často nerozumějí tomu, co vlastně soudci ve svých verdiktech sdělují. V případě exhejtmana Davida Ratha tomu není jinak (rozsudek si lze přečíst zde, zde, zde). Vrchní soud, i když to ve svém rozsudku zcela explicitně nevypichuje, konstatoval, že v tažení proti „údajnému proradnému korupčníkovi“ vyšetřovatelé a státní zástupci, potažmo i soudci ústeckého soudu, porušili několikrát zákon. A to především při sepisování žádostí o odposlechy či prostorové odposlechy.

Získávání důkazů zákonným způsobem nemá být jakýmisi pomyslnými důtkami na vyšetřovatele, které by jim ztěžovalo odhalování korupce. Má naopak orgány činné v trestním řízení vázat k tomu, aby i u podezřelých lidí dodržovaly zákon a respektovaly základní lidská práva a svobody.

Vrchní státní zastupitelství, vedené Lenkou Bradáčovou, považuje podstatnou část rozhodnutí Vrchního soudu za „přepjatě formalistickou“, vyjadřuje s ním zásadní nesouhlas a chystá stížnost pro porušení zákona, podávanou obvykle ve prospěch odsouzených. Kritici rozhodnutí především tvrdí, že Vrchní soud konkrétně nevyjmenoval chyby v rozhodování o odposleších. On je ale přitom ve svém rozhodnutí jasně pojmenoval.

V odůvodnění žádosti o odposlech totiž musejí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu odůvodňují – včetně doby jeho trvání, napsal Vrchní soud. „Dále zde musí být uveden účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a také vysvětleny důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak, nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené, případně odůvodněna i délka doby trvání odposlechu a záznamu příslušného druhu telekomunikačního provozu,“ stojí v rozsudku těsně před pasáží, v níž senát vedený Pavlem Zelenkou rozebírá konkrétní pochybení, kvůli kterým dva rozsudky v kauze Rath zrušil.

V posuzovaných případech totiž podle Zelenkova senátu Okresní soud v Ústí nad Labem podle uvedených ustanovení důsledně nepostupoval. „Neboť konkrétní skutkové okolnosti, které vydání předmětných příkazů odůvodňují, respektive úvahy, zabývající se důvodností návrhů, v nich nejsou obsaženy. Přičemž nejsou odůvodněny ani doba trvání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, respektive okresní soud neuvedl, proč vydává příkazy na maximálně možnou dobu, pokud se omezil na pouhé konstatování, že doba odposlechu a záznamu byla stanovena v souladu s návrhem státního zástupce. Který však stejně jako policejní orgán konkrétní důvody navrhované délky trvání tohoto procesního úkonu neuvádí. A současně opomenul uvést skutečnosti, z nichž lze dovodit konkrétní úvahu či zjištění rozhodujícího soudce o důvodech nezbytnosti zásahu do soukromí dotčených jedinců, které je chráněno článkem 13 Listiny základních práv a svobod, včetně důvodů, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak,“ stojí v rozsudku. Polovina příkazů pak neobsahuje ani zmínku o tom, že je vedeno trestní řízení pro konkrétní trestný čin, jakožto obligatorní podmínky pro možnost vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. „Okresní soud ve všech případech toliko zcela nekriticky převzal názor státního zástupce z podaných návrhů (jak je zřejmé z fakticky doslovného zkopírování návrhů státního zástupce vždy jen s doplněním příslušných návětí tak, aby bylo zřejmé, že jde o rozhodnutí soudu), které však též obsahovaly jen popis skutkových okolností a obecné konstatování, že prostřednictvím odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu lze zjistit skutečnosti významné pro trestní řízení včetně poukazu na vzájemnou znalost podezřelých a jejich maximální snahu o utajení, což je však všeobecně použitelný argument u jakékoli skupinové a byť jen minimálně dopředu promyšlené trestné činnosti,“ drtí rozsudek takzvané přípravné řízení v kauze Rath.