Necelá dvacítka mladých lidí si poslechla úvodní krátký proslov o vymáhání pohledávek i o situaci neplatičů a sociálně vyloučených. „Když chcete takovému člověku sehnat zaměstnání, tak ono to téměř nejde,“ uvedl besedu ministr. „Často se říká, že ti lidé nepracují, nemají zájem. Tak to není úplně pravda, protože skoro  každý z nich někde pracuje. Načerno, příležitostně.“

Když se vyplatí práce načerno...

Důvod nachází Dienstbier v tom, že člověk v nepříznivé životní situaci je zadlužený.  „Má na sobě exekuce a tak se vlastně jedná o naprosto racionální úvahu od těch lidí. Reálně je do žádného zaměstnání vlastně přijmout nemohou, protože tak, jak jsou nastavena pravidla, tak oni by si výrazně snížili svůj příjem. Kombinace, jak jsou nastaveny dávky a vymáhání práva pohledávek.“ Když podle Dienstbiera  pracují načerno, čerpají dávky, příjem se jim nezapočítává pro posouzení na dávky a navíc jim zbývá příjem, který si načerno vydělají. Není  prý moc velký, ale nikdo jim ho nesebere.

„My dokonce máme analýzy, že někdy se nevyplatí pracovat, i když není zadlužený a nemá exekuce,“ podotkl dosluhující ministr. „Když nevyřešíme oddlužení těchto lidí, tak s nimi nejsme schopni pracovat na trhu práce. A přitom někteří z nich by byli schopni pracovat, už třeba byli zaměstnaní, byla by tam i nějaká perspektiva nějakého i růstu, že by nemuseli dělat za minimální mzdu, ale třeba o pár tisícovek si měsíčně vydělat navíc. To znamená reálně si zlepšit život.“

Statisíce exekucí

„Další věc je, že když jsou lidé zadluženi, není možné je dostat z podstandardních forem bydlení, třeba z ubytoven do normálního bydlení, protože zpravidla součástí je nějaký dluh za bydlení v minulosti, včetně třeba dluhů za energie. Nikdo jim tedy nepřipojí elektrickou energii. Nemají na kauce a podobně. Problém zadlužení je tedy docela klíčová otázka z hlediska práce s těmi lidmi tak, aby byli schopni si sehnat bydlení a také si jej dlouhodobě udržet. Dělali jsme si dokonce i analýzy, co to stát stojí, když ti lidé jsou vlastně udržováni mimo systém, ekonomicky a sociálně téměř vyloučeni,“ pokračoval Dienstbier.

„Z příjmů, kdy dělají načerno, neplatí daně, sociální, zdravotní odbody. V neoprávněné výši čerpají dávky a navíc jsou nějaké personální náklady na straně státu na obsluhu systému. Podle statistik je to kolem 450 000 lidí, kteří mají tři a více exekucí a asi 350 000 lidí, kteří mají čtyři a více. A to je na hraně schopnosti nějak zadlužení řešit. My jsme si spočítali, že kdyby jenom 15 procent z těchto lidí se podařilo z  dluhů dostat, roční úspora na straně státu by byla minimálně tři miliardy korun.“