V diskusi o očkování dětí proti nemoci Covid-19 se přou z vyhraněných pozic imunologové. Jedni považují jejich vakcinaci za naprostou nutnost v boji proti šíření nákazy, jiní ji mají za bohapustou nezodpovědnost a striktně takovou možnost odmítají. Rozhodování rodičů o očkování svých potomků mohlo výrazně ovlivnit vyjádření ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, který v rozhovoru pro středeční deník Právo zopakoval, že od 1. září už pojišťovny nebudou hradit testy na Covid a že předpokládá, že povinnost hrazení testů by se měla vztahovat i na děti starší dvanácti let. To by znamenalo významný zásah do rodinného rozpočtu při akcích podmíněných prokázáním bezinfekčnosti, pokud by žádný z členů rodiny nebyl očkován.

O tom, jak se k očkování staví ti, jichž se to týká, tedy děti a mládež, však má informace a povědomí jen málokdo. Jedním z nich je dětský a dorostový psychiatr Jaroslav Matýs. „Protože jsem byl v armádě veden kromě psychiatrie i jako velitel polní infekční nemocnice, tak mi hodně z epidemiologie zůstalo v hlavě. I když i tak si myslím, že k tomuto se mají oficiálně vyjadřovat hlavně specialisté z oboru epidemiologie, infektologie či vakcinologie,“ reaguje pro ParlamentníListy.cz bývalý dlouholetý předseda Asociace dětské a dorostové psychiatrie Jaroslav Matýs.

Odmítnutím očkování rodiče nutí děti podstupovat testy

Přesto se neodmítne podělit o názor na očkování z pohledu dětského a dorostového psychiatra. „Jestliže se někdo rozhodne neočkovat z ryze osobních a subjektivních důvodů – často jde jenom o emoční nastavení – a ne ze zdravotních důvodů, měl by nést následky svého rozhodnutí. Jestliže rodiče jako zákonní zástupci dětí nějak rozhodli i za své děti, tak je to věc jejich zodpovědnosti, zodpovědnosti za své rodiny, a ne státu. Pak se nabízí i ten pohled, že odmítnutím očkování svých potomků rodiče děti nutí, aby podstupovaly testování,“ konstatuje lékař.

„V ordinaci denně mluvím s dětmi – svými pacienty. Vidím, že ve věku nad 12 let při rozumném vysvětlení jsou děti schopny pochopit, proč se má očkovat, chápou i smysl pro sebe, pro okolí a hlavně pro vlastní rodinu. Když už mají děti negativní postoj k očkování, nikdy není vyhraněný, nemají jasný názor. Téměř výhradně je vytvořen postojem rodičů, pod jejichž vlivem jsou. Nechtějí nebo se bojí odporovat rodičovské autoritě. Jejich postoj není striktní. Opírají se o postoje jim blízkých dospělých. Spoléhají se na informace a doporučení od autorit pro ně významných. Tohle vidím i u adolescentů od 15 do 18 let. Nesetkal jsem se, že by v pohledu na očkování byli zásadně formování souvěkovci, vlastní partou. Novým fenoménem je, že se tato skupina chce očkovat hlavně, aby měli prázdniny bez omezení, což není na škodu. Prioritně je to rodina, hlavně rodiče,“ tvrdí Jaroslav Matýs.

Každý si má nést následky svého rozhodnutí i o dítěti

Lékař, jemuž prezident Miloš Zeman jako prvnímu dětskému psychiatrovi udělil státní vyznamenání medaili Za zásluhy I. stupně, je zastáncem toho, že každý má nést následky svého rozhodnutí. „A má mít zodpovědnost za sebe a v případě rodičů i za své dětí. Tak to mám v ordinaci. S léčbou u mě musí souhlasit rodič a od dvanácti let i můj pacient. Přeneseně: dítě podstupuje testování nebo se nechá očkovat podle toho jak se rozhodne rodič, a ne stát,“ říká pro ParlamentníListy.cz Jaroslav Matýs. „Proto nejsem spokojen s kampaní státu, která je abstraktní, nekonkrétní, nemluví jazykem cílové skupiny. Dle mého je dnes už servilně podbízivá, což samo o sobě vyvolává nedůvěru. Já sám očkování plně podporuji a mám na to hodně racionálních medicínských argumentů,“ dodává psychiatr.