Neúspěšný pokus o převrat v Turecku vyvolal čistky i mezi univerzitními pedagogy, které nechal prezident Recep Tayyip Erdogan po nezdařeném vojenském puči vyhodit. „S nápadem, že by mohli působit na českých univerzitách, přišel ve středu vicepremiér pro vědu a výzkum Pavel Bělobrádek. K nápadu se ihned přidali někteří rektoři veřejných vysokých škol z Prahy, Olomouce, Brna i odjinud. Na první pohled to vypadá moc hezky, tak solidárně a humanitárně. Je přece jasné, že Erdoganův puč proti sobě samému – asi už jen málokdo pochybuje, že šlo o něco jiného, než o takové ‚vrtění psem‘ po turecku – dopadne na hlavy hromady nevinných lidí, třeba univerzitních učitelů, a co bychom to byli za slušnou kulturní zemi, kdybychom to přešli bez povšimnutí. Potud souhlas,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Jenže je zde řada otazníků, které média většinou nevyslovují. „A proto to učiním za ně. Předně: podle jakého klíče budeme vybírat ty turecké akademiky, které pozveme a dáme jim práci na našich univerzitách? Bude to klíč odborný? Budou ustaveny odborné komise, které budou zkoumat odbornou připravenost tureckých kolegů a jejich rovnocennost vzdělání s jejich tuzemskými kolegy? Obávám se, že nic takového se nechystá. Prostě učiníme politické gesto a přijmeme každého tureckého vysokoškolského učitele, který si řekne. Kritériem bude jakási značně zpatlaná a zneužitá fráze o humanitární povinnosti. Budeme tedy mít u nás zástup tureckých vysokoškolských učitelů nejasné odborné úrovně. Je vysoce pravděpodobné, že žádný z nich neumí česky,“ upozorňuje mediální odborník, že tedy budou moci zřejmě učit jen anglicky.

Laciné píárko maskované zájmem o turecké akademiky

Ale kolik u nás máme studijních kurzů konaných v angličtině, aby se na nich ten zástup Turků mohl smysluplně uplatnit? „Bojím se, že nastane to, co v podobných situacích nastává: pod záminkou politické objednávky se prostě vyčlení určitá místa pro turecké kolegy a čeští kolegové holt budou muset ustoupit. A bude se to nejspíše týkat kolegů vyššího věku. Bude se argumentovat, že docent či profesor důchodového věku už není zárukou odborného rozvoje oboru. Jakkoli to je diskriminační, je to běžná rétorika profesorky Dvořákové, dlouholeté předsedkyně Akreditační komise, která kádrovala odbornou zdatnost akademiků právě tímto zvráceným způsobem. Dvořáková a její následovníci budou mít jistě radost: turečtí přišedší budou jistě mladší, protože šedesátník či pětašedesátník už asi na ‚přesazení‘ nebude mít dost sil, energie a motivace,“ poukazuje Petr Žantovský.