Ve zcela neobvyklé pozici se ocitli novináři, kteří se až dosud vyžívali ve zveřejňování tajných materiálů. „Ta zpráva, která narušila letní mediální bezčasí, je zajímavá nejen pro sdělovací prostředky. Soud totiž prolomil tradiční právo novinářů na tzv. ochranu zdroje. Jak? Okresní soud v Ostravě před třemi lety povolil policii odposlouchávat dva novináře, kteří byli napojeni na osobu zevnitř policie, která jim vynášela informace o probíhajícím vyšetřování korupce v kauze předražených bitevníků Pandur,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Nemohl si přitom nevšimnout, jak někteří novináři, například Jiří Kubík v Mladé frontě Dnes, bijí v této souvislosti na poplach. „Zdá se jim, že je to frapantní pošlapání nezadatelného práva na ochranu svědků. A odposlouchávání novinářů? Jak zločinné! Vždyť přece novinář je u nás – zejména ve svých vlastních očích – něčím jako posvátnou krávou, nedotknutelnou a privilegovanou osobou, oprávněnou činit, cokoli se jí zlíbí,“ poukazuje Petr Žantovský na uvažování zástupců sedmé velmoci.

Zájem na vyšetření zločinu je silnější než ochrana novinářského zdroje

Mezi své výsady řadí novináři podle mediálního odborníka například přebírání, nebo snad dokonce kupování, tajných materiálů od policistů. „Co na tom, že se tím de facto podílejí na zločinu, jehož hlavním pachatelem je ten policista, který vynáší z otevřených spisů a tím vlastně i ohrožuje průběh vyšetřování? Nemohou být tedy svatí novináři tak trochu i spoluviníky toho, že vyšetřování neproběhne tak, jak by mělo, a třeba vyjde do vytracena? Takovou otázku nikdo v médiích nepokládá,“ upozorňuje Petr Žantovský.