V rozhovoru pro server Časopis Argument Hoffman konstatoval, že představa listopadu 1989, že po pádu komunistického režimu musí automaticky přijít něco lepšího, byla naivní.

„Někdy je špatnost střídána ještě větší špatností a nejčastěji se společnost revolucí dostane z bláta do louže či z deště pod okap. Politický převrat nepřinesl jiný řád, nýbrž nastartoval období destrukce a chaosu. Ve jménu svobody dostala zelenou svévole. K moci přišli liberálové, kteří pohrdají jistotami, oškliví si solidaritu, kolektiv, neboť věří, že hybnou silou pokroku není spolupráce, nýbrž soupeření, jehož přirozenými průvodními projevy jsou individualismus, sobectví, chamtivost. Společnost se na drsné poměry adaptovala, ale to o kvalitě stávajícího režimu nic kladného nevypovídá. Nahradit rovnostářství sociální nerovností nebyla žádná výhra. Pokud vadou minulého režimu byla politická nesvoboda, pak brutální ekonomický tlak, kterému dnes čelí nejen chudí, ale i střední třída je systémovou vadou minimálně srovnatelnou,“ vyjádřil svůj názor Hoffman.