Dienstbier byl pro porevoluční diplomacii zásadní,řekli pamětníci

15.11.2019 20:26

Osobnost prvního polistopadového ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera byla pro vývoj československé a později české diplomacie zcela zásadní. Zasadil se především o integraci země do západních struktur. Na dnešní konferenci Odpoledne s českou diplomacií, pořádané ministerstvem zahraničních věcí, se na tom shodli bývalí i současní diplomaté, kteří spolu s Dienstbierem po sametové revoluci působili v zahraniční službě.

Dienstbier byl pro porevoluční diplomacii zásadní,řekli pamětníci
Foto: Hans Štembera
Popisek: Rudolf Jindrák, šéf zahraničního odboru KPR

Anketa

Má Tomio Okamura vaši důvěru?

86%
14%
hlasovalo: 31581 lidí
Dienstbierovo 2,5leté fungování v čele československého ministerstva zahraničí představovalo pomyslnou zlatou éru naší diplomacie, uvedla bývalá ředitelka ministrova kabinetu Dana Huňátová. Podle ní se za jeho éry obnovilo sebevědomí a svébytnost naší zahraniční politiky.

„Jen několik dní po nástupu na úřad nechal Dienstbier v prosinci 1989 svolat tiskovou konferenci, na níž shrnul příští politiku československé vlády do sloganu Návrat do Evropy,“ řekla s tím, že samotný koncept návratu se Dienstbierovi paradoxně protivil. Byl totiž přesvědčen, že naše země v Evropě odjakživa je.

Obrovská přednost Dienstbiera byl program zahraniční politiky, který měl již před sametovou revolucí připravený takzvaně „v šuplíku“. Hodlal navázat styky a perspektivně naši zemi začlenit do západních organizací a současně byl připraven vyvázat tehdejší Československo ze sovětských struktur - Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) a Varšavské smlouvy. Nekompromisně také trval na odchodu sovětských vojsk, kterému tehdy oponovaly některé západní země v obavě, aby krok příliš neoslabil tehdejšího sovětského vůdce Michaila Gorbačova.

Bývalý ministr zahraničí Jaroslav Šedivý, který v porevoluční době dělal Dienstbierovi náměstka, dodal, že úřad zpočátku narážel na obrovské organizační problémy. Potýkal se například s tím, že všichni velvyslanci na ambasádách byli naráz staženi. „Kým jsme je ale měli obsadit? Jen málo lidí umělo jazyky a mělo zkušenosti,“ uvedl Šedivý a dodal, že v kritickou chvíli zafungovala Dienstbierova osobnost a přirozená autorita, která motivovala zaměstnance k neobyčejným výkonům.

S tím souhlasila i Huňátová, podle níž Dienstbier přinesl do komunismem strnulého Černínského paláce do té doby nevídaný způsob práce: po zaměstnancích vyžadoval osobní odpovědnost, iniciativu a vlastní názor.

Podle Rudolfa Jindráka, bývalého velvyslance ČR v Německu a nynějšího ředitele zahraničního odboru Kanceláře Prezidenta republiky, je Dienstbierův neobyčejný přínos nutné vidět také v jeho schopnosti navázat přátelské vztahy se světovými státníky. Týkalo se to zejména Německa, s jehož bývalým ministrem zahraničí Hansem-Dietrichem Genscherem měl mimořádně dobré a osobní vztahy.

„Zlepšení česko-německých vztahů po roce 1989 bylo naprosto klíčové pro úsilí o integraci do západních struktur,“ doplnil Jindráka náměstek ministra zahraničí pro bezpečnost a multilaterální vztahy Martin Povejšil, který tehdy na MZV nastoupil na Dienstbierův popud. „Bez podpory Německa by se český návrat do Evropy nikdy neuskutečnil.“

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: čtk

Radek Rozvoral byl položen dotaz

koalice

K čemu je, když uspějete ve volbách, když stejně nejste schopni se s nikým domluvit na koalici? Myslím teď hlavně ve sněmovně. Proč si z ANO děláte za každou cenu nepřítele, když by to mohl být potencionálně váš jediný koaliční partner, s kterým byste získali většinu ve sněmovně?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Do války nepůjdu, ať si tam jde Putin. Hlášení z Kavkazu. Po Rusech prý chudoba

12:50 Do války nepůjdu, ať si tam jde Putin. Hlášení z Kavkazu. Po Rusech prý chudoba

„Jedu se setkat s mamkou. Už jsme se léta neviděli. Jsme z Doněcka a já nechci bojovat za Putina. Už…