Souhlasí se slovy svého otce Zdeňka Mlynáře, který ve své knize Mráz přichází z Kremlu píše, že osmašedesátníci měli dobré úmysly, ale neuspěli. „To je složitá historická otázka. Můj otec patřil ke generaci lidí, kteří vstoupili do komunistické strany po druhé světové válce. V prologu své knihy vysvětluje, jak mladý člověk propadne víře v ideologii, která odpovídá na všechny otázky světa té doby a jak se z něj stane fanatik, v tomto případě komunistický fanatik. V knize popisuje to střízlivění a prohlédnutí. Podle mého soudu většina lidí v té generaci věřila, že to mysleli dobře, že to byl hon za ideálem. Má matka ale dokázala říct, že sloužili zlu. Otec tu víru v ideologii nikdy nepojmenovával jako víru ve zločinnou ideologii,“ popsal v Interview ČT24 svýma očima Vladimír Mlynář srpen 1968.
A podotkl: „Já jsem ale jiná generace, pro mě komunismus vždy představoval zlo, koncentrované zlo, nikdy jsem nevěřil v žádnou možnost reformovat komunismus,“ řekl v souvislosti se srpnovými událostmi 1968, kdy Vojska varšavské smlouvy vtrhla do Československa.
Až pád Michaila Gorbačova podle Mlynáře přivedl jeho otce k tomu, že pochopil, že ten systém je nereformovatelný. „Ale myslím, že v ten ideál socialismu věřil celý život,“ podotkl. Zdeněk Mlynář se zúčastnil moskevských jednání v srpnu 1968 a byl spolusignatářem tzv. moskevských protokolů. Podle jeho syna to bylo jednodušší řešení, ve formě svézt se s kolektivní odpovědností. „Nikdy jsem za to otce nesoudil, museli to udělat z lidského strachu. Vážil jsem si ale otce, když v listopadu 68 na všechny funkce rezignoval, potom byl u Charty77 v opozici. Nikdy nepřekročil hranici bezzásadovosti nebo nemravnosti, stál několikrát na kraji, ale to byl jeho životní osud,“ dodal Vladimír Mlynář.
Vnímáte Alexandra Dubčeka jako kladnou postavu našich dějin?Anketa
S komunistickou minulostí podle jeho slov ještě vyrovnání nejsme. „Je to stále v té společnosti, nemluvíme o tom, děláme, že to není, je takový smrdutý bubák v domácnosti, občas to vyhřezne, teď třeba kauza doktora Fremra je hezký příklad,“ zmínil kauzu soudce, který se pro svou předlistopadovou minulost vzdal nominace na ústavního soudce.
„Myslím, že bychom o tom měli jako společnost mnohem více mluvit. Víc by měli mluvit ti, kteří byli oporou normalizace. Pan doktor Fremr byl velmi inteligentní, za normálních okolností velmi úspěšný a pracovitý člověk, ale před rokem 89 chovající se způsobem velmi nemravným,“ poznamenal Mlynář. A že od těchto lidí rozhodně nechce slyšet výmluvy, jako že „taková byla doba“. „Já ty lidi nesoudím, ale nějakou sebereflexi bych očekával. Takový člověk by měl říct: ‚Byl jsem zbabělec, bál jsem se, stydím se za to a je to pro mě poučení, že tak už se chovat nikdy nesmím.‘ Ale že lidé říkali, že taková byla doba, to je zavírání oči před tím problémem a pro budoucnost také,“ dodal Vladimír Mlynář.
„Myslím si, že drtivá většina lidí chápe, že komunismus není správná cesta. Komunistickou stranu nemáme už naštěstí ani v parlamentu. Ale myslím, že to lidstvo vždy bude nasedat na vějičky ideologií. Dnes jsou jiné levicové ideologie, genderismus, Green Deal... Asi bychom se z dějin měli poučit, abychom neopakovali chyby našich předků,“ řekl Mlynář. A že věří, že pluralitní demokratický systém už máme pevně ukotvený.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Natálie Brožovská
